Tribun

[1]  Ano, tribune, hodnota díla spočívá ve schopnosti být znovu prožívána v různých časových a třeba i kontrastních kontextech. Rozkoš z prostého bytí byla velkým tématem nejen Hrabalovým...

[2]  Nalejme si čistého vína: bylo to socialismem.

[3]  Ano, nalejme si čistého vína, bylo to "socialismem", ale bylo to za podmínek nutnosti reprodukce dělby fyzické a duševní práce udržitelné? Myslím, že ti, kteří jsme konec onoho režimu stihli zažít, moc dobře víme, jak se nefunkčnost této reprodukce stále prohlubovala.

[4]  Zoome, Erich Fromm považoval spočinutí v modu bytí za možné jedině v socialismu. I když považuji jeho přístup za nerealistický a utopický (ne vzhledem k samotné myšlence socialismu, ale vzhledem ke schopnosti a ochotě lidí jej prakticky zrealizovat), přeci jen reflektuje tu skutečnost, že v kapitalismu to není možné z principu.

[5]  nalejme si čistého vína, bylo to "socialismem"

To bych nerekl, staci se podivat na starsi dily Derricka :o). Zadna akce, tiche rozhovory bez strelby, vse podmalovava romanticka hudba...

[6]  Co je to "být" bez účelu, Tribune?

Umím si pod tímto (zcela bezpochyby ale rozhodně opačně než vy) představit TYP člověka holdujícího feudální středověké šlechtické zahálce, jak si užívá na italském venkově uprchnuvší tam před morem z Florencie a proživající svá erotická dobrodružství, jak je ve svém Dekameronu popsal Giovanni Boccacco nebo v současné době osobu rentiéra, jak se kdesi na Maledivách napájí kokteily a je členem místní surfařské tělovýchovné jednoty (coby zájmového sdružení analogickému k tomu mysliveckému či Zahrádkářům Kersku) nebo člen místního spolku Přátel karetní hry Baccarat..

Nemyslím ale, kdyby o těchto lidech natočil třeba Steven Spielberg film, že by, ehm, vyzněl stejně jako tato vaše recence...Proč, oni se také nikam neženou, naopak denně přijdou /když jim nepadá karta o značné částky/, jsou svoji, nikam nepospíchají, flexibilitu dávno vyměnili za zvyky, jimž podřizují své denní rituály.

Čímpak to asi je? V čem je tedy rozdíl...

Ano, přišel na to přede mnou již sax, ANO - je to tím socialismem...

Takže nalijme si čistého vína a přestaňme se přetvařovat - nechválíte snad přímo film, ale POMĚRY.

Kde bylo těch 6 divů socialismu, známe je..Nikdo nic nedělal, všichni všechno měli, i když na krámech nic nebylo, a i když se kradlo, nikde nic nescházelo...atd...

Jo, to máte recht...Jde jen o ÚROVEŇ toho, "bytí"...Já tvrdím, že dneska stojí za trochu snahy a té proklínané flexibility, a můžete začas být v důchodu a to nejen jako úctyhodný kmet, ale jako produktivní a pořád sexy člověk věku George Clooneyiho...:-))

Jo, za levným guláškem a levnou desítkou, státní garsonkou na Jižňáku - se nikdo nikam moc homnit nemusel...

Schází vám to, že?

[7]  Ano, Tribune, taky považuju film Slavnosti sněženek za dobrý, ba za vynikající. Myslím, že po tomhle snímku už režisér Menzel nic lepšího, resp. pravdivějšího nenatočil. Ale ono to taky asi bylo předlohou...

[8]  A já nemyslím, že to bylo tím socialismem, když se protáhnete venkovskou hospodou kdekoliv v republice, je to furt stejný.

[9]  Modus bytí - to jsou třeba okamžiky čajového obřadu, to je pozorné vnímání času a místa ve kterém jsem, a to nemá se socialismem nic společného. To je umění, a funguje napříč stoletím a kontinenty.

[10]  Ano, mod 8 (a vlastně i vero 9) , ale vždy je to "vystoupení" z kapitalimus definujícího modu "mít". Ať zkusíte definovat kapitalismus jakkoli, vlastnictví (mít) a soutěž musí být hlavní součástí definice. Z toho prostého důvodu absolutně není kompatibilní s modem "být".

[11]  Hm. Je zajímavé, že ačkoli celá "slavná" lidská společnost tady je prostě jen proto že tu je, od každého jednotlivého člověka je jaksi samozřejmě očekáváno (i jím samotným) že tu má být "kvůli něčemu". Pak to může dojít až tak daleko, že jemu samému připadá dršťková polévka pro kamarády (nacpané kančím gulášem) důležitější než jeho život.

[12]  Já jsem ve Sněženkách zaznamenala jenom jednu postavu, o které to zmiňované vychutnávání "rozkoše z prostého bytí" platí beze zbytku - myslím tím chlapíka, který vozí kozy na pastvu americkým bourákem a po ránu hraje na flautu.
Myslím, že tahle schopnost je dar, který nijak nesouvisí s žádným režimem.
Vím, že člověk, který Hrabalovi posloužil za předlohu, skutečně existoval, jakkoli to vypadá nepravděpodobně.

[13]  Jo, treseni, jenže v kapitalismu tento dar může realizovat jen bohatý dědic nebo rentiér, kterého společnost bude navíc oslavovat jako charismatickou osobnost. Pokud by se mu chtěl v kapitalismu oddávat chudák, chcípne v obecném opovržení hlady jako nemakačenko, socka a bezdomovec.

[14]  [11] Nevím, zda je to očekáváno od každého člověka, pane Mudro, ale fakt je, že to mnozí od sebe očekávají... :-)
Nakonec - se šípkovou nebo se zelím?

[15]  Pane Mudro - 11, já myslím, že je rozdíl být tu "kvůli něčemu" a "pro někoho". V rámci slavné lidské polečnosti jsme tu podle mého chápání jak sami pro sebe, tak i jeden pro druhého, protože to spolu neoddělitelně souvisí, a všechny "rozdíly" mezi těmito "dvěma stavy" jsou jen iluze a záležitost našeho myšlení a řeči, která neumí pojmout a vyjádřit onen nedělitelný "jeden stav". Takže rozpor v chování Hanzlíkovy postavy, který popisujete, mi připadá umělý. Umění na rozdíl od řeči umí onen zdánlivý rozpor překlenout - v obrazech a symbolech - a přesně to se myslím tady podařilo.

[16]  Na ty scény si také vzpomínám, třešeni, a už tenkrát jsem se zamýšlel nad tím, kde ten člověk v socíku vzal Chevrolet Camaro (kde na něj vzal peníze) a co ho poté přimělo si tohoto, jistě finančně (tehdy zvlášť) náročného luxusu, nevážit a víceméně jím opovrhovat.

Přemýšlel jsem jestli je to jen jakási umělecká póza tvůrců filmu nebo to má mít snad nějaký reálný podtext, aby mělo smysl klást si podobné, do reálné doby zasazené otázky - jak si to ten člověk "mohl" dovolit - nejen prakticky, ale i "politicky" aniž by tím vzbudil pozornot - že se něčím, zcela zásadním, vymyká dobovým zvyklostem...

[17]  K tomu, aby mohl člověk jen tak být, nesmí mít strach o toto bytí. Za socialismu ten strach o bytí nebyl.

[18]  [2] Nevím, jestli to bylo socialismem. Ten film není dokument, nemusí věrně dorážet dobové reálie, dokonce je nemusí odrážet zpětně. Ale je pravda, že v socialismu je takové "bytí" snáze představitelné, než řekněme v kapitalismu, prostě proto, že v socialismu není člověk primárně "lidský zdroj" ocenitelný tržní "hodnotou".

[19]  [5] Třeba měli tehdy v Německu také socialismus. Tajný, dobře zaobalený do konfrontační protikomunistické rétoriky.

[20]  [6] Goro, na vás nejenom že je spolehnutí, vy jste navíc přímo roztomilý. Budu-li vás parafrázovat, pak já jsem prohlásil, že mi nechutná koprovka, načež vy jste (jako ostatně vždy) přispěchal s vysvětlením, že tomu vůbec nerozumím, protože koprovka je ta nejbáječnější omáčka na světě.

Myslím, že je asi zbytečné vám vysvětlovat, že nechválím ani ten film (který "pouze" reflektuji), natožpak tehdejší režim, není-liž pravda?

Nicméně díky za téměř učebnicový příklad účelu života v předposledním odstavci. Zkuste už konečně vzít na vědomí, že jste v pozici řezníka, který vegetariánovi vychvaluje maso. George Clooney je samozřejmě sympaťák, ale já nejsem a nechci být George Cloony.

[21]  [8] To si nemyslím, Mod., ale i kdyby to byla pravda, je to snad důvod k exkomunikaci? Někdo chce víc, a někdo nic. Kdo nechce nic, má vše, co chce.

[22]  [12] Tresen, vy jste takový Goro v sukních ;-) Vy pro změnu vždy polemizujete s něčím, co jsem nenapsal. Jak jste proboha přišla na "vychutnávání rozkoše z prostého bytí"? Já nic takového nepsal a to zcela záměrně, protože u žádné z postav jsem nic takového nepozoroval. Jestli si někdo něco vychutnával, tak jsem to byl já - ten zvláštní bezčasý svět Menzelova snímku.

[23]  Stycne plochy kapiku a sociku:
http://img.reflex.cz...-breznev.jpg

[24]  [11] Kamile, já to vnímám přesně opačně: právě proto, že život nemá žádný vyšší (metafyzicky fundovaný účel), je možno se ho vzdát pro účel zcela místně i časově zcela banální a marginální, který navíc nesměřuje k sobě (nechtěl na té polévce vydělat), ale k druhým (slíbil ji přátelům).

[25]  [16] Asi pro něj to fáro jako statusová proměnná žádnou cenu. Chápu, že je to ve věku frikulínů nepředstavitelné, ale proč by ne?

Z nějakého důvodu ho měl, třeba si na něj vydělal na montážích, možná vyhrál ve Sportce, nebo ho zdědil po strýčkovi z USA... Jestli nedělal režimu problémy, nedělal režim problémy jemu. Tehdejší režim nechával lidi na pokoji víc, než si myslíte.

[26]  Debe, Hanzlík (tedy jeho postava) podlehl, v dané situaci, iluzi vlastní důležitosti až nepostradatelnosti protože (pokud mi něco neuniklo) v hospodě ho nikdo nepostrádal (natož pak jeho polévku). Z hlediska společnosti si jistě zaslouží kladné hodnocení o to více že on sám se ho nijak nedožadoval. Potíž vidím v tom že mnoho lidí takto "vaří zbytečnou dršťkovku" a současně nejen že toto uznání očekávají ale navíc se ještě cítí frustrováni pokud se jim ho nedostane v jimi očekávané míře.

Domnívám se že jakkoli konat (po té co pokryji své základní biologické potřeby) mohu pouze ze dvou motivací které se navzájem nevylučují:
1) proto abych byl užitečný pro ostatní bytosti
2) proto abych využil ostatní bytosti
Přičemž očekávám li v 1) jakýkoli druh odměny (byť by to bylo jen uznání-ocenění) konám v obou případech "pro sebe" (což nijak nevylučuje mou využitelnost jinou bytostí nezávisle na mém chtění) a tedy jde o bytí PRO sebe.
Neočekávám li v 1) jakýkoli druh odměny jde o bytí PRO druhé.
Vždy však jde o bytí PRO.

Což je něco jiného než pouhé BYTÍ bez přívlastků či jakýchkoli "důvodů" či "očekávání", ačkoli mé konání PRO sebe, nebo PRO jiné je v něm i nadále obsaženo, nikoli však už coby jakási "podmínka" pro mé bytí. Domnívám se že tento "mód bytí" je přirozeným každé bytosti a vše ostatní k němu "přilepené" je již jaksi "navíc" a tedy umělé.

Myslím že Menzelův snímek, svou atmosférou, tuto přirozenou formu bytí docela dobře postihuje.

[27]  Mod. férově, je to sice osobnější, ale přesto potřebná otázka: kde bydlíte - a kdy jste byla naposledy v tzv. dělnické/venkovské hospodě?

[28]  Tribune, psal jsem své 26 ještě dříve než jsem si přečetl Vaše 24. Mám dojem že to nevnímáme opačně :-)

[29]  Ještě teda k tématu: Hrabala mám relativně načteného, nicméně se nějak nemůžu smířit s oficiálním výkladem "krásy pábitelství", pořád jsem u těch knih měl pocit, jako by mi kus obrazu chyběl, jako by někdo vyškrtl kus času a jeho neúprosného plynutí.

Přičemž ten pocit mám i, jakožto nejlepší transkripce Hrabalova díla na filmový pásek, u Slavností. Nevím, těžce se mi to popisuje .)... ale s tím časem: zdá se mi to, jako by to Zoom tak nějak nakousl.

[30]  Pane Mudro, já to naopak vnímal tak, že ta postava čerpala plné uspokojení a bytostnou radost ze samotného faktu a aktu "služby" přátelům, a žádné uznání ani vděk nepotřebovala, neočekávala a nevyžadovala. Ostatně, nikdy předtím se mu vděku a uznání v podobných situacích nedostalo. Já vím, pro někoho je těžké si to představit, a naše (sebe)projekce tu také hraje důležitou roli.

Tyto věci jsou tak subtilní a subjektivní, že je jakékoli složité a sofistikované rozpitvávání jenom rozmělňuje a profanuje. Proto je tu umění, aby nám zprostředkovalo to, co samotná slova nemohou.

[31]  Vy máte dojem, Tribune, že tu s někým nebo s něčím polemizuju?
Jen doplňuju, co jsem tu postrádala - právě tu polohu života, který si někdo dokáže vychutnat podle svého.
Mimochodem, vůbec mě netrápila otázka, kde ten chlápek přišel k fáru a proč ho nechávali na pokoji, i když jim musel být podezřelý.

[32]  Debe[30], ale ono uspokojení a bytostná radost bylo oné postavě odměnou, která (coby nežádána) jevila se oné postavě dostatečnou v jakékoli (byť sebemenší) míře. Mě osobně není nijak těžké si to představit. Zažil jsem to, hlavně díky dětem, už mnohokrát.

[33]  pořád jsem u těch knih měl pocit, jako by mi kus obrazu chyběl

To je presne jediny zdroj Hrabalovy kritiky. On totiz opravdu umi dobre psat, o tom neni pochyb, ovsem pokud mu lze neco vycist, je to jedine to, ze nepracuje s vseobecnymi tematy. Je sice hodne prekladan, ale neni to svetovy autor, protoze jeho vypoved nema vsobecnou platnost.
Osobne se mi zatim jako nejlepsi prepis zdalo Passerovo Fadni odpoledne, ale u Hrabala jde asi o ciste individualni zalezitost: napr. me u zminovanych Snezenek vadilo zasazeni do soucasnosti, ktera mi byla odpora, postradal jsem tam romanticky unik do minulych idylickych casu (a pro mne uz idylicka leta byla trebas ta padesata- viz. Herzovy Sberne surovosti).

[34]  Jistěže mu to bylo odměnou, to ale neznamená, pane Mudro, že by musel propadat nějakým iluzím nepostradatelnosti a vlastní důležitosti. Prostě byl naprosto přirozeně tím, čím byl, a užíval si to. Čerpat radost z činění radosti druhým bez ohledu na odměnu je samozřejmě v kontextu doby exotické a excentrické, ale nadlouho je to podle mne radosti nejspolehlivější a nejtrvalejší zdroj. Samozřejmě to může zpervertovat do nějaké formy vnucování svých služeb i přes mrtvoly příjemců, ale v tomto případě to halt bylo přes mrtvolu vlastní.

[35]  Ten svět je stejně k zešílení krásnej, teda ne že by byl, ale já ho tak vidím... (Pepinův výrok, použitý tuším jako motto i na Hrabalovu parte)

Snad jen poznámku: Slavnosti jsou dokladem Hrabalova idylismu, který prožíval ve svém milovaném Kersku. Ale totéž prostředí a tatáž kulisa má i jiné tóny v trilogii Svatby v domě, Vita nuova a Proluky - myslím, že v poslední z nich najdeme dost předně popsanou scénu oslav 60. narozenin laureáta v místní hospodě - ano tam, kde se odehrává ta závěrečná žranice a rvačka ve Slavnostech. Ani tam nechybí policajti, ale tentokrát to není žádný Sommer, ale hoši, kteří všechny perlustrují, vyhodí Smrkovského, zabaví pobuřující transparent Ať žije Hrabal, slavný český škrabal a všem někde připíší čárku. Je to velmi realistická scéna, replika zabaveného transparentu je dnes k vidění v Hrabalově muzeu v nedalekém Nymburce. A protože "vypravěčkou" téhle trilogie je autorova žena Pipsi, dozvíme se, jak se přitom sesul i ten "její laureát." Rok nato napíše sebekritiku do Tvorby a za dlaší tři roky vydá líbezné Slavnosti sněženek. Realita vstoupí až do autobiografizující trilogie v roce 1987; už strávena a přeměněna ve střípek sebeironické mozaiky. Sněženkový únik za charakteristické figurky Kerska, přepsaný ve spolupráci s Menzelem do scénáře, pak dává onomu prostému bytí trochu jiný kontext -
Pěkný večer vespolek.

[36]  XY, Sněženky určitě nebudou historicky jediným dobrým až geniálním uměleckým dílem (různých žánrů), které vzniklo pod tlakem režimu či jako úlitba mocným. Pod tlakem se lisuje nejlepší olej - pokud je i surový materiál kvalitní.

[37]  Ale Debe[34]. Píši přece[26] "podlehl v dané situaci". Jeho touha potěšit přátele převážila nad vědomím podstoupeného rizika (jízda na neosvětleném kole, po úzké cestě, s bandaskou v jedné ruce) přesto že byl již před tím svou zkušeností "varován". Jeho iluze spočívala v nutnosti toto riziko podstoupit, protože kamarádi se bez jeho dršťkovky snadno obešli. Jistě by se stejně zachoval i v případě že by měl stejné riziko podstoupit aby kamarády zachránil před smrtí hladem. V tomto případě mu však šlo "jen" o to aby viděl jak jeho kamarádům chutná JEHO dršťkovka. Kdyby z takového pohledu neměl radost a uspokojení tak by takto nejednal. To ale tuto postavu nijak nesnižuje, proto také píši že si "jistě zaslouží kladné hodnocení".

[38]  U XY nikdy nevim, jestli pastuje z nejake ucebnice, anebo pise naostro :o)

A presne jak bylo receno: osbne delim hrabalovske prace na poetisticke a idylisticke, rozumej pred- a normalizacni. Ale jeho poetismus uz je ciste industrialni, zasazen uvnitr fabriky a nikoliv u periferni ohrady s cirkusem; uz neni kam uteci, nejsou zadne jine svety, vyjma fabriku uz existuje jenom chlast :o)

[39]  No, souhlas i nesouhlas, debe - únik autorlů, nakladatelů a čtenářů k idylickým nečasovým žánrům (vzpomínám-li dobře, Hrabalovou první "normalizační" knížkou byly Postřižiny), případně k životopisnému či psychologickému románu nastává v Česku vždy, když je politicky nepříjemně - protektorátní období to s Kožíkem, Drdovým Městečkem na dlani, Poláčkem krytým Radou, Neffovou 13. komnatou či Řezáčovým Černým světlem, atd., prokazovalo jasně. Normalizační renesance těchto žánrů hovoří taky zřetelnou řečí. V tom smyslu se trochu lekám té nostalgie po Slavnosti - to už jsme opravdu na tom tak špatně? Ty Hrabalovy opusy z těch let jsou a budou neoddělitelnou osou české literatury, stejně jako jejich Menzelovy filmové adaptace neskončí v zaprášených archivech - ale že k nim začínáme poněkud melancholicky vzhlížet nepovažuji za dobré znamení pro společnost.
Pěkný večer, už mizím.

[40]  Ne, saxi, nepastuji, horko těžko vzpomínám a asi dělám i chyby... V [39] jsem se pokusil vysvětlit, proč se Hrabal změnil v idylika; ale taky pak psal Obsluhoval jsem anglického krále, snad svůj první a jediný román, jak by řekl opatrný V.Černý, téměř veliký. Já bych řekl bez toho téměř.
Ale už opravdu musím. Pěkný víkend!

[41]  XY, na mne Sněženky působí jako pohádka - tj. řada archetypálních obrazů a symbolů "realističtějších" než realita, protože postihují (tak jako pohádky) hlubší a silnější (psychologické) kořeny reality. Že se v těžkých dobách uchylujeme k mýtu (ať už jako autoři či jako čtenáři) je naprosto logické, přirozené a pochopitelné.

[42]  "estébák hodnotí" - ksčb nekrofilní zmrdi zase ideologocky lépe a jasnozřivěji vidí, jak to mělo být natočeno, co napsal hrabal falešně a prázdně, co menzel nepřátelsky natočil.
ještě že máme estébáka tribuna, který nám to správně politicky vysvětlí.

[43]  Podle mě je mód "čistého bytí" umožněn tím, že člověk "má dost". To je prosím věc naprosto subjektivní a jinými slovy ji lze nazvat "spokojenost s vlastním údělem". Existuje něco jako Maslowova pyramida, která znázorňuje základní kategorie lidských potřeb a pokud je v zásadě naplněna, má člověk možnost setrvávat v režimu "čistého bytí". Problém je, že tu pyramidu lze donekonečna rozšiřovat (mód věčné nespokojenosti, inherentní nenasytitelnost), na druhou stranu ji ale lze zužovat až skoro k neexistenci, jak dokazují různí mystikové, asketové, lidé s kvalitní tvorbou hormonů a šťastnou historií. Z tohoto pohledu nelze říci, že socialismus je podmínkou nutnou nebo dostačující k dosahování "módu čistého bytí" a představa, že za tzv. reálného socialismu neexistovaly problémy, je způsobena selektivní pamětí. Zrovna tak ty problémy budou existovat v každém jiném myslitelném systému, pokud snad lidstvo nepokročí velice razantně v genetice, tvorbě nanobotů, meditaci, víře, nebude se permanentně dopovat drogami jako v Huxleyho Konci civilizace nebo nevymře. A další otázka zní, zda je vůbec dobré trvale setrvávat v "módu čistého Bytí" a zda by to neznamenalo dehumanizaci člověka a ztrátu smyslu jeho existence obecně.

[44]  Když Maslowova, tak Maslowova - vtip byl v tom, že právě socík zabezpečoval ty nejzákladnější potřeby - ty přímo životní, na rozdíl od kapíku.
frustrace vznikala až jako nenaplnění těch nezákladních, neživotních, často až uměle vytvářených. Na rozdíl od současnosti kdy mnozí chcípají absencí nejzákladnějších životních potřeb.

[45]  [44]
Myslíte bezdomovce?
O těch tu byla řeč mockrát. Někteří /zřetelně nefŕustrovaní svou situací, což se samozřejmě netýká všech/ údajně toto své "bytí" netouží vyměnit za existenci, skýtající všechno, co většina považuje za nezbytné.

Jestliže frustrace vznikne bez ohledu na to, jestli to, co individuu chybí, je "základní" anebo ne, je taková klasifikace potřeb, dodaná zvnějšku, frustrovanému člověku platná jak mrtvému zimník.

Co se toho materiálna týče, vaše představy jsou velmi idylické.
Možná jste nikdy neměl možnost vidět, jak například žili staří lidé na venkově.

[46]  JzP, jak jinak nazvat kapitalismus než modus věčné nespokojenosti a inherentní nenasytitelnosti, podporovaný všemi kapitalismem hýčkanými pomocníky ("posvátnost" soukroého majetku jako nejvyššího zákona, konzum, reklama, aktuální finanční systém, soutěž, konkurence, boj, egoismus..). Reálný socialismus byl podivný mutant, který s tím v zásadě utopickým, který si vysnil Fromm, měl málo společného formálně a obsahově už vůbec nic. Ovšem pokud bereme smysl lidské existence právě jako vědomou (sebe)reflexi a překročení modu "mít" ve prospěch modu "být", pak má ovšem modus "mít" svůj zákonitý význam a smysl.

[47]  [42] Také vás rád vidím, Lední brtníku. Kde jste se toulal, vy čerchmante jeden? Skoro se mi po vás stýskalo. Přiznejte, že vy jste měl zaražené vycházky?

[48]  [43] A neříkal už náhodou před dvěma a půl tisíci lety jistý Buddha, že "žádostivost je příčinnou utrpení"?

Manipulace s potřebami, přesněji řečeno posouvání člověka po oné Maslowově pyramidě (s pomocí psychotechnologie a parametrických změn ekonomického systému) je podstata civilizace.

[49]  [44] frustrace vznikala až jako nenaplnění těch nezákladních, neživotních, často až uměle vytvářených. Na rozdíl od současnosti kdy mnozí chcípají absencí nejzákladnějších životních potřeb ... což má z pohledu elity (aka vládnoucí třídy) ten příjemný efekt, že jsou lidé sice nasraní, ale spokojení.

[50]  Tydle Sněženky máme asi včichni rádí, ale české kino se obrací v 80. létech od idyly k úplně jiným témátům. A symbolem této etapy jsou jiné sněženky (totiž Sněženky a machři) Karla Smyczka.

[51]  A on to Menzel schytává ze všech stran, protože to "pábení" (od nikud nikam směřující lidská činost, Tribun říká "bytí") provokuje.

A snad to není politická zkratka, ale v dnešní době zase musíme směřovat ke "světlým zítřkům".

P.S. My jsme si vždycky říkali, že význam "Sněženek" je, že myslivci jsou skrytí alkoholici :))

Když jsem však tento film viděl rovněž znova před dvěma dny, posuzoval jsem úplně něco jiného, a to střih.

[52]  Tribune[48], on také říkal že chtění je prvotní příčinou našeho bytí. Docela mu to pálilo, že? A taky třeba to, že se nějakými bohy nemáme vůbec zabývat, protože jsme jim šumafuk. Na svou dobu...

[53]  [52] "chtění je prvotní příčinou našeho bytí": záleží asi na tom, jestli Vás rodiče chtěli, nebo ne.

[54]  No, pokud jsem to pochopil správně Marabu[53], tak to myslel tak, že naše chtění (tedy nikoli rodičů) nás "uvrhne" do hmotného světa hned na poprvé, tedy ještě před tím než zahájíme opakovaná zrození spuštěním karmického řetězce.

Rodičům už je jen přidělen ten kdo k nim karmicky "patří", (samozřejmě za předpokladu že spolu sdílejí lože).
Proto se také vyznavači Buddhova učení ke svým dětem chovají (nebo alespoň měli by) jako ke svým hostům.

[55]  díky za výklad, pane Mudro [54], ale tohle jsou asi hlubiny pro mne neproniknutelné. Nicméně Vás zdravím a přeju hezký den