Tribun
neděle, 7. února 2010
[KNIHA] Ernesto „Che“ Guevara: Motocyklové deníky
Hned na úvod je dobré zdůraznit, že autorem je skutečně ten Che Guevara – ikona levicové revoluce, symbol odporu a soudruh Fidela Castra. To však neznamená, že by Motocyklové deníky byly politickým manifestem či revolucionářskou rukovětí. Popravdě, politiky a revoluce v nich z počátku není ani za mák a začínají si nesměle říkat o pozornost až ke konci, kdy s postupem času a zkušeností již Che Guevera nedokáže mlčet k bídě a utrpení, se kterým se na své cestě Jižní Amerikou setkává. Těžiště Motocyklových deníků však leží – v deníku o jízdě na motocyklu.
neděle, 26. července 2009
[KNIHA] Tom Holland: Perský oheň
Podtitul knihy, přibližující čtenáři události z doby před 2500 lety, kdy se střela mocná Persie s rozdrobenými řeckými městskými státy, zní „První světová velmoc a boj o Západ". Protože anotace vydavatele je tentokrát velmi výstižná, s dovolením si ji vypůjčím: „Východ a Západ se spolu poprvé utkaly před 2 500 lety. Počátkem 5. století př. n. l. se jistá globální supervelmoc rozhodla přimět dva státy, které vnímala jako teroristické, k poctivosti a pořádku. Onou supervelmocí byla Persie. Její králové založili první impérium světa, které ve své době nemělo konkurenta. Za teroristické státy byly považovány Atény a Sparta, dvě výstřední města v chudé, hornaté a zaostalé zemi jménem Řecko. Příběh o tom, jak se jejich obyvatelé postavili nejmocnějšímu muži planety a porazili jej, patří k nejpoutavějším epizodám lidských dějin."
úterý, 23. června 2009
[TISK] Popcorn hladce, obrace i zvrace
Dostalo se mi do rukou jedno celkem čerstvé číslo časopisu pro -náctileté (a chudé duchem do sta let) Popcorn. Pokud nechcete, aby prchlivost zacloumala mým majestátem, neptejte se mne raději jak. Následující řádky – říkejme jim třeba variace na recenzi – jsou odsouzeny k neobjektivnosti, protože jsem přes silný čtenářský žaludek, který jinak stráví i zákony, formuláře a po kouskách Bibli, nebyl schopen přečíst víc než pár stránek a musel jsem toho nechat, nechtěl-li jsem pokračovat ve čtení s prázdným žaludkem.
sobota, 21. března 2009
[FILM] Valkýra
Z tristní nabídky multiplexu na periferii padla volba na Valkýru, jež (zde si vypomohu oficiální anotací): „vypráví skutečný příběh plukovníka Clause von Stauffenberga, který stál v čele rozsáhlého protinacistického spiknutí, jehož hlavním cílem měla být likvidace Adolfa Hitlera a odstavení jeho nejvěrnějších spolupracovníků od moci."
sobota, 10. ledna 2009
[OPERA] Antonín Dvořák: Rusalka
Jsou díla, jež se tolikrát probírají ve škole, až připadají člověku důvěrně známá. A pak si najednou uvědomí, že z nich vlastně nezná nic víc, než název. To je i případ „lyrické pohádkové opery" Antonína Dvořáka RUSALKA (libreto Jaroslav Kvapil). Novosvětská, Humoreska, Anglická symfonie, Slovanské tance... to vše jsou díla, jejichž jména se mi spojují s konkrétním obsahem, vím, jak znějí; Dalibor či Jakobín pro mne naopak byla vždy jen jména a byl jsem si toho plně vědom.
čtvrtek, 1. ledna 2009
Kulturní šok
Zlý osud, který nás navštívil v silné sestavě zánět-horečka-antibiotika, tomu chtěl, že jsme poprvé po deseti či více letech trávili Silvestra doma u televize. Byl děs běs a vůbec kulturní šok. Něco tak ubohého, pokleslého, otupujícího a ubíjejícího, to se jen tak nevidí. (Tedy možná by se vidělo, ale na televizi nekoukaje, nemám přehled o současné populární tvorbě pro průměrného diváka.) A to jsme nesledovali celý silvestrovský program, ale pouze dvě krátké epizodky, které nám ovšem bohatě stačily a od dalšího sledování nás nadobro odradily.
sobota, 1. listopadu 2008
[KNIHA] Emil Hakl: Let čarodějnice
Vyprávění o muži, který se ztratil sám sobě, ale později se zase našel, stejný, a přece jiný. Tak by mohla znít stručná charakteristika knihy Let čarodějnice autora Emila Hakla.
sobota, 20. září 2008
[DIVADLO] Caveman
Caveman je člověk jeskynní, který je v každém z nás, v muži i ženě, a nutí nás se chovat tak, jak jsme se chovali před tisíci lety, když jsme žili na stromech, obývali jeskyně, živili se lovem a sběrem, řídili se instinkty, a civilizace byla něco, co mělo teprve přijít. Dnes, po tisících let evoluce a několika revolucích, včetně té vědecko-technické, se stále chováme, jako kdybychom z těch stromů slezli teprve včera, což samozřejmě v podmínkách rozvinuté civilizace působí nepatřičně a směšně. A o to jde.
pátek, 8. srpna 2008
[KNIHA] Arno Strobel: Mág. Bratrstvo
Někteří lidé kupují převážně encyklopedie, jiní se zaměřují na kuchařky z pera celebrit, další jsou vděčnými zákazníky nakladatelství specializujících se na sladkobolné romány pro ženy. Já mám – bůh suď, kde jsem k ní přišel – slabost pro tematiku církve římsko-katolické a Vatikánu. Ne snad, že bych jí byl posedlý, nicméně když jsem u Kanzelsberga držel v ruce knihu, jejíž záložka hlásala: „O něco později vystoupí hlava římskokatolické církve na balkón nad Svatoperstkým náměstím. Ve stejném okamžiku padne výstřel a mrtvý papež padne k zemi. Ostřelovač je okamžitě zadržen, ale odmítá vypovídat a ustavičně žádá, aby jej vyslechl biskup Corsetti.", neváhal jsem příliš, a knihu zakoupil.
sobota, 2. srpna 2008
[KNIHA] Květa Legátová: Nic není tak prosté
Soubor čtyř detektivních povídek, volně spojených postavou vyšetřovatele poručíka Ryšky. Přestože je Legátová velmi schopná vypravěčka, není děj povídek založen na dramatické akci, ale na napětí, vyvěrajícím z mezilidských vztahů, na dobrodružství logického myšlení a na dialogu, který často připomíná spíše duel, ve kterém se Ryška střetává se svým protivníkem (podezřelým) a snaží se najít takové otázky, které povedou k odhalení pravdy.
pondělí, 28. července 2008
[FILM] Bathory
Jméno uherské šlechtičny Elizabeth Báthory (1560 – 1614) stále žije v legendě o krkavé Čachtické paní, šílené hraběnce, která se dle pověsti koupala v krvi panen, aby omladila své tělo i svého ducha. Tato její posedlost se údajně stala osudnou několika stům žen a dívek jí poddaných.
sobota, 14. června 2008
[LINK] Sám
Čas strávený nad povídkou Sám (1. díl, 2.díl, 3.díl) rozhodně není promarněný, Naopak, je to čas velmi dobře využitý.
«Někdy je dobré nechat ostatní, aby dělali, co umí, i kdyby měli selhat. Ještě pořád to totiž může být lepší, než když si všechno uděláš sám byť správně.»
neděle, 1. června 2008
[FILM] Indiana Jones a království křišťálové lebky
Čerstvá klasika – tak nějak by mohla znít nejstručnější charakteristika nejnovějšího přírůstku do série o svérázném archeologu Indiana Jonesovi. Indiana Jones a království křišťálové lebky je dobrodužný film jak má být: ani thriller, ani komedie, žádné potoky krve, ale přitom dostatek akce, aby se divák nenudil.
sobota, 19. dubna 2008
[KNIHA] Frederick Forsyth : Žoldáci
Dobrodružný román z dílny zkušeného řemeslníka Fredericka Forsytha, jehož knihy se vždy vyznačují důkladnou znalostí problematiky, která někdy hraničí až s faktografickým popisem. Námětem románu Žoldáci je – jak ostatně již sám název napovídá – svět novodobých žoldnéřů, v tomto případě evropských žoldáků, účastnících se občanských válek a převratů v Africe. Výmluvný je originální anglický název – Dogs of War. Mimochodem starší, a dnes již zapomenuté, poetické označení pro vojáky.
čtvrtek, 31. ledna 2008
[KNIHA] Karel Richter : … a v zádech měli smrt
Příběh parašutistického výsadku S1, vyslaného ze Sovětského svazu do Protektorátu Čechy a Morava, vysazeného v noci z 9. na 10. září 1941 u obce Dřínov nedaleko Kroměříže.
sobota, 12. ledna 2008
[FILM] Americký gangster
Americký sen v temných barvách. Černoch z newyorkského Harlemu, gangster – selfmademan, ovládne trh s heroinem v celém městě.
středa, 2. ledna 2008
[KNIHA] Květa Legátová : Pro každého nebe
Soubor osmi komorních jednoaktovek, které pro rozhlas v průběhu uplynulých šedesáti let napsala pod jménem Věra Podhorná Květa Legátová, vlastním jménem Věra Hoffmanová, proslavená novelou Želary.
pondělí, 17. prosince 2007
[DIVADLO] William Shakespeare: Richard III.
Inscenace údajně nejkrvavější Shakespearovi hry ve Stavovském divadle v Praze. Na pozadí geniálně řešené scény zní v překladu Martina Hilského slova Richarda Krajča, který v roli Richarda III. pronáší slova, která se zapsala do historie: „Království za koně!"
pondělí, 10. prosince 2007
[KNIHA] Mika Waltari: Tanec na hrobech
Útlá (na Waltariho poměry) novela, komorní drama z počátku 19. století, doby kdy ruský car připojil Finsko ke své koruně a schválil jeho stavovskou ústavu.
úterý, 4. prosince 2007
[FILM] Beowulf
Nové zpracování prastaré anglosaské legendy, tentokrát animované.
sobota, 1. září 2007
[FILM] 300 – bitva u Thermopyl
Vůbec nechápu vzrušení, které ten film u české inteligence vyvolal. Dokonce časopis „Dějiny a současnost“ mu věnoval dvě čísla. Že prý film adoruje válku, násilí, smrt, sebeoběť, národ vůdce a že tak vlastně propaguje fašismus. Čeští intelektuálové musí být řádně přecitlivělí, protože 300 nepropaguje nic než prázdnotu vyfutrovanou dolary. V běžném komentáři v Lidových novinách je více propagace fašismu, než v celé „Třístovce“ dohromady.
Jediné, co mi z filmu utkvělo v paměti, je bizarnost, s jakou je vykreslen dvůr perského krále Xerxa, tvořený zrůdami, deformovanými lidmi a dalšími nešťastníky. Co k takovému podání autory vedlo? Byl to snad ahistorický americký sentiment, který velí připravit současný národ na válka s Iránem (někdejší Persií), nebo prostě hloupost a pohrdání historií? Kdo ví, co se děje v hlavě lidem, kteří dokáží vytvořit něco tak zbytečného a banálního jako, je „300 – bitva u Thermopyl.“
Pokud chcete zažít o frustraci méně, 300 se obloukem vyhněte. A jestli ji snad přesto chcete z nějakých podivných masochistických důvodů vidět, vezměte si k srdci alespoň následující radu: za žádnou cenu se nesnažte konfrontovat film s historickými událostmi. Rostli byste tak, že by vám byl kinosál malý.
pondělí, 21. května 2007
[KNIHA] Ludwig Wittgenstein : Tractatus logico-philosoficus
Filozofické pojednání o vztahu mezi jazykem a myšlením a vztahu mezi myšlením a možnostmi lidského poznání
sobota, 21. dubna 2007
[KNIHA] Erich Fromm : Strach ze svobody
Stačí vnější svoboda k tomu, aby byl člověk i vnitřně svobodný? Unese člověk svobodu, umí žít svobodně? Co se stane, pokud se člověk se svojí svobodou nevyrovná? Proč má člověk potřebu násilí na druhých lidech? I tak by mohly znít otázky, na které hledá odpovědi Erich Fromm (1900 – 1980), jeden z nejvýznamnějších světových psychologů.
pondělí, 9. dubna 2007
[KNIHA] Ivan Alexejevič Bunin: Proklaté dny
Pro ruskou literaturu mám slabost a tato je navíc balena v umně vyvedené knize, takže jsem kolem ní chodil jako mlsný kocour asi tři týdny, než jsem se plácl přes kreditní kartu a knihu koupil. Do ruky se mi tak dostaly deníkové záznamy významného ruského básníka I.A. Bunina (mimo jiné Nobelova cena) z období bolševické revoluce a občanské války v Rusku. Nejedná se o historii či literaturu faktu, ale o silně subjektivní záznam toho, jak ony dny prožíval a vnímal muž, u nějž lze s ohledem na to, že se jedná o básníka, očekávat zvýšenou citlivost.
čtvrtek, 22. února 2007
[MUZIKÁL] Golem – kulturní terorismus
Původní český muzikál Golem je možno bez nadsázky označit za vrcholný kulturní zážitek pro zavilé nepřátele českého jazyka a milovníky kouřových efektů. Pro nás ostatní je to za těch několik stokorun příliš drahá sranda.
pátek, 15. prosince 2006
[KNIHA] Vladimír Škutina: Český šlechtic František Schwarzenberg
Biografie, či spíše hagiografie Františka Schwarzenberga, příslušníka významného rodu, který zemřel roku 1992. Proč hagiografie? Protože v líčení V. Škutiny se F. Schwarzenberg jeví jako muž převelice vzdělaný, převelice ušlechtilý, nad jiné vynikající a vzácný, bez jediné chybičky. Důvody, proč si to V. Škutina myslí jsou prosté: F. Schwarzenberg je antikomunista, katolík a navíc původem šlechtic. S takovým kádrovým profilem je zcela vyloučeno, aby chyboval. Vše co činí je automaticky správné. Povrchní a schematický úsudek, zajisté, pro V. Škutinu však zřejmě vhodný a postačující.
Takto pojatým textem však dělá V. Škutina F.Schwarzenbergovi medvědí službu, protože F. Schwarzenberg je osobnost mnohem zajímavější a barvitější, než jak ji podává V. Škutina. Toto poznání je však vyhrazeno pouze ukázněnému čtenáři, který se skrze nudné a povrchní stránky Škutinova textu prokouše až na samý konec knihy, kde se nacházejí vlastní Schwarzenbergovy texty.
Kdo je tedy František Schwarzenberg? Sám sebe František skromně označuje za prince, protože titul kníže je vyvrazen pouze vládnoucímu členovi rodu, což František nikdy nebyl. S trochou nadsázky by se dalo říci i to, že František je takový malý český Forest Gump. V dobách První republiky byl snad u všech významných událostí, zejména v tragickém období konce 30. let. Měl úzké styky s E. Benešem i E. Háchou, znal se s J. Masarykem, za květnového povstání jste ho mohli potkat v Praze na barikádách. Do jisté míry je to logické, protože díky svému původu a rodiným kontaktům měl přístup do vyšší společnosti. I za První republiky si Schwarzenbergové stále uchovávali status elity, přestože zrušení šlechtických titulů a pozemková reforma jejich postavení dost oslabily.
Je mi celkem jedno, jestli je F. Schwarzenberg pán, nebo kmán, věrnost církvi mne nedojímá a antikomunismus pro mne nepředstavuje záruku morálních kvalit. Čím se mi však František vryl do paměti tak hluboce, že nemohu než přiznat, že mne obohatil, jsou jeho názory na vznik Republiky v roce 1918.
V dobách První republiky bylo zvykem označovat události z října 1918 za revoluci, i vedly se spory o to, zda se šlo o revoluci, či o převrat. František se důsledně staví na stranu převratu a dokonce jde tak daleko, že prohlašuje, že Československá republika vznikla s přímým svolením císaře Karla I., který je dal ve své reakci na Wilsonových 14 bodů. Takové pojetí se zdá zlehčovat úsilí Čechoslováků o vlastní stát a ubírá na zásluhách odboji i legiím, ovšem ve svém důsledku významně posiluje legitimitu a mezinárodní pozici mládého státu. Podle F. Schwarzenberga totiž v roce 1918 nevznikl nový stát, ale pouze byla obnovena samostatnost státu, který beze vší pochybnosti existoval po staletí a vlastně nikdy existovat nepřestal, pouze byl po jistý čas součástí Podunajské monarchie, ze které byl jejím panovníkem propuštěn. Při tomto pojetí není možno zlehčovat a zpochybňovat ČSR jako separatistický stát, který vznikl zradou svého panovníka, kterému byl poslušen věrností. Přitom to vše nic neubírá na zásluhách Masaryka, Beneše a Štefánika, bez jejichž úsilí a schopnosti využít situace by k restauraci České (Československé) státnosti nikdy nedošlo.
Dále je zde otázka teritoria státu. F. Schwarzenberg uvádí dva principy, které určují, na jaké území má stát právo. První – státoprávní – říká, že území státu je dáno historicky, hranicemi, které byly uznávány v minulosti a územím, na kterém je respektována moc státu. Druhý princip – národnostní – říká, že stát má právo na to území, které obývají příslušníci jeho národa. František je sice stoupencem státoprávního principu, ovšem ani principu národnostímu neubírá na právoplatnosti. Tragédii předmnichovské republiky a kořeny Mnichova vidí F. Schwarzenberg v tom, že Československá republika uplatňovala oba principy současně podle toho, jak se jí to hodilo. Pro historické Země Koruny české uplatňovala princip státoprávní, což v důsledku znamenalo, že hranice státu zahrnovaly i Sudety, obydlené především Němci. Na Slovensku však byl uplaňován princip národností, kdy si ČSR s poukazem na převládající slovenské obyvatelstvo nárokovala historické území Horních Uher. V roce 1938 se tato dvojakost obrátila proti ČSR a výrazně oslabila její pozici při obhajobě územní celistvosti, protože Němci se mohli domáhat platnosti principu, který ČSR sama uznávala, tedy principu národnostního, a požadovat vtělení Sudet do Říše.
Na závěr ještě dvě zajímavé citace:
(...) Já osobně vyrůstal v prostředí, které si soustavně kladlo právě tuto otázku legitimity vzniku republiky. Myslím na tu část české šlechty, ve které žila vzpomínka tehdy ještě nedávných sporů o české státní právo a o nedělitelnost Koruny svatováclavské, prostě: jejich potomci chtěli mít jasno, aby mohli určit svůj postoj k novému režimu, který je mravně a hmotně poškozoval více, než kteroukoliv jinou skupinu občanů.
Události nedávno minulé i současné doby, doufám, dostatečně ukázaly, k jakým závěrům dospěli lidé, jejichž úsudek byl pro naši generaci směrodatný: že totiž svému státu v jeho nové podobě dlužíme tutéž věrnost, kterou naši předkové prokazovali Koruně svatováclavské.
přednáška v Interlaken, 1980:
(...) Vyslovujíce víru v lepší budoucnost, ujišťujeme, že jsme si vědomi svých zděděných povinností k vlasti a ke státu, který byl domovam našich předků a jehož stará práva jsme vždy chtěli a i dnes chceme hájit.
Prohlášení příslušníků historické šlechty předané 17. září 1938 presidentu dr. E. Benešovi:
Vladimír Škutina: Český šlechtic František Schwarzenberg, Rozmluvy, Praha, 1990
středa, 6. prosince 2006
[KNIHA] Jaroslav Brodský: Řešení Gama
Podtitul této knihy by mohl znít: "Humoristický román z prostředí komunistického koncentračního tábora v 50. letech." Jakkoliv to může znít absurdně, já jsem se při čtení textu zakládajícího člena K231 skutečně bavil.
pátek, 10. listopadu 2006
[Kniha] EDDA
České vydání severských bájí a pověstí z roku 1962. Eddské báje se dotýkají dvou tematických okruhů – světa bohů a světa lidí – hrdinů, přičemž oba okruhy se navzájem prolínají. Bohové konají jako lidé a mají též lidské slabosti a nectnosti, naopak lidští hrdinové se na svých cestách s bohy potkávají. Bohové jsou starší a mocnější bytosti něž lidé, například nestárnou. Nevyžadují však od lidí poslušnost a oddanost, jako je tomu u velkých monoteistických náboženství. Mohou lidem však podle svého rozmaru pomoci, či uškodit, proto je dobré si je předcházet. Ovšem zdatný taškář může i boha doběhnout; ostatně takový Loki není nikdo jiný, než taškář mezi bohy.
První část Eddy podává stvoření světa, stvoření lidí, vztahy mezi bohy a dává ponaučení pro život. Přesto nelze Eddu považovat za dílo naboženské, protože nezakládá kult. Nasledující větší část je navíc zaměřená na lidské hrdiny. Jednotliví hrdinové navzájem potkávají a ovlivňují. Jeden a týž hrdina je zobrazen v různých příbězích, které pojednávají o některém z činů, které během svého života vykonal. Nijak vyjímečné však nejsou ani ženské hrdinky.
Příběhy vyprávěné v Eddě jsou individualistické – žádné masové bitvy a tisíce mrtvých, ale hrdina a jeho protivník, osudem daný úkol, který musí vykonat, nebo zemřít. Jádrem příběhu je většinou křivda, pomsta a hledání spravedlnosti. Přestože křivdy nebývají záměrné, ale jsou spíše důsledkem nedorozumnění, nešikovnosti či prchlivosti, musí být odčiněny. Drsnosti dávného severu odpovídá pak způsob odčinění, jehož podstatou je krev a smrt. Často bývá celý rod proklet pro skutek některého z jeho předků a jeho členové jsou pronásledování osudem až do doby, než splatí příslušnou pokutu. Hrdina je ten, který koná velké skutky, nikoliv ten, který koná správně.
Po přečtení Eddy je rovněž jasné, kde především čerpal inspiraci J.R.R.Tolkien. Původ světa, rody rozumných bytostí, vazby mezi nimi, to vše vychází z Eddy. V případě trpaslíků to došlo tak taleko, že jejich jména u Tolkiea jsou totožná s trpasličími jmény v Eddě. I konstrukce Tolkienových příběhů, to jak jsou budovány a splétány, jejich založení na silném hrdinovu a úkolu, který musí hrdina vykonat, to vše je Eddou velmi silně ovlivněno. Patrné je to zejména v Silmarilionu a Nedokončených příbězích.
Osobně na mne velmi zapůsobily verše z části Eddy nazvané Výroky vysokého, které představují soubor morálních naučení a rad do života. Následuje několik pozoruhodných z nich:
Břímě lepší nemá
bdělý poutník,
než je rozum a odvaha.
Nic hůře na cestě
nedělá hlavě
než přemíra pití
***
Bloud je kdo myslí,
vyhne-li se boji,
že bude věčně žít.
Stáří má schystánu
pro něho smrt,
i když ho oštěpu ušetří.
***
Jednou jsem přišel
příliš brzo,
jindy zas příliš pozdě.
Buď bylo víno již vypito,
nebo nevykvasilo ještě.
Nevítaný host nikdy nepřijde vhod.
***
Zajde majetek,
zemřou přátelé,
ty sám zemřeš.
Vím jedno jen,
co věčně trvá:
po mrtvém pověst.
***
Nikdo není tak dobrý,
aby chyby neměl,
ani tak špatný,
aby se k ničemu nehodil.
čtvrtek, 19. října 2006
[KNIHA] Francis Bacon: Nová Atlantida a Eseje
Je mi líto, pane Bacone, ale vás vezmu pouze telegraficky; více si nezasloužíte. Snad jste ve své době představoval velmi pokrokového ducha, který přinášel nové myšlenky. Bohužel, pro dnešní svět jste již vyčpělý a překonaný. Nová Atlantida by měla představovat ideální, utopickou společnost, ale co je ideálního na společnosti svázné do úzkého žaláře křeťanské morálky? Ovšem právě zdůrazňování křesťanských ctností, zejména ve vztahu muž-žena a v rodině obecně, je to, co čtenáře na nové Atlandidě zaujme nejvíce.
Pro lepší zhodncení Nové Atlandidy je tak třeba obrátit se na pomoc k doslovu, kde je nastíněn dobový kontext aosvětlen přínos Baconových myšlenek. Jádro Baconova ideálu není totiž povahy teologické, ale vědecké. Bacon přichází s vizí, která je pro dnešního člověka samozřejmostí, totiž že věda má sloužit hledání poznání, nacházení souvislostí a měla by být k užitku. Bacon prosazuje přírodní vědy před, jak bychom řekli dnes, humanitní. Vyzývá k bádání na poli botaniky, zoologie, geologie, chemie, agronomie a dalších oborů. Ve své době to údajně byly myšlenky v pravdě revoluční, neboť tehdejší věda stále žila v zajetí scholasitky, neplodného hádání se o podružnosti a neustálého recyklování autorit, namísto tolik potřebného základního výzkumu a objevování nových poznatků. Nová Atlantida tak poslouží spíše jako připomenutí toho, že náš současný svět není samozřejmý.
Bohužel ve výboru Baconových esejů, tvořících druhou část knihy, jsem také nenašel nic, co by mne zaujalo nebo inspirovalo. V mých očích je tak Bacon již dávno mrtev, narozdíl třeba od sv. Augustýna, který, ač k nám z časů ještě starších, dokáže si získat pozornost.
úterý, 17. října 2006
[KNIHA] Antonio Lobo Antunes - Jidášova díra
středa, 27. září 2006
[KNIHA] Miloš Zeman: Jak jsem se mýlil v politice
pondělí, 28. srpna 2006
[KNIHA] Erasmus Rotterdamský: Důvěrné hovory
Tenký spisek je vcelku čtivý, ovšem na seznámení se s velkým jménem evropské filosofie nestačí. Jedná se o poměrně úzký výběr z díla mnohem rozsáhlejšího; ze souboru fiktivních rozhovorů na dané téma, většinou dialogů. Ovšem pečlivý výběr – editor bral ohled jednak na srozumitelnost a jednak na cenzuru. Sám přiznává, že v obavě, aby mocná katolická církev neučinila vydání přítrž, záměrně vynechal hovory nejšťavnatější. Vydání z roku 1999 je totiž pouze přetiskem vydání z roku 1913. Pro dnešního člověka tak bohužel zbývá málo, co si může z hovorů odnést.
Že marnost a klam vládnou světu? Koho to dnes překvapí. Že kněží jsou vypasení nevzdělanci? O tom snad dnes již nikdo nepochybuje. Že chytrák napálí hlupáka je naše každodenní zkušenost. Erasmovou zásluhou snad bylo, že svůj sarkasmus namířil do nejvyšších vrstev – mezi šlechtu a především klérus. Dnes je to však málo. Je ovšem pravda i to, že Erasmus Rotterdamský bývá prohlašován za zakladatele evropského humanismu. Potom samozřejmě nepřekvapí, že to co v jeho době bylo považováno za převratné a drzé je dnes běžné a fádní. I když by nám asi neuškodilo si občas něco z toho připomenout. Ale k tomu bude třeba šáhnou po jiném díle, než jsou důvěrné hovory.
A tak mi v mysli nejvíce utkvělo Erasmovo přesvědčení, že manželství je nerozlučitelné a musí být zachováno. Protože rozvod nepřipadá v úvahu, musí se manželé naučit spolu vycházet za každou cenu. Manželství je pro Erasma stále důležitější než lidská důstojnost. A tak v jednom rozhovoru radí žena ženě jak vyzrát na svárlivého a hulvátského manžela – opilce, protože nemá jinou možnost, než po jeho boku zemřít (vraždu Erasmus, snad z výchovných důvodů, nebral v úvahu). A jaká že byla ta rada? Nechat si líbit cokoliv a čekat na manželovu občasnou slabost, ve které se jej žena musí pokusit zmanipulovat, jak jí to vyhovuje. Řekl bych, že do dnešního dne dosáhly ženy ve svém společenském postavení jistého pokroku.
A potom je to rozhovor nazvaný „Pán z Nemanic." – soubor rad, jak se stát šlechticem i bez původu, bez majetku, bez zásluh a bez ušlechtilosti. Jak na to? Chovat se jako pravý šlechtic. Nikoliv ušlechtile, ale drze. Vymyslet si erb, lhát s svých známostech z vyšších kruhů, padělat dopisy od známých osobností, chovat se nadřazeně, dělat dluhy, neplatit účty, vyhrožovat, zastrašovat a hlavně – dávat lidem důsledně najevo, že mezi vámi jimi je propastný rozdíl, že vy jste víc. No není to recept stále platný a aktuální?
čtvrtek, 27. července 2006
Sv. Augustin – Vyznání
pondělí, 24. července 2006
[KNIHA] Paulo Coelho : Alchymista
pátek, 10. března 2006
[KNIHA] Romain Sardou: Odlesk boží slávy
středa, 8. března 2006
[FILM] Hotel Rwanda
pondělí, 6. března 2006
[KNIHA] Dan Brown: Šifra mistra Leonarda
úterý, 21. února 2006
[FOTOGRAFIE] Nobuyoshi Araki
čtvrtek, 9. února 2006
[FOTOGRAFIE] Werner Bischof
pondělí, 12. prosince 2005
[DIVADLO] Franz Werfel: Jakobowski a plukovník
čtvrtek, 8. prosince 2005
[HUDBA] Börte z Mongolska
úterý, 6. prosince 2005
[KNIHA] James Clavell: Král Krysa
pondělí, 24. října 2005
[VÝSTAVA] Česká fotografie 20. století
Výstava, která sice již dávno skončila, ale přesto stojí z zmínku. Průřez českou fotografickou 20. století je natolik rozsáhlý, že nemá význam zastavovat se u jednotlivých jmen. Je otázkou, nakolik výstava skutečně odráží století české fotografie a nakolik pouze nálady a názory svého kurátora. Ale to je beztak podružné, protože hledat v umění objektivitu je čiré zoufalství.
Protože však vystavená díla skuteně vznikla a vznikla ve své době, je možné si nějaký obrázek o předmětu výstavy udělat. Obrázek, který jsem si udělal já, je k mému velkému překvapení nepříliš lichotivý. Měl jsem o kvalitě a úrovni české fotografie mnohem vyšší – asi dost idealistické a nerealistické – mínění. Měl jsem vždy za to, že rozdíl mezi díly věhlasných tvůrců a mými vlastními dílky musí být zcela propastný. Jenže on není. Některé z vystavených exponátů nebyly nepodobné mým vlastním zvetšeninám, které jsem pro jejich nezajimávost nemilosrdně vyhodil. Z neplyne, že mám ambice být přítomen na příští výstavě, spíše mne to utvrdilo v přesvědčení, že to, co je obecně uznáváno za krásné, se ještě nemusí líbít mně. A nemusím z toho mít výčitky.
Z hlediska české fotografie pak ve mě výstava vyvolala dav základní dojmy: 1.) ne každé dílo, které pochází od známého umělce, musí být excelentní; to však neznamená, že mnoho z velmi kvalitních snímků skutečně nevytvořily autoři známých jmen. 2.) kvalita tvorby závisí víc na tvůrci samém, než na vnějších podmínkách. Tvůrce je důležitější, než momentální politický režim; míra politické svobody není přímo úměrná svobodě tvůrčí.
Zajímavé je srovnání 90. let se zbytkem století. 90. jsou ve znamení experimentu a nových médií. To samo o sobě není na závadu, léta třicátá byla také plná experimentů. Moderní tvorba mne však připadá rozplizlá a zbytečná. Jako kdyby deformace obrazu v počítači, nebo co největší bizardnost, mohly samy o sobě zaručit kvalitu.
středa, 23. února 2005
[FILM] Alexander Veliký
pátek, 18. února 2005
Loutkářova pomsta
středa, 15. prosince 2004
[KNIHA] Alfred Andersch : Bouře v Ardenách
pondělí, 13. prosince 2004
[FILM] Umučení Ježíše Krista
čtvrtek, 9. prosince 2004
Zemřela Zuzana Navarová
Zuzana Navarová je mrtvá a spolu s ní nikoliv zanedbatelná část české hudby. V poměrně mladém věku 45 si ji vzala smrt, která přišla v masce rakoviny. Zemřela tak žena, která mně připravila jedno z největších hudebních překvapení, které mne zatím potkalo. První album její formace Koa, Barvy všecky – to pro mne blesk z čistého nebe. Něco zcela nového, co jsem zatím neznal, a co mi ukázalo, jak bohatá může hudba být. Zjevení.
pátek, 19. listopadu 2004
DIVADLO: Poslední pozdrav
pondělí, 20. září 2004
Keith Devlin: Jazyk matematiky
pátek, 17. září 2004
Simon Singh: Kniha kódů a šifer
pondělí, 13. září 2004
Josef Formánek : Prsatý muž a zloděj příběhů
úterý, 31. srpna 2004
Mika Waltari: Tajemný Etrusk
pondělí, 30. srpna 2004
[KNIHA] Svědek Husákova procesu vypovídá
Rozhovor Karla Bartoška s Ladislavem Holdošem.
pátek, 27. srpna 2004
Adolf Adam: Liturgika
Adolf Adam: Liturgika. Křesťanská liturgika a její vývoj, Praha, Vyšehrad 2001.
pátek, 23. července 2004
Jitro kouzelníků
pondělí, 19. července 2004
Rudolf Těsnohlídek: Surovost...
úterý, 20. dubna 2004
Rychlé šípy
pátek, 19. března 2004
Pán velryb
středa, 28. ledna 2004
