čtvrtek, 17. února 2011
Chceme přepsat ekonomickou teorii, říká Paul Woolley a vysvětluje:
Akademici nás učili, že kapitálové trhy samy zajistí, že se peníze dostanou tam, kde jsou skutečně potřeba, protože jedině tam mají šanci vydělat. Jinými slovy, že je to jen a jen volný trh, co má šanci udržet se stabilní, a že dík fungujícímu konkurenčnímu prostřední nemůže mít někdo přehnaně vysoké zisky.
Světem financí se jako lavina šíří morální hazardérství. Finančníci se chovají jinak, když vědí, že vždycky sklidí plody úspěchu, ale nikdy doopravdy nezaplatí za to, když jejich spekulace nevyjdou. Manažeři hedge fondů berou za úspěšné obchody vysoké odměny, ale když jejich kšeftování nevyjde, zaplatí za to jejich klienti.
Hlavně jsem zjistil, že je potřeba najít lepší způsob, jak vyložit funkci kapitálových trhů, což znamená nahradit klasickou Teorii funkčních trhů teorií, která bude víc spjatá s realitou.
Jádrem problému, který dnes trápí kapitálové trhy, jsou buď podhodnocování, nebo naopak přeceňování aktiv, což v extrémních případech vede ke vzniku bublin a krizí.
Teorie funkčních trhů říká, že ceny vždy a za každých okolností odrážejí skutečnou hodnotu, a tudíž popírá, že by mohlo nastat něco jako momentum investic nebo taky následování trendů, jak se tomu jinak říká, to jsou především velké obraty – nakupování a prodej akcií v rychlém sledu. Proto je potřeba odradit velké fondy od toho, aby usilovaly o co největší obrat, a přesvědčit je, aby se soustředily na dlouhodobé zhodnocení svých investic.
Jakmile vznikne momentum, mnozí investoři prostě vzdají snahy hledat nejlepší obchody na trhu a následují trend. Až 90 % toho, co se dnes nazývá investicí, je ve skutečnosti jen a jen následování trendu, a to bez ohledu na to, jakou má dané aktivum skutečnou hodnotu.
Věřím, že tím nejlepším způsobem, jak dosáhnout lepší funkčnosti a vyšší stability finančních trhů, je jít přes tak zvané obří fondy – tak jim říkám já a myslím tím velké, suverénní penzijní, ale i charitativní fondy po celém světě. To ty by měly změnit způsob, jakým investují, a zvláště pak změnit způsob, jakým delegují odpovědnost na manažery, ty tak zvané agenty, kteří za ně investují.
velký problém jsou i prostředníci (…) Prostředníci mohou dosahovat obrovských zisků dík celému spektru nástrojů, jako je například složitost jejich produktů a s tím spojená nedostatečná průhlednost, morální hazardování a prostý fakt, že mají víc a lepší informace než jejich klienti a že každá z těchto stran má vlastně jiný zájem.
Je potřeba přepsat teorii, přičemž klíčové je si uvědomit, jak skutečnost, že se přenášejí kompetence na agenty, tj. prostředníky, ovlivňuje analýzy a předpovědi. Teorie funkčních trhů pomíjí přenášení kompetencí na agenty.
Sepsal jsem manifest regulí, kterými by se měly fondy řídit (…) Manifest říká, aby se fondy soustředily na dlouhodobé investice a jasně si stanovily strop pro zisky; aby zároveň neplatily přestřelené odměny prostředníkům a neinvestovaly do složitých, neprůhledných produktů, které se běžně neobchodují, atd.