Tribun

Osobně mám trochu pochyby o tom, že pan Michálek, který odstartoval aféru Drobilgate, je poslední spravedlivý ve vyšších patrech státní správy a křišťálově čistý rytíř, který se bez bázně, hany a postranních úmyslů postavil hydře korupce. Na to je gangréna české občanské společnosti v až příliš pokročilém stádiu. Nicméně diskreditační kampaň, kterou proti němu rozpoutala vládní elita počínaje premiérem a konče prezidentem a jeho nohsledy – pokud nejde jen o kouřovou clonu – naznačuje, že pan Michálek – možná z neznalosti – šlápl do vosího hnízda a překazil bratrstvu kočičí pracky jeho rejdy. On každý zloděj nelibě nese, když mu někdo nedopřeje klid na práci a volá „Pozor, zloděj!“, tím spíše, jde-li o gang vyznávající krédo: „Kdo nekrade s námi, krade proti nám.“ Štvanice na Michálka ale může být i projevem paniky kleptokracie vyděšené tím, že se do jejích řád v důsledku „manažerské chyby“ dostal někdo, kdo krást nejenom že nechce, ale ještě se rozkrádání pokusí překazit tím, že vše zveřejní, což je z pohledu účastníků tohoto zločinného společní pochopitelně zrada. V očích „bratrstva“ mu jistě nepřidalo ani to, že přivodil pád ministra Drobila, protegé nejvyšší tunelářské autority prezidenta Klause. Za to jej nyní čeká psí hlava a pranýř a proto já volám po vzoru JFK: „Ich bin ein Michálek.“ To aby páni nahoře věděli, že jejich zákon omerty není nikdo povinen respektovat.