Tribun

„Víte, co je to silanizace?" zeptal se žoviálně reklamní mág. „Silanizace neznamená vůbec nic! Ale hospodyňky to chtějí!" „Ale proč? Proč to chtějí?" Mág se důvěrně naklonil k nakladateli: „Protože to dobře zní, protože jsme je přesvědčili, aby to chtěly!"

Vůbec nezáleží na významu toho či onoho slova, dokonce nezáleží ani na tom, zda vůbec něco znamená. Jediné, na čem v pragmatickém reklamním diskursu doopravdy záleží, je význam, který je slovu přiřknut v intencích konkrétní reklamy.

Reklamní svět je světem dokonale vypraného štěstí, zatímco svět před televizní obrazovkou je plný svinstva, bláta, louží, plný úzkosti z toho, co přinese zítřek. Proto je třeba urychleně silanizovat. Jak tomu rozumět? Inu, zkuste si nahradit výraz silanizovat slovem reformovat. Abyste tomu slovu uvěřili, abyste pochopili jeho obsah, musíte si nechat z hlav vymýt všechny skvrny, které na vašem myšlení zanechal prostý život. Jsou na to velmi účinné mediální prací prostředky. Po jejich působení vám bude hned jasné, že finanční problémy systému nezpůsobila nemravná hrabivost bank a korporací, ale líné socky, které ztratily práci, invalidé a jejich nejrůznější pomůcky a potřeby, anebo staří lidé se svými nároky na trochu základních prostředků k přežití.

A nad tím vším by mohl zářit vousatý vtip, který koloval ztemnělou říší nacistického Německa: „Nikdo nesmí hladovět a mrznout. Kdo přes to hladoví a mrzne, půjde do koncentračního tábora." To, co v antickém dramatu ještě představovalo tragický osud, je dnes vnímáno, jako „spravedlivý trest za neschopnost".

Kdo se pak o ni [nemohoucí stařenku, invalidu, kohokoliv slabého a neefektivního, pozn. T.] postará? Snad jen divoká zvěř. Protože tenhle stát...to rozhodně nebude. Tenhle stát má totiž jiné starosti. Musí silanizovat. Pardon: Reformovat! A my dobře víme, že musí. I když je nutné, abychom tomu slovu věřili, nám je pořád opakovat. Ale tak už to v reklamě chodí.