Tribun

Pan Bátora byl minstrem školství Dobešem ze strany Věci veřejné povolán, aby na Ministerstvu školství pracoval. Je pravda, že účast na ultrareakční iniciativě D.O.S.T. a afinita k závadovým politickým uskupením není zrovna ideální kvalifikace pro práci ve státní správě, ale na druhou stranu, podíváme-li se, kdo všechno sedí v parlamentu či zasedá ve vládě, jeví se rozhořčený odpor proti zaměstnání pana Bátory na Ministerstvu školství jako poněkud pokrytecký.

Nicméně právě do takového rozhořčeného odporu se pustila kolegyně Věcí veřejných z vládní koalice, nejsilnější (sic!) vládní strana TOP09. Bátora je prý fašista (od TOP09 s jejím tlakem na omezování lidských a občanských práv a obnovu prvků nevolnictví je to obzvláště pikantní osočení) a dokud on bude na Ministerstvu školství, tak ministři za TOP09 chodit na vládu.

A trucovali a nechodili (a premiér k tomu jen tupě přihlížel, zcela neschopen zjednat si ve vládě pořádek), až si nakonec TOP09, strana, která na odbory zahlíží a nejraději by je úplně zrušila, vystávkovala svoje – pan Bátora už nebude pracovat na Ministerstvu školství, pan Bátora teď bude pracovat na Ministerstvu školství.

Také by se to dalo říct tak, že Kalousek se nažral a Bátora zůstal celý.

A celá ta panoptikální taškařice má dokonce i happy-end: vládní krize byla zažehnána a vláda může nadále nerušeně pokračovat ve svém reformistickém tažení. Nebo vy jste snad nepostřehli, že zatímco se všichni včetně médií handrkovali o Bátoru, prošly hladce parlamentem další vládní reformy?

Ve slušené společnosti by se zkrátka a dobře řeklo, že kauza Bátora byla jen bouře ve sklenici vody. Jenže mezi českými politiky nejsme ve slušné společnosti, takže nám nic nebrání říct to na plnou hubu: byla to bouře v kýblu sraček.