Tribun

„Boj jako takový se zřejmě nikdy netýkal úplně všech „válečníků", „bojovníků" či „vojáků". Již ve starověku sloužilo v podpůrných složkách armád značné množství osob jinak registrovaných jako vojáci. (...) stav zaznamenaný v průběhu války ve Vietnamu: skutečně bojové jednotky zde tvořily pouhých 14% všech nasazených amerických sil (...) Ostatně v rámci současné Armády České republiky lze za bojeschopnou považovat přibližně jednu pětinu jejích uniformovaných příslušníků."

„Až do 19. století trvaly polní bitvy v Evropě obvykle nejvýše několik hodin. Logistika totiž nic jiného neumožňovala – armády trávily většinu svého času sháněním zásob nebo přesuny za nimi, to vše ve vztahu k pozici protivníka. Jakmile začal boj, bylo třeba jej rychle rozhodnout a začít opět shánět něco k jídlu."

„Po velkou část dějin byla bitva a boj z vojenského hlediska vlastně „nutným zlem" války, bez kterého by se vojevůdcové a s nimi i doboví teoretikové raději obešli."

„Bitva je v zásadě rituálem za účasti dvou stran – ostatně polní bitvy měly jak ve starověku, tak i ve středověku na první pohled vysoce ritualizovaný charakter a kulturní přesah, jenž jim dával význam božího soudu."

„[Wilfred Owen] snesl svoji ironickou kritiku na ty ze svých spoluobčanů, kteří ve jménu národa či vlasti ze srdce uvěřili té staré lži: Dulce et decorum est pro patria mori. Owen věděl až příliš dobře, že smrt ve válce není a nikdy nebyla ani dulce, ani decorum. Dokud však bylo dost občanů, kteří byli ochotni se za tento ideál nechat zdarma a dobrovolně zabíjet, mohla vojenská teorie vzývat ideál rozhodující bitvy."

^*) Celé toto latinské rčení původem z Horatia zní: „Dulce at decorum est pro patria mori," neboli „Dobré a záslužné je zemřít pro vlast."