pátek, 7. května 2010
Z květnového čísla National Geographic: „V druhé polovině 19. století začali včelaři zkoušet, zda by se vlastnosti původního tmavého plemene nedaly vylepšit zkřížením s plemeny z jiných oblastí Evropy, zejména kraňským a vlašským (italským). Výsledek se dostavil, i když jiný, než očekávali. Včely byly bodavější, více se rojily a nosily méně medu. (...) V polovině 60. let minulého století se tak zjistilo, že tmavé plemeno u nás již téměř vymizelo; v roce 1970 se chovatelská koncepce oficiálně změnila a zaměřila se na cílené celoplošné nahrazení včelou medonosnou kraňskou z vybraných domácích a rakouských chovů."
Tuning přírody byl vždy riskantní záležitost. Ale co by člověk neudělal pro vyšší produkci. Klidně bude včelstva, jejichž opylovací funkce je nezastupitelná (takový je předpoklad, naštěstí zatím není dostupná příslušná empirie), vozit přes půl kontinentu (severoamerického) a pak se bude divit, že mu vystresované, dezorientované a medikamenty promořené včely chcípají na CCD.