Tribun

Na jeden takový upozornil V. Bednář: „…ať tyto služby říkají cokoli, a ať si o nich cokoli myslíme, jejich provoz ani chování nikdo negarantuje.“

Významnější je ale to, o čem hovoří D. Dočekal: „Facebook došel k závěru, že Zdeněk Škromach je 'fake' (falešný) účet a zablokoval ho. K něčemu takovému samozřejmě dochází poté, co je v dostatečně velkém počtu podobný účet nahlášen.“

Předpokládejme, že Facebook nejedná iniciativně na základě vlastního uvážení (což by v praxi nejspíše znamenalo, že o tom, je-li nějaký účet falešný, či nikoliv, rozhoduje počítač), ale že skutečně jedná na základě hlášení od uživatelů.

To totiž může znamenat, buď že hlášení od uživatelů nikdo nekontroluje a zřejmě po překročení nějaké kritické hranice jsou nahlášené účty automaticky smazány, nebo že je kontrola velmi povrchní a neprovádí ji nikdo dostatečně znalý příslušného (v tomto případě českého) kontextu. Existence Zdeňka Škromacha je totiž veřejná a obecně známí informace, v jeho případě se navíc jedná o politika vyhlášeného tím, že je na Facebooku velmi aktivní.

Nabízí se proto otázka, zda se jedná o náhodu, nebo o cílený útok, svého druhu cyberšikanu. Jaký může být pro dostatečně motivovanou skupinku lidí problém se domluvit cílový účet křivě obvinit jako falešný? Přičemž je-li tomu tak, nemusí být ona skupina ani příliš početná, protože kdyby šlo o masovou akci typu „Vájičkiáda“, rozkřiklo by se to dávno předem.

Co z toho všeho plyne? Že smazán může být kdokoliv a poměrně snadno, přičemž nejde ve své podstatě ani o hackerský útok, protože považovat nějaký účet z jakýchkoliv důvodů za falešný je zcela legitimní. A dál už koná zmanipulovaná autorita, a to bez toho, že by se dotčený mohl jakkoliv bránit.

Škromach je vzhledem k animozitě české virtuální populace vůči levici ideální oběť, protože mu smazání profilu bude celá řada lidí přát, ale opravdu jde jen o nevinný žertík?

Sociální sítě hrají v životě lidí stále podstatnější roli a eliminace jejich internetového alter-ega pro ně může mít vážné následky, ať již sociální, emocionální či dokonce ekonomické.

Internetový lid by ve vlastním zájmu udělal dobře, kdyby jednou překousl nechuť ke Zdeňku Škromachovi a začal se zajímat o to, jak se to mohlo stát. Pokud se ukáže, že se Zdeněk „uklikl“ a smazal si profil sám, bude to jen dobře, ale pokud to byl cílený útok, neměl by se podceňovat.

Mohl-li se dnes stát obětí cyberšikany Zdeněk Škromach, může jí být zítra kdokoliv jiný.