Včera vysílaný Železný kříž, drama německých vojáků z východní fronty, jsem poprvé viděl již před lety a nepsal bych o něm nebýt toho, že tvoří zajímavý kontrapunkt k včera recenzované Krvi zmizelého. Železný kříž, přestože jeho hlavními hrdiny – a nikoliv nesympatickými! – jsou němečtí vojáci, nepůsobí ani zdaleka tak revizionistickým dojmem, jako Krev zmizelého. Možná je to proto, že Železný kříž sice ukazuje, že východní fronta nebyla pro německé vojáky žádná lázeňská rekreace (zde je asi dobré zdůraznit, že jde o příslušníky Wehrmachtu, nikoliv SS), ale nelituje je, ani je neidealizuje, byť zejména hlavní hrdina seržant*) Steiner budí svým věcným a nepatetickým přístupem respekt. Pokud jsou Steinerovi muži něčí obětí, potom svých německých nadřízených, nikoliv Rusů. Po zhlédnutí Železného kříže jsem neměl onen nepříjemný pocit, že se někdo pokouší zkonstruovat novou interpretaci minulosti, ve které je otázka viny značně relativní, jako po zhlédnutí Krve zmizelého. Snad je to proto, že angažovanost Železného kříže končí u obecně platného: „Válka je vůl."
*) Přestože je Steiner označován jako seržant, jak je vidět například v této tabulce, hodnost seržanta německá armáda neznala, pravděpodobně jde o Feldwebela.