Tribun

Jenže to by to nebyl předseda ODS Mirek Topolánek – mimochodem muž, jenž Smlouvu ODS s občany, kterou sám slavnostně vyhlašoval, pošlapal obdivuhodně důsledným způsobem, takže netuším, co mu na nějakém porušování dohod vadí – kdyby mu nevytekly nervy. Vytekly, takže zareagoval prohlášením z rodu těch, která se v civilizovaných zemích používají jen za občanské války, a s rétorikou táborového řečníka těsně před výstřelem z Aurory prohlásil: „Měl by okamžitě podat demisi. Nikdo nestojí o rudého komisaře na vnitru před volbami."

Asi si myslí, že všichni ministři vnitra jsou stejní, jako ti za ODS. Někdo by mu měl vysvětlit, že silná slova jsou chabou náhražkou slabých myšlenek. Otázka je, jestli by to pochopil. Snad kdyby mu za to platili.

Na druhou stranu se nelze divit, že mu tečou nervy. Preference ODS setrvale klesají, preference jejího hlavního rivala ČSSD setrvale stoupají, a ODS je tak impotentní, jak jen politická strana může být, a když už se o ní a o jejích členech mluví, tak většinou v souvislostech, které každého s výjimkou patologických vyznavačů modrého kargo kultu spolehlivě odradí.

Důvod, proč předseda ODS nereagoval v duchu: „necítíme se nadále vázáni dohodou, kterou vy jste porušili, a proto nasazujeme do voleb ministry dosazené za naši stranu," je trapně prostý – je to technicky nemožné, protože ODS nikoho takového nemá.

A tak mu nervy tečou... a my se v tom musíme brodit. A do voleb daleko.