čtvrtek, 22. července 2010
Výběr z výběru Miroslava Tejkla 12 sekund (optimální doba trvání jednoho videoklipu je maximálně 12 vteřin, protože to jenejdelší možná doba pro udržení pozornosti, cokoli delšího je prostě nuda) z knihy Marka Fishera Kapitalistický realismus. Je to sice jen výběr z výběru, fragment fragmentu, ale i tak je více než vydatný.
Studenti jsou si vědomi, že když celé týdny nebudou docházet na vyučování nebo když nebudou vykazovat žádnou studijní aktivitu, nehrozí jim prakticky žádné sankce. Charakteristicky na tuto svobodu reagují nikoli tím, že se iniciativně pouštějí do tvůrčích projektů, ale tím, že upadají do hédonické (nebo anhédonické) letargie,
Zkuste požádat studenty, aby přečetli více než pár vět a dokonce i ti lepší z nich vám odpovědí, že nemohou. Nejobvyklejší výmluvou, kterou učitelé slýchají, je námitka, že je to nuda nebo otrava. A nejde při tom ani tak o to, o čem text pojednává, o jeho obsah – samotný akt čtení je pociťován jako nuda.
Důsledkem tohoto napojení na zábavní matrix je těkavá neklidná interpasivita, neschopnost soustředit se nebo zaměřit na něco pozornost
Dospívající dokážou velice efektivně zpracovávat digitální data produkovaná kapitálem a založená na obrazech, aniž by museli číst. (...) Elektronicky jazyk nepotřebuje hlas a písmo – zpracování dat se bez nich obejde. Proto je také mezi úspěšnými podnikateli tolik dyslektiků.
Dlužno zdůraznit, že pro žádného ze studentů, které jsem vyučoval, nebyla docházka do vyšší střední jakkoli právně závazná. Mohli odejít, kdykoli by si to přáli. Avšak nedostatek jakýchkoli smysluplných pracovních příležitostí ve spojení s cynickou podporou ze strany vlády mají za následek, že vyšší střední vychází jako jistější a pohodlnější řešení... (studuj, plať školné) zadluž se a budeš moci dělat tentýž McJob, který bys dostal, kdybys opustil školu v šestnácti...
V diskusi jsem výše řečené zhodnotil těmito slovy: To je manifest zániku tradiční evropské kulturnosti. Otázkou ovšem je, zda to není návrat k přirozenému stavu indolence, který byl porušen povinnou školní docházkou. Kontrast mezi rozsahem školního poznání a osobní zkušeností bezmoci cokoliv změnit bez ohledu na rozsah znalostí může vést až k rezignaci na vzdělání. Že takový stav některým lidem náramně vyhovuje, protože jim umožňuje vykořisťovat lidi s menšími náklady, je věc jiná.