Tribun

Jedním z dokumentů, který Akční spolek nezaměstnaných vypracoval, jsou Požadavky hnutí nezaměstnaných, které jsem se rozhodl stručně okomentovat. Snad mé komentáře přijdou vhod, tím spíše, že je píše někdo, kdo nezaměstnané nepovažuje apriori za hloupé a jejich požadavky za nepřijatelné (tučně jsou jednotlivé požadavky, běžným fontem mé komentáře):

Návrhy pro důstojnější postavení nezaměstnaných

• Namísto veřejné služby po 6 měsících nárok na plnohodnotnou práci alespoň za minimální mzdu
  Osobně považuji za sporný celý koncept minimální mzdy, ale to je námět na samostatné pojednání. Problematické u tohoto bodu je spíše to, jak definovat plnohodnotnou práci (je práce u pásu nebo zametání vajglů plnohodnotná práce?), kdo by ji měl zajišťovat a na jak dlouho. Samoúčelná práce také není nejlepší řešení. Na druhou stranu by omezení maximální doby nezaměstnanosti přispělo k uchování pracovních návyků a pracovní morálky, jejichž vyhasínání je jedním z nejzávažnějších vedlejších projevů nezaměstnanosti.
• Zvýšení podpory v nezaměstnanosti na 80% předchozího výdělku a prodloužení doby jejího vyplácení o 8 měsíců, zrušení zastropování podpory v nezaměstnanosti
  Je těžké posuzovat konkrétní hodnoty, proč právě 80% a ne 75% nebo 82%? Zastropování podpory je nutné, protože jinak by se na systému velmi rychle naučili parazitovat lidé, kteří nemají problém sehnat více než slušně placenou práci a z podpory v nezaměstnanosti by si udělali dlouhodobou placenou dovolenou.
• Povolení souběhu přivýdělku a pobírání podpory v nezaměstnanosti
  Nějaké limity by asi nastaveny být měly, ale jinak je to velmi rozumný požadavek, protože současný systém trestá aktivitu nezaměstnaných (realita a rétorika se v každém režimu vždy trochu liší).
• Zachování podpory v běžné výši bez ohledu na způsob ukončení pracovního poměru
  Bez debat naprostý souhlas. Poslední novinka snižující podporu těm, kteří sami dají výpověď, není nic jiného než zavádění prvků nevolnictví.
• Poskytování podpory v nezaměstnanosti bez ohledu na výši odstupného
  Vzhledem k tomu, kolik případů nezaměstnaných se zlatými padáky existuje, jde opět o rozumný požadavek, bez ohledu na to, že v ojedinělých případech může působit absurdně.
• Započítávání doby studia jako náhradní doby pro poskytování podpory v nezaměstnanosti
  Přiznám, se nedokáži dost dobře posoudit, ale vzpomenu-li si na přístup některých svých kolegů ke studiu, pak bych byl spíše proti, přesněji proti započítávání veškeré doby studia, započítávat by se měla maximálně standardní doba studia.
• Přeměna úřadů práce z represivní organizace v instituci pomáhající nezaměstnaným
  Souhlasím, jenom nevím, jak to udělat. Zejména dnes, když je v módě nezaměstnané považovat za obzvláště rafinované příživníky.
• Nevyřazovat nezaměstnané z evidence ÚP z malicherných důvodů, dobu sankčního vyřazení zkrátit na 2 měsíce
  Opět souhlas, tím spíše, že nezaměstnaní jsou kolikrát lidé s nižším vzděláním a nižším IQ, kteří by potřebovali spíše pomoci, než účelově potrestat.
• Právo uchazeče na volbu ÚP
  Nepovažuji za stěžejní požadavek, ale uznávám, že jako ochrana před šikanózním přístupem konkrétního úřadu by mohlo fungovalo, a s ohledem na postupující elektronizaci státní správy by nemusel být technický problém.
• Právo na rekvalifikaci
  Tomuto bodu dost dobře nerozumím. Myslel jsem, že rekvalifikace je povinná? Ale možná mysleli skutečnou rekvalifikaci, a ne takovou tu naoko, kdy nezaměstnaný dostane razítko, že někam týden chodil, když tam byl jen hodinu pro to razítko (ale příslušný školitel si samozřejmě naúčtuje celý týden).
• Nárok na úhradu nákladů spojených s hledáním zaměstnání
  Zde by byl asi problém definovat, co jsou to náklady spojené s hledáním zaměstnání, ale je fakt, že objíždění podniků a pohovorů něco stojí a zejména pro lidi, kteří žijí v malých obcích bez veřejné dopravy, může představovat citelný náklad, jeho výše může v praxi znamenat nepřekonatelnou překážku při hledání práce. Možná, že by v tomto směru mohl fungovat nějaký systém mikropůjček splatných ze mzdy.
• Plně započítávat dobu registrace na úřadu práce do odpracovaných let nutných pro přiznání důchodu
  Jenže ona to odpracovaná léta objektivně nejsou, byť nejde o svobodné volbu dotyčného. Vzhledem k připravované likvidaci penzijního systému a jeho definitivnímu rozkradení (odborně se tomu říká „reforma“) je ale tento požadavek do značné míry irelevantní.
• Závazná pravidla pro přijímací pohovory — dotazníky bez identifikačních údajů
  Nevím, které konkrétní údaje jsou myšleny, ale řekl bych, že toto z principu věci není možné.
• Povinnost inzerovat pracovní nabídky v českých médiích i v českém jazyce
  Tento požadavek je bohužel zcela mimo. Pracovní pozice inzerovaná v cizím jazyce zřejmě předpokládá, že uchazeč tento jazyk ovládá, takže její zveřejnění v češtině by lidem, kteří ji v cizím jazyce nerozumí, k ničemu nebylo.
• Zařazení zástupců nezaměstnaných do tripartitního vyjednávání
  Rozhodně ano. Na jednání tripartity je nezaměstnanost vždy implicitně přítomna, proč by nemohli být explicitně přítomni i sami nezaměstnaní?
• Zabraňovat sociálnímu vyloučení nezaměstnaných, právní postihy za podněcování negativních postojů vůči nim
  Pokud mají na mysli nějaký nový zákon, není potřeba, postih by byl možný již teď, byla-li by vůle. Toto je otázka spíše na školy a výchovu. Stejně, jako se učí tolerance k menšinám a odlišným sexuálním orientacím, mohla by se učit i tolerance k nezaměstnaným.
• Délka výpovědní lhůty a výše odstupného v závislosti na počtu odpracovaných let
  Nebo délka podpory, vyplácené třeba i v plné výši. To asi spíš, protože myšlenka je to sice hezká, ale v praxi by ji firmy začaly obcházet prostě tím, že by dávaly smlouvy na doby určité, nebo lidi propouštěly preventivně před tím, než délka jejich pracovního poměru dosáhne kritické délky.
• Přiměřená ochrana nezaměstnaných před povinností splácet dluhy po dobu nezaměstnanosti
  Ono by bylo především třeba předělat celý exekuční řád, aby přestal být korzárským patentem pro exekutory, pleticháře a úvěrové žraloky. Myslitelný by mohl být odklad úroků a sankcí po dobu nezaměstnanosti, nějaká povinnost splácet by zachována být měla.
• Zrušení minimálních odvodů na veřejné zdravotní pojištění u osob bez příjmů
  To bych myslel, že je samozřejmé, že tito lidé jsou tzv. státní pojištěnci? Pokud to tak není, tak by to tak být mělo. Jak platit z toho, co není, ví jenom neoliberální ekonomisté.
• Zavedení slev pro nezaměstnané na dopravu a kulturu
  Tento požadavek asi vzbudí největší nevoli, protože kultura je přeci luxus, nadstandard, na který nemají nezaměstnaní nárok. Jenže je to zároveň i způsob, jak podporovat integraci nezaměstnaných a uchování sociálních a komunikačních dovedností. Přesto považuji tento požadavek za natolik kontroverzní a nezaměstnanost málo řešící, že bych jej raději odmítl.
• Osvobození nezaměstnaných od zdravotnických poplatků
  Nejenom nezaměstnaných. Tohle ryze ideologické zvěrstvo by mělo být zrušeno obecně.

Návrhy pro zvýšení zaměstnanosti

• Zavedení 35 hodinového pracovního týdne
  Vzhledem k tomu, že nezaměstnanost je důsledkem toho, že práce prostě není potřeba (Indů, Číňanů a jiné levné pracovní síly je, a ještě nějaký čas bude, dostatek), tak zkrácení úvazků nic nevyřeší, protože ta práce, která se v kratším týdnu nestihne udělat, chybět nebude.
• Minimální mzda stejná pro celou ČR ve výši 60% průměrné mzdy
  Stejná snad je, nebo ne? Konkrétní výše je opět otázkou diskuse. Obecně ale myslím, že by se podpora neměla odvíjet od výše průměrné mzdy, ale od výše průměrných bazálních životních nákladů (strava, byt, teplo, ošacení), i kdyby to mělo znamenat, že podpora bude 110% průměrné mzdy.
• Neprodlužovat věk odchodu do důchodu a nerušit 9. třídu ZŠ
  Mírně pomoci by to mohlo, ale pouze za předpokladu, že bude potřeba pracovní síly, jinak je to spíše otázka důchodového systému a nelze ji řešit samostatně v rámci problematiky nezaměstnanosti.
• Zvýšení důchodů
  Opět spíše otázka důchodového systému, než nezaměstnanosti. Je rovněž otázka, kolik pracovních míst by „vzniklo“ odchody do důchodů.
• Krácení předčasných důchodů jen po dobu, než občan dosáhne důchodového věku
  I zde jde spíše  otázku důchodového systému, než nezaměstnanosti, ale v principu souhlasím. V tomto kontextu jde nejspíše o to, jak co nejdříve uvolnit místa obsazená (potenciálními) důchodci.
• Za práci na černo trestat zaměstnavatele, ne zaměstnance
  Souhlasím, zaměstnanec na práci na černo nemá žádný vlastní zájem, je to pro něj volba z nouze. Pokud takový zájem vyjadřuje, je mu implantován zvenčí.
• Nepropouštět hromadně státní zaměstnance
  Hromadné propouštění je vždy problém, státní zaměstnanci by v tomto směru asi neměli mít žádná privilegia. Na druhou stranu stát může toto propouštění, na rozdíl od propouštění v soukromém sektoru, snadno ovlivnit.
• Neomezovat dotace na zaměstnávání zdravotně postižených
  Lepší než dotace by byl nějaký systém privilegovaných dílen.
• Zřízení pracovních soudů
  Podle mne není ani tak důležitá specializace, jako rychlost rozhodování, to by šlo zajistit i v rámci stávajících soudů prioritou pracovněprávních sporů. Zaměstnanec by měl mít naději, že případného vítězství ve sporu dočká dříve, než bude nezaměstnaností sociálně a existenčně zlikvidován.
• Zřízení veřejného seznamu firem porušujících práva zaměstnanců
  Copak nemáme obchodní rejstřík? Ale vážně: toto mohou řešit sami nezaměstnaní sledováním a shromažďováním soudních verdiktů v pracovněprávních sporech. Nový registr není potřeba.
• Regulace dohod o provedení práce a dohod o pracovní činnosti
  Není řečeno v jakém smyslu. Obecně myslím, že prioritou mělo být posílení vyjednávací pozice zaměstnanců; jakou formu bude mít příslušná pracovní smlouva by mělo být ponecháno na dohodě zúčastněných.
• Důsledné potírání schwarz systému
  Toto je bohužel asi nereálné. Lepší by bylo zaměřit se na implementaci takového systému, který by byl založen na principech flexicurity.
• Zavedení institutu vyšetřovacího agenta pro zjišťování porušování zákonů při přijímání a zaměstnávání pracovníků
  Nesouhlasím. To mohou dělat sami nezaměstnaní svépomocí. Pokud stát nenaslouchá jim, nenaslouchal by ani agentům (kterými by se mělo spíše šetřit).

Návrhy na celospolečenské změny

• Zrušení sociálních poukázek a jejich nahrazení hotovostními dávkami
  Souhlasím, sociální poukázky jsou stigmatizující a ponižující, měly by být používány pouze v konkrétních a odůvodněných případech. Je zvláštní, jak umí být stát zaklínající se osobní odpovědností paternalistický.
• Nárok na sociální dávky posuzovat za jednotlivce, ne za celou domácnost
  Neznám problematiku dostatečně podrobně, nedokáži posoudit.
• Nepodmiňovat nárok na sociální dávky prodejem veškerého majetku a úplným vyčerpáním úspor
  Maximální možný souhlas. Současný systém je naprosto perverzní. Namísto toho, aby podal pomocnou ruku a relativně levně pomohl lidem stát na vlastních nohou a být soběstační, přinutí je nejprve stát se zcela bezmocnými a závislými, a pak jim milostivě dává almužny, které ho ve výsledku přijdou dráž, protož je musí dávat pořád. Ze dna, na které stát občana v potížích tak uvědoměle zadupe, se totiž zvedá velmi těžko, až nemožně.
• Zrušení existenčního minima, pravidelná valorizace životního minima, v budoucnosti zavedení minimálního zaručeného příjmu
  Zavedení minimální zaručeného příjmu (občanské renty) obecně podporuji, mohlo by nahradit složitě konstruované životní a existenční minima, i minimální mzdu.
• Zajistit důsledné dodržování zákazu všech forem diskriminace
  To musí být v lidech, stát (tvořený těmi samými lidmi), to sám o sobě zajistit nedokáže.
• Podpora družstevního podnikání
  Opět není řečeno, v jakém smyslu, rovněž by to chtělo analýzu, jak by družstevní podnikání mohlo přispět ke snížení nezaměstnanosti (určitě nemyslí účetně tak, že člen družstva by byl automaticky zaměstnaný, to by se stát samou ochotou přetrhl).
• Ve vzdělávání zvýšit důraz na výuku principů právního státu, ústavnosti a sociálních  práv
  To by bylo velmi prospěšné, i z mnoha jiných důvodů, než je zlepšení situace nezaměstnaných, otázka je, zda máme k dispozici dostatek kvalifikovaných učitelů.