[6]
[1] Když se něco řekne bez servítek a obvyklé politicko-korektní omáčky okolo, tak z toho mrazí vždycky. Ono totiž chtít odstavit vládnoucí třídu od moci a jejích zdrojů je totéž, jako snažit se vzít psovi kost, jenom ještě o hodně riskantnější. Bez nějaké formy násilí se to prostě neobejde. Otázka nezní zda, ale jak. Jak moc otevřeně, v jaké míře, proti komu a v jaké formě? Násilí může být fyzické (tomu by odpovídalo to střílení), ale i emocionální, sociální, ekonomické... a to jsou všechno formy, se kterými se setkáváme dnes a denně a ani nám to nepřijde, jenom toho fyzického jsme naučeni se štítit. Asi díkybohu, protože pořádat revoluce každý den by nikomu a ničemu neprospělo. Ovšem když už revoluce nazraje, sama se neudělá. V takové Sýrii by mohli vyprávět. A nejenom tam.