Tribun

Jak rozdílně může být pojednáno o v podstatě téže události – mučení vězňů. Jednou je to čin hanebný a zlý, podruhé dobrý a záslužný. Rozdíl? Role. Není podstatné, že je někdo mučen, rozhodující je, kdo koho mučí. Přitom nepochybuji o tom, že motivace vyšetřovatelů byly v obou případech obdobné, že ani obhajoba a racionalizace holomků z gestapa by se příliš nelišila.

Je to až k neuvěření, ale níže citovaná slova skutečně pocházejí z pera militantního Paroubkobije a exaltovaného pravicového rétora Martina Weisse. Většinu článku Hledání léku na nerovnost sice tvoří standardní agitační nálož, na konce ale přichází toto: „Neexistuje řešení, existují jen imperativy, které mohou důsledky nerovnosti zmírnit: podpora vzdělání, jež umožní co nejvíce lidem zkusit se uplatnit; dbaní na občanskou rovnost, aby bylo vidět, že ani největší boháč si nekoupí přednost na úřadě a imunitu před zákonem; a starost o dlouhodobou solventnost sociálního státu, zejména zdravotnictví a důchodového systému, protože jejich dlouhodobý úpadek nechá na holičkách právě ty nejchudší."

Mám vážné podezření, že se mi tu na blogu přemnožily krysy. Takové ty hybridní, křížené s trolly. A nejhorší na tom je, že si asi myslí, že jsou na křížové výpravě, protože jsou agresivní, útočí na každého, kdo s nimi nesouhlasí, a vůbec se chovají jako vojáci pravdy s pravomocemi cenzora, povinnostmi inkvizitora a způsoby zástupce pro věci politické.

Čeští novináři trpí obsedantní potřebou titulovat Karla Schwarzenberga „kníže", ač zrušení šlechtických titulů bylo jedno z prvních opatření, které nově vzniklá Československá republika přijala. Přestože titul „kníže" má dnes stejný význam jako tituly „hurvínek" nebo „magor", používají ho novináři velmi důsledně. Budeme-li předpokládat, že novináři musí vědět o tom, že Český republika je republika, potom je třeba se ptát, je k používání šlechtických titulů vede.

Pravidelný komentovaný monitoring dění kolem protiraketové obrany, zbrojení, eskalaci napětí, územní expanzi NATO a USA, chřestění zbraněmi a válečnických hrátkách za týden od 1. do 7. března 2010.

Vše nasvědčuje tomu, že na šprochu bylo pravdy trochu a ministr vnitra Martin Pecina zaujme čelní místo na pražské kandidátce ČSSD do blížících se parlamentních voleb. Podle občanských demokratů jde o porušení dohod při sestavení vlády. V tom případě bych očekával, že ODS zareaguje nějak takto: „Necítíme se nadále vázáni dohodou, kterou vy jste porušili, a proto nasazujeme do voleb ministry dosazené za naši stranu."

Nestává se mi často, abych postával na veřejnosti s otevřenými ústy a hlavou se mi honily složité metafyzické úvahy na téma: „Tý krávo, tak to mi teda poser!", ale ten billboard u libeňského nádraží to dokázal. Stálo na něm: „OpenCard – nejlevnější karta v ČR." To není vtip, to je Praha.