Tribun

Zkyslo vám mléko? Může za to Paroubek

Posedlost některých redaktorů LN Jiřím Paroubkem a systematická snaha o jeho démonizaci hraničí s patologií. Tak jako v případě Martina Weisse, který se sloupku Tvrdé důsledky zamýšlí v souvislosti s Olympiádou nad ruským pojetím spotu jako státního zájmu a tlaku ruského státu na dobrý výsledky sportovců jenom proto, aby na konci neomylně zamířil k Paroubkovi: „Budou funkcionáři postaveni mimo službu, čeká je cesta na Sibiř, nebo ještě něco horšího? A jak vysoko může čistka jít? (...) Jiří Paroubek ve středu oznámil, že po volebním vítězství si vezme sport pod sebe. (...) Ale co když přes veškeré kontrolování sportovci nesplní očekávání?"

Znalost nástrojů propagandy by měla patřit k základnímu vzdělání všech, kdož nechtějí jen pasivně přijímat, co jim naservírují „svobodná," „vyvážená" a „objektivní" média, a tomu potom věřit, protože to je pohodlnější, ale mají ambice kriticky zvažovat informace, které se k nim dostávají, a na jejich základě činit vlastní závěry, aby si tak vytvořili svoji alternativu k oficiální názorové konfekci. Kritické a ostražité čtení je nejenom výsadou, ale přímo povinností každého svobodného ducha, protože ve víře není svobody, ať jde o víru náboženskou, politickou nebo ekonomickou.

V sobotních LN vyšel rozsahem nevelký, ale obsahově vydatný text Jiřího Pehe Privatizace americké bezpečnosti o outsourcingu represivních (v tomto případě vně-represivních) funkcí USA, který vrhá světlo na stinnou stránku toho, jak funguje ta „pravá svoboda" a „pravá demokracie". Je to čtení depresivní, protože pokud se situace nezmění (a ta se nezmění, protože trendy jsou zjevné), čeká nás budoucnost okovaných bot, bodáků a nikým a ničím neomezovaného řádění žoldáků bez jakékoliv odpovědnosti vůči komukoliv kromě svého velitele a jeho klienta. 

Výtah z rozhovoru s Jaroslavem Vaňkem, ekonomem českého původu působícím v USA. „Věžemi" jsou míněny věže WTC v New Yorku, jejichž pád v roce 2001 je symbolem principielního kolapsu celé ekonomiky, kterou reprezentovaly, „stavění věží" pak symbolizuje obnovu světové ekonomiky na základě odlišného paradigmatu, který Vaněk nachází v kooperaci a participaci zaměstnanců na řízení firem, polidštění podniků a něčem, co nazývá demokratizací ekonomiky. Jeho vize sice znějí poněkud utopicky, ovšem umlčování, kterému čelí on i jeho žáci, naznačuje, že svými myšlenkami míří na citlivé místo systému. Osobně si ale myslím, že bude třeba vymyslet ještě něco jiného, než participaci a demokratizaci, protože intelektuální výbava je determinována dlouhými lety působení kapitalismu a lidé již nejsou mentálně schopni akceptovat systém, který by nebyl založen na permanentním růstu a exploataci veškerých zdrojů, včetně těch lidských. 

Text Pax Americana – past na Evropu (a Asii)?, odkud pohází níže uvedený výtah, mám v záložkách již dlouho. Původně se měl stát dalším kamínkem do mozaiky s radarem, ale situace se poněkud změnila, a přestože dozvuky předestřených konceptů lze stále vystopovat ve snaze USA vojensky se etablovat například v Rumunsku či Bulharsku, či již potvrzené expanzi do Polska, usoudil jsem, že se lépe hodí do nově založené rubriky Studovna.

Výtah z článku Člověk ve skupině: Jak druzí ovlivňují naše chování, první kapitoly knihy Denisy D. Cumminsové „Záhady experimentální psychologie."

Výtah z rozhovoru s končícím eurokomisařem Vladimírem Špidlou Lidský kapitál je jako peníze. Důrazně doporučuji k přečtení celý, protože za pozornost stojí mnohem více, než můj výběr. Kajícně přiznávám, že jsem byl při jeho čtení nekriticky nadšen, že se ještě najde člověk tak přesného a jasného myšlení, jako Špidla. Byla to radost číst něco tak věcného, klidného, řečeného s nadhledem, přehledem a vhledem. Nevím, jestli byl takový vždy, nebo vyrostl až v Bruselu, ale každopádně vysoce převyšuje všechny ty namyšlené požírače Šalamounových hoven ze zarděné české provincie. Česká velikášská malost, kterou se naše elity tak rády honosí, ve srovnání s ním obzvláště vyniká.

Výtah ze stejnojmenného článku v Lidových novinách.

V předvečer 91. výročí vzniku ČSR určitě neuškodí připomenout si několik slov z knihy Vladimíra Škutiny Český šlechtic František Schwarzenberg, která jsou vzniku republiky a otázce státoprávní věnována.

Výtah z článku Savitri Devi: Hitlerismus a hinduismus. Doprovodné ilustrace představují užití svastiky v hinduistickém prostředí.

Nehodlám opisovat všechno, co Lidové noviny (samé koniny, jak by řekl nejmenovaný štamgast) otisknout, ale tentokrát mne tři články zaujaly natolik, že si z nich malou rešerši udělám. Nejsou dlouhé, ale v těch pár slovech je víc, než v tlustých knihách (i tenkých, nezapomněl jsem na vás, pane prezidente) slovutných mistrů pánů magistrů a rozličných polyprofesorů.

Současná vlna protiruské hysterie a nenávistného antirusismu, který se jeho proponenti snaží představovat jako něco přirozeného a bytostně českého, je velmi pravděpodobně jen moderním konstruktem, kterým má racionalizovat (s pomocí eklektické směsi racionální ostražitosti a iracionálních (sic!) uměle přiživovaných úzkostí) změnu orientace nově etablovaných elit z jednoho mocenského centra (slovanské Rusko) na druhé (anglosaské USA). V této souvislosti není bez zajímavosti článek Dalibora VÁCHY Za cizí město v čísle 9/2009 kulturně-historické revue Dějiny a současnost, s podtitulem Českoslovenští legionáři u Kazaně v roce 1918. Jak totiž ukazuje dále citovaná pasáž, vztah Čechů k Rusům nebyl vždy tak aktivisticky negativní, jak dnes dominuje médiím, ale vyvíjel; zárodky jistého despektu Čechů k Rusům se však možná rodily právě v bitvě o Kazaň.

Dále uvedený text je dopis amerického velvyslance v Praze Laurence A. Steinhardta státnímu tajemníkovi USA (tj. ministru zahraničí) George Marshallovi z konce dubna 1948.