Tribun

Filozof a biolog Stanislav Komárek ve svém blogu na Aktuálně tvrdí, že všeobecné volební právo vede společnost na cestu katastrofálního zadlužení. Většina voličů je podle něj málo majetná, málo informovaná a nevyzná se v otázkách řízení státu. Volí proto ty strany, které vyššími sociálními výdaji zemi zadlužují.

Komárkův kratičký text považuji za naprosto skandální. Vadí mi na něm naprostá myšlenková ledabylost, nepoučenost o věcích, o nichž filozofuje, řada věcných nepravd a zoufalá neserióznost argumentace.

Stanislav Komárek staví svůj text na příměru z oblasti vývojové biologie. Vypráví o druhu jelena, jemuž paroží narostlo postupem času do takové šíře, že ho to znevýhodňovalo v boji o přežití a on vyhynul. Tvrdí, že stejný princip funguje také v lidské společnosti, a uvádí dvě ilustrace. V aztécké kultuře natolik zbytněl kult smrti a násilí, až ji nakonec rozvrátili španělští dobyvatelé. Francouzští králové zase tak dlouho ponechávali šlechtě její privilegia, až z toho byla revoluce. A do třetice to nešťastné všeobecné hlasovací právo. Zpočátku bylo pokrokem, dnes nás však stále více zadlužuje.

Ve všech případech nám chce autor sdělit naprostou banalitu – když je něčeho moc, je toho příliš.

Už Komárkovy exkurzy do historie nejsou nejšťastnější .Ze zjednodušené logiky, kterou nabízí, vyplývá, že Španělé by snad Aztéckou říši nepokořili a nevyplenili,  pokud by nebyla tak posedlá smrtí a násilím. Jeho poznámka k příčinám francouzské revoluce připomíná karikaturu úvah Alexise de Tocquevilla, postrádá však právě Tocquevillovu hloubku. Nedozvíme se z ní, proč někde došlo ke smetení absolutismu buržoazií (která se záhy úzce propojila se šlechtou), zatímco jinde se modernita prosazovala jinými způsoby.

Pokus použít stejný model výkladu na případ všeobecného  volebního práva je pak už úplně scestný. S naprosto stejnou logikou by bylo přece možno tvrdit, že banky a finanční kapitál byly původně docela užitečnými nástroji ekonomického života, postupně však jejich „paroží zmohutnělo" natolik, že jedině rázné omezení, či lépe naprosté zrušení jejich vlivu na ekonomiku zabrání celoplanetární měnové reformě  a krachu finančního systému.

Už zde by mohl Stanislav Komárek pochopit, že evoluční past, kterou prezentuje jako nástroj analýzy zcela exaktní a čistě nehodnotící, lze velice dobře použít ke zdůvodnění jakékoliv politické pozice. Dokonce i té, která se jemu osobně vůbec nehodí do krámu.

Tolik k argumentační zdatnosti biologa a filozofa. Nyní k věcné stránce jeho textu.

Stanislav Komárek tvrdí, že finanční krach hrozí státům proto, že jsou příliš sociálně štědré až rozhazovačné. Od přírodovědce bych očekával přece jen trochu více analytických schopností. Jak vysvětlí, že mezi nejzadluženějšími zeměmi světa dominují Spojené státy, tedy země, které v průběhu posledních třiceti let odbourala téměř všechny náběhy k sociálnímu státu. Jak vysvětlí, že krach hrozí dnes Řecku, snad Španělsku a Itálii, prý i Velké Británii. Jedná se o země s nejnižší mírou sociálního zabezpečení v bývalé západní Evropě. Naopak o zemích, které dávají na sociální účely nejvyšší podíl hrubého domácího produktu (Skandinávie, Francie, Německo), nikdo jako o adeptech na urychlený bankrot neuvažuje.

Ví vůbec Stanislav Komárek něco o tom, jaký je podíl dávek v nezaměstnanosti, sociálních dávek pro nízkopříjmové kategorie, dávek na sociální bydlení a dalších „dávek pro chudé" na výdajích státního rozpočtu České republiky? Pokud by věděl, jak by mohl tvrdit, že nás zadlužují chudí?

Ví Stanislav Komárek, že v průměru nejchudší sociální skupinou u nás jsou matky samoživitelky a že nejčastějšími neúspěšnými žadateli o práci jsou v době mimo krizi ženy po mateřské dovolené? Souvisí dnešní hospodářská krize nějak s jejich volebním právem?  Sledoval Komárek vývoj státního dluhu České republiky v delší časové řadě? Pokud ano, proč nesdělí, co tam zjistí každý, kdo umí do pěti napočítat? Nejstrměji narostl státní dluh za poslední vlády pravice. Tedy za Kalouska a Topolánka, nikoliv za Paroubka. To jsou fakta, která lze vyčíst z mezinárodních ročenek.

Stanislav Komárek bez jakéhokoliv důkazu tvrdí, že „většina voličů je málo majetná, málo vzdělaná a v problematice vedení státu málo orientovaná". Proto prý ve volbách vítězí rozhazovační populisté. U evolučně uvažujícího filozofa bych očekával, že si položí otázku, proč tyto skupiny přetrvávají, či se dokonce rozrůstají (pokud je pravda, že se rozrůstají – Komárek to nedokládá) v situaci, kdy ekonomicky vyspělé země jako celek bohatnou, vzdělání se rozšiřuje a informovanost by měla vzrůstat. Stanislavu Komárkovi nic z toho nevrtá hlavou, spokojuje se papouškováním otřepaných klišé, jež mají tolik rádi ti, které spojuje odpor k přemýšlení. Proč to dělá?

Abychom Komárkovi nekřivdili.. On přímo nenavrhuje chudým volební právo odebrat. Pouze zbaběle a alibisticky  nadhazuje, že pokud ho mít budou, povede to k ekonomické katastrofě.

Závěrem několik poznámek k úrovni toho, co Stanislav Komárek předvedl.

Každý nemůže operovat, či řídit auto, míní filozof. Proč by tedy měl mít každý právo volit? Komárek se tváří, že vůbec nechápe, čím se volební právo liší od práva operovat nemocného. Volební právo přece umožňuje každému hájit jeho osobní zájem. Pokud bychom části občanů toto právo upřeli, uděláme z nich druhořadé lidi, méněcenné bytosti. To, že každý, kdo by měl chuť, nemůže operovat, z nikoho méněcennou bytost nečiní. Opravdu to Stanislav Komárek nechápe?

Jakékoliv svázání volebního práva s příjmovými poměry by vedlo k jedinému: Podnikatelská sféra  by moha rozhodovat o základních občanských právech jednoduše regulací příjmů zaměstnanců. Dovede si Stanislav Komárek představit, kam by to zavedlo „demokracii"?

A jiná perla. Stanislav Komárek uznává, že v minulosti existovali arogantní fabrikanti, „z nichž někteří na osud lidu zcela kašlali". Říká, že absence těchto lidí dnes není žádná škoda. Proč si vlastně myslí, že arogantní fabrikanti vymřeli? Nenapadlo ho nikdy, že možná přece jenom existují, ale nemohou své arogantnosti popustit uzdu právě proto, že volební právo mají i ti, na které by tak rádi kašlali?

A další z řady propagandistických perel Stanislava Komárka: „Už při současném daňovém zatížení je podnikání činností, která ze dne na den hořkne". Jak toto kategorické tvrzení jen filozof myslel? Ví něco o velkých nadnárodních firmách, které čerpají daňové prázdniny, takže jim určitě nemá co zhořknout? Ví něco o reálném daňovém zatížení právnických osob v České republice v poměru k zemím západně od našich hranic? Ví něco o přesunech daňové zátěže z velkých firem k zaměstnancům a od nejvyšších příjmových kategorií ke středním vrstvám? Zde narážíme na opravdu hořké dilema. Buď o tom všem ví, ale mlčí, anebo o tom neví vůbec nic, a mluví. Nic horšího než takové dilema skutečného filozofa potkat nemůže.

Právě Stanislav Komárek by měl mít eminentní zájem na tom,  by se nezačalo vážněji diskutovat o oprávněnosti volebního práva pro ty, kteří, jak sám uvádí, „jsou v problematice vedení státu málo orientovaní". Co kdyby mu na základě evidentních nesmyslů, jimiž naplnil svůj blog až po okraj, ještě nakonec odmítli vydat voličský průkaz?