Tribun

Ať se historie opakuje, jak chce, dvakrát do téže řeky nevstoupíš. Návrat z letošní dovolené má s tím loňským společný snad jen dojem, že „po týdnu bez novin, televize a internetu by člověk snadno nabyl dojmu, že svět – a Česká republika obzvláště – je docela příjemné místo k životu." Šok z ubohosti vznešeného boje za vyrovnaný státní rozpočet a dlouhého pochodu proti levicovým vlasti- lidu- a věro- zrádcům se tentokrát nekonal. Možná jsem zmoudřel, možná zlenivěl, možná jsem jen po volbách přišel o poslední zbytky utulí, ale fakt je, že mne mnohem více pálí otázka, jak probrat více než tisícovku naflákaných fotografií, než panská lůza roztahující se v malostranských palácích a jejích mediální poskokové. Jediné, co snad stojí za zmínku, je poznání – umocněné zřejmě a abstinencí – že posláním médií není informovat, ale formovat, tedy utvářet veřejné mínění a vyrábět souhlas s vládou (myšleno s kapitalismem obecně, ne jen s tím panoptikem ve Strakovce). Nechci Nečasovu panskou koalici podceňovat, z hlediska „vyššího principu mravního" je její posvěcení velmi problematické, ale z pohledu na kopu nevypraného prádla se to jeví tak, že se mohou stát i horší věci. Tak snad tahle kaše stihne trochu vychladnout, než se s sní vděčný národ nacpe k prasknutí.