Tribun

To, co se děje v Athénách v těchto chvílích, je odpor proti invazi – a tato invaze je ospravedlňována rozsáhlým užíváním mytologie. (…) Invazní vojsko má na sobě obleky místo uniforem a místo zbraní drží v rukou laptopy, ale nepropadejte omylu – útok na naši suverenitu je stejně tak násilný a důkladný. Soukromé zájmy bohatých diktují suverénnímu státu takové podmínky, jež jsou výslovně a přímo proti jeho národním zájmům.

Že bychom mohli prodat některé z našich ostrovů soukromým kupcům, abychom mohli zaplatit úroky za ty půjčky, které nám byly vnuceny, abychom stabilizovali finanční instituce a neúspěšný měnový experiment. (Samozřejmě není náhodou, že nedávné vědecké výzkumy ukázaly ohromné zásoby zemního plynu v Egejském moři.)

Každý billboard, každá autobusová zastávka, každá stránka časopisu obsahovala reklamu na nízko úročené půjčky. Byla to peněžní samoobsluha. Máš půjčku, kterou nemůžeš zvládnout. Přijď a dostaneš od nás ještě větší půjčku, a my ti k ní přidáme jako bonus vystoupení břišní tanečnice.

Existoval tu neuvěřitelný výpadek zdravého rozumu a žádné varování před tím, že tento pramen bohatství nemůže být nevyčerpatelný. Stali jsme se národem náměsíčně kráčejícím směrem k nově vybudovanému bezednému bazénu s italskou dlažbou, který se nestará o to, jestli se budeme schopni dotknout jeho dna alespoň prsty na nohou.

Tato nezodpovědnost však byla jen velmi malou částí celého problému. Mnohem větší částí byla pohotovost nové třídy zahraničních obchodních zájmových skupin ovládaných plutokracií, církví ovládaných chamtivostí i politických dynastií, jež učinily z příjmení kandidáta jediný významný důvod pro jeho volbu. A zatímco jsme si půjčovali a utráceli (čemuž se eufemicky říká „růst“), byl na druhé straně vysáván každý litr krve z tohoto zkorumpovaného systému tak primitivně, že by se za to nemusela stydět žádná banánová republika; a tento způsob tak převažoval a byl tak drzý, že nad ním všichni jen pokrčili rameny, smířili se s ním, nebo se stali jeho součástí.

Dehumanizace a démonizace mého lidu se zdá být v plném proudu, a tak mi dovolte, abych se vypořádal s touhle mediální mytologií:

• Řeci jsou líní. Podle dat, která o svých členech zveřejnila OECD v roce 2008, Řekové pracují v průměru 2120 hodin ročně. Je to o více než 690 hodin více než průměrný Němec, o 467 hodin více než průměrný Brit a o více než 356 hodin více než průměrný občan zemí OECD.
• Řeci brzo odcházejí do důchodu. Poletuje tady všude představa o průměrném věku odchodu do důchodu v 53 letech. Číslo 53 je desinformační spojování počtu lidí, kteří se rozhodnou pro předčasný důchod a těch, kteří zůstanou ve veřejné službě až do té doby, než získají nárok na plný důchod. Průměrný věk odchodu z pracovního procesu v Řecku byl 61,7 let. Je to více než v Německu, Francii a Itálii, a více než je průměr všech členských zemí EU.
• Řecko je slabá ekonomika, která se nikdy neměla stát součástí EU. Řecko se již v roce 1962 stalo prvním přidruženým členem EHS k šesti zakládajícím členům. Bylo členem EU po celých 30 let. Podle Centra pro mezinárodní srovnávání při Pensylvánské univerzitě byla řecká produktivita v reálném HDP na osobu a odpracovanou hodinu vyšší než francouzská, německá nebo severoamerická, a o více než 20 procent vyšší než britská.
• První nouzová pomoc byla navržena tak, aby pomohla řeckému lidu, bohužel se to však nezdařilo. Nebyla. První nouzová pomoc byla navržena tak, aby stabilizovala eurozónu a získala pro ni čas. Takto to vysvětlil Daniel Cohn-Bendit, europoslanec a šéf poslaneckého klubu Zelených v Evropském parlamentu: „V posledních třech měsících jsme přinutili Řecko, aby potvrdilo armádní kontrakty v hodnotě několika miliard dolarů – francouzské fregaty za 2,5 miliardy euro, vrtulníky, letadla, německé ponorky.“
• Druhá nouzová pomoc je navržena tak, aby pomohla řeckému lidu a určitě uspěje. Sledoval jsem, jakou deklaraci to včera Merkelová a Sarkozy vymysleli. Byla poseta frázemi typu „Trhy se obávají", „Investoři potřebují vzpruhu“, a naplněno monetaristickou hantýrkou. Tento druhý balíček je konstruován tak, aby dělal přesně to, co ten první: získal více času pro banky, a to na krvavý účet řeckého lidu. Neexistuje žádná možnost, že by Řecko bylo kdy schopno splatit svůj dluh – bankrot je nevyhnutelný. Tímto se jen zvyšují úroky a bude to takhle pokračovat do nekonečna.
• A největší mýtus ze všech: Řeci protestují, protože chtějí nouzovou pomoc, ale ne úspory, které jsou s ní spojeny. To je zásadní lež. Řeci protestují, protože už mají po krk všech záchranných balíčků. Právě přijali škrty, které by byly nepředstavitelné ve Velké Británii – představte si, že to, co dělá Cameron, vynásobíte deseti.

Mojí matce, které je takřka 70 let, a která celý svůj život platila daně, sociální a zdravotní pojištění po více než 45 let, jež se odečítaly přímo ze zdroje příjmů (a tak je tomu pro velkou většinu slušných těžce pracujících lidí – bohatí jsou ti, kteří mohou „optimalizovat“), snížili její důchod na méně než 400 liber měsíčně.  Dobrý přítel mého dědečka, Panagiotis K., který bojoval před 70 lety ve válce – na stejné straně jako zbytek demokracií Západu – se vrátil a pracoval 50 let v loděnici, platil daně, přispíval na svoji penzi. Ve věku 87 let se musel vrátit zpět do své vesnice, kde pěstuje zeleninu a chová čtyři kuřata. Možná že díky tomu on a jeho třiaosmdesátiletá žena budou mít co jíst.

Věc se tedy nemá tak, že Řeci bojují proti škrtům. Už totiž není co škrtat. Vykosťovací nůž MMF se dostal na čisté, bílé, artritické kosti. Řeci rozumějí tomu, že druhý nouzový balíček je prostě jen další odklad. Původní řecký rozpočtový deficit je ve skutečnosti menší než 5 miliard euro. Zbylých 48 miliard eur jsou náklady spojené s dluhem, včetně těch na první nouzový balíček, přičemž třetina z toho jsou čisté úroky. EU, ECB a MMF si nyní přejí přidat další břemeno dluhu navíc, které bude použito k uspokojení splátek úroků na příští rok. A Řekové tomu říkají podvod. Řekli: „Už je toho dost. Nechte si své peníze.“

A to, co tihle lidé říkají, zní takto: „Už nadále nebudeme více trpět kvůli tomu, abychom udělali bohaté ještě bohatšími. Nepovolíme žádnému z politiků, kteří takto přede všemi selhali, aby si půjčili nějaké další peníze naším jménem. Nevěříme vámi, ani lidem, kteří nám je půjčují. Chceme mít u kormidla naprosto novou sestavu odpovědných lidí, kteří se nepodíleli na fiascích minulosti. Vám už došly všechny nápady.“

Peníze jsou komodita, která byla vynalezena, aby pomohla lidem usnadnit jejich transakce. Samy o sobě nejsou žádným bohatstvím. Bohatstvím jsou přírodní zdroje – voda, potraviny, půda, vzdělání, schopnosti, odvaha, vynalézavost, umění. Co se toho týče, není lid Řecka chudší, než byl před dvěma roky.

To je ten důvod, proč se tahle věc přímo týká i vás. Protože tohle je bitva mezi naším právem na sebeurčení, naším požadavkem na nové politické uspořádání, na suverenitu a soukromými zájmy korporací, u nichž to vypadá, že se rozhodly zacházet s námi jako se stádem, jež je tady jen pro jejich zisky. Je to bitva proti systému, jenž zajišťuje, že ti, co to zkurvili, nejsou nikdy těmi, kteří jsou potrestáni – vždy jsou to ti nejchudší, nejslušnější a nejpracovitější, kteří to odnesou.