Tribun

Jenže jak jsou Češi vyhlášení hulváti, tak mají, kdo ví proč, potřebu dokazovat své dobré vychování právě v těchto veřejných prostorách, takže jeden vstoupí, pozdraví a dvacet mu jich odpoví. Pak jeden odejde a zase se s ním těch dvacet na důkaz svého dobrého vychování snaživě loučí.

Poněkud deprimující pointa je v tom, že já to dělám také. Vím, že je to špatně, což se ostatně dá poznat hned na místě z toho věčného šveholení a pokřikování, ale stejně to dělám, protože vyloženě fyzicky cítím, jak ostatní čekají na to, až pozdravím a přestanu vyčnívat. Přizpůsobuji se nevzdělancům, nebo možná lidem sice vzdělaným, ale plně adaptovaným a integrovaným, nejenom proto, abych měl pokoj od jejich pohledů, ale především proto, abych je svým slušným chováním neurazil.

Je to tak, ze slušnosti se chovám nezdvořile.

Konformita přímo ukázková.

A zbytečná. K čemu je slušné chování v době, kdy lidé na veřejnosti běžně telefonují a křičí při tom na celé kolo tak, že celý autobus telefonuje chtě nechtě s nimi, nebo si pouštějí hlučně hudbu, všichni to přijímají a nikoho to nepohoršuje?

Má vůbec smysl snažit se být s takovou společností konformní a neurážet ji slušným chováním, o kterém ostatní snad ani nevědí, že slušné je? Jasně, že to nemá smysl.

Budu se chovat slušně, po svém, ať si o mně klidně myslí, že jsem nezdvořák.