Tribun

Rozdíl není ani tak v tom, že by starší produkce byla snad nějak cudnější, či zdrženlivější, nejde o obsah, ale o formu, o „řemeslné“ zpracování. Na první pohled se starší produkce od té novější liší v několika ohledech: muži i ženy nemají vyholeno pubické ochlupené, vrcholem je úprava zastřižením do fazóny, muži se nepyšní tak velkolepými pyji (což je to jisté míry opticky efekt způsobený právě ochlupením) a chybí anální sex, který u moderní produkce patří mezi figury téměř povinné, podobně jako u krasobruslení trojitý odpíchnutý Rittberger.

Pokud by mi šlo o lacinou senzaci, mohl bych zde skončit, ovšem výše řečené je pouhá expozice k samotné úvaze o podílu pornografie na popisu stavu společnosti.

Pornografie není charita, její producenti ji tvoří pro to, aby ji se ziskem prodali. Ne nadarmo se v této souvislosti hovoří o pornografickém průmyslu (který, to si přiznejme, má mnohem blíže k obchodu s drogami, než k pěstování okurek). Aby byla pornografie prodejná, musí být pro konzumenty atraktivní, musí nabízet to, co chtějí lidé vidět, či přinejmenším to, na jsou schopni a ochotni se dívat. Pornografie nevisí ve vzduchoprázdnu, ale odráží estetické, emocionální a etické zakotvení té části populace, která pornografii konzumuje, což vzhledem k velikosti obratu celého průmyslu v žádném případě není marginální menšina.

Posun v „estetickém kánonu“ žánru potom nutně odráží posun ve struktuře tohoto esteticko-emočně-etického komplexu. Vezmeme-li v úvahu, že podnikatelé v pornografii budu spíše sázet na jistotu a tvořit – přesněji vyrábět – to, co půjde pravděpodobně dobře na odbyt, dá se říci, že pornografie reaguje na změny ve společnosti, tedy že odráží aktuální společenské poměry. A to vzhledem ke své „intimitě“ možná lépe, než veřejně proklamované postoje.

Konkrétní obrázek stavu společnosti za základě jí konzumované pornografie si zde kreslit netroufám, na to je podobná úloha příliš komplexní, několik postřehů však na závěr připojím: srovnám-li v úvodu zmíněný více než 30 let starý film s jeho mladšími „příbuznými“, nemohu se ubránit dojmu, že ty novější jsou agresivnější a neomalenější, a to nikoliv ve smyslu fyzického násilí, ale ve smyslu vizuálním. Řekl bych, že podobný posun je možno vysledovat v reklamě.

Rovněž odhaduji, že novější produkce má výraznější (a negativní) dopad na sebereflexi svých konzumentů, protože rozdíl mezi realitou běžného pyje a pyje-celebrity je čím dál tím výraznější, což může vést  (a pravděpodobně i vede) k frustracím a ztrátě sebevědomí, které se nebohý sameček může snažit získat zpět  např. zvýšenou agresivitou. Analogická situace u žen, zejména co se ňader týká, jako by se v poslední době uklidňovala a rozdíly zde již nebyly tak dramatické (nicméně matky, které poctivě odkojily tři děti, rozhodně mezi pornoherečkami nedominují).

Co je však možná skutečný problém, mnohem závažnější, než riziko „duševního úrazu“, které při sledování těchto „pohádek pro dospělé“ někým labilnějším jedincům hrozí, je změna v pojetí sexu jako takového: od příjemné kratochvíle a nezastupitelné formy mezilidské komunikace směrem k výkonnostnímu sportu a dichotomii úspěch-neúspěch, tedy směrem k metafyzice soutěže, která ovládá stále více dimenzí lidské existence.