čtvrtek, 19. května 2011
V sobotních LN vyšla esej Víta Horáka Bez peněz do nebe nelez (on-line verze bohužel není k dispozici):
Církev přestala fungovat jako směnárna mezi Bohem a věřícími, a ti tak museli útěchu a sebepotvrzení hledat přímo ve své každodenní činnosti – v práci. (…) Přece jen to ale nebyla dostatečná náhrada, chyběla autorita, která by člověku potvrdila, že si počíná v souladu s Boží vůlí a bude spasen. (…) A právě tuto roli začal postupně hrát zisk. (…) Pro duchovní potvrzení se (peníze) hodily právě proto, že nejsou ničím světským. Nedají se jíst ani pít, nejsou cítit ani slyšet. (…) Pro komunikaci s božskými mocnostmi se (peníze) hodí právě proto, že jsou odděleny od všeho materiálního. Sice si za ně můžete koupit prakticky cokoliv, ale s ničím konkrétním spojeny nejsou, vše materiální zcela nivelizují. Jsou z jiného, ryze duchovního řádu. (…) Bezprostředně posvátným může být pouze to, co se smysly poznatelným světem nemá nic společného, nikomu neslouží, nikomu nestraní. Tuto roli nejprve sehrála věda se svými objektivními zákony, dnes má ovšem větší sílu nevyzpytatelný monetární živel. (…) Tomu, s čím spojíme svůj život, nezbývá než důvěřovat.