úterý, 14. prosince 2010
Název organizace Ropid je sice zkratkou skromně znějícího Regionální organizátor pražské integrované dopravy, alespoň podle jejích činů soudě ovšem jejím skutečným posláním není nic menšího, než záchrana světa skrze růst HDP, konkrétně toho navázaného na individuální automobilovou dopravu.
Za tím účelem organizuje pražskou MHD takovým způsobem, že více a více lidem nedává smysl použít veřejnou dopravu a raději volí dopravu individuální. Tím se provoz v Praze zahušťuje a vzniká potřeba (nebo alespoň záminka) rozsáhlých dopravních staveb, jako jsou různé okruhy, přivaděče a víceproudé silnice. Pokud vytrvá, určitě se jí podaří vygenerovat i poptávku po placených parkovištích a garážích. K tomu připočtěme prodej nových i ojetých vozů (vyjde to sice dráž, než OpenCard, ale pokud kupující nenatrefí na koňského handlíře, ušetří spoustu času, který jinak musí věnovat loterii pojede-nepojede) a opravu těch nabouraných při poskakování v nekonečných kolonách.
Bez významu není ani zvýšená poptávka po službách dentistů, optiků a hodinářů, když si vystresování řidiči začnou navzájem rozbíjet ciferníky.
Aby toho dosáhl, používá Ropid různé rafinované prostředky. Například velmi pečlivě sleduje novou výstavbu a pak omezuje linky, zajišťující spojení těchto oblastí s metrem, které představuje poslední nevyužitou příležitost k optimalizaci. Poměrně osvědčeným prostředkem je rušení přímých spojení ve prospěch přestupů. Samo o sobě je ale nedostatečné, protože lidé si na přestupy časem zvyknou, a bývá doplněno asi nejsilnější zbraní v arsenálu zlepšujících opatření Ropidu: úpravou jízdních řádů.
Ta musí splňovat dva základní předpoklady: 1. každá linka jede jen 2x do hodiny, 2. dvě alternativní linky jedou v odstupu maximálně 5 minut, aby byla vyšší pravděpodobnost, že cestujícímu ujedou obě. Dlouhé čekání, respektive volba mezi 20 minutami čekání na spoj s nejistou vyhlídkou na to, že skutečně přijde, 25 minutami chůze, nebo 5 minutami jízdy osobním vozem, představuje opravdu silnou motivaci ve prospěch osobního vozu.
Samozřejmostí je pak praktická nezávaznost jízdního řádu, která mění jejich funkci z předpisu příjezdů a odjezdů na seznam zastávek (z mně známých linek bylo v tomto směru asi největšího pokroku dosaženo na lince 110; podle prvních zpráv jí zdatně sekunduje i nově zavedená 296).
Další nástroje, jako zastaralý vozový park, nerudní šóféři a šoféři-širóni, či poruchy, jsou prostředky podpůrné.
V podstatě jediný, kdo by snad mohl bohulibé úsilí Ropidu ještě zmařit, je nové zastupitelstvo, které by z nějakého důvodu trvalo na MHD zdarma. Naštěstí zde existuje velmi dobrá šance, že dostane rozum a nejenom že zdarma nic nebude, ale naopak se ještě zdraží.
To by v tom byl čert, aby nás těmi auty jezdit nedonutili.