Tribun

Jak ovšem píše Josef Kokeš v článku Váš prohlížeč je identifikovatelný i bez cookies, existuje i další způsob, jak konkrétního uživatele identifikovat – informace posílané prohlížečem v rámci HTTP požadavku. Konkrétní kombinace charakteristik prohlížeče bývá totiž velmi specifická:

Hlídáte si na internetu soukromí? Používáte TOR, anonymní VPN nebo anonymní proxy? Promazáváte nebo vůbec nepoužíváte cookies a vyřadili jste Flash s jeho „supercookie"? Vypínáte javascript? V tom případě by vás mohlo zajímat, že existuje způsob, jak identifikovat váš prohlížeč pomocí dalších informací.

Při každém požadavku na webovou stránku odesílá prohlížeč celou řadu údajů, které mají stránce pomoci k nalezení optimálního kódu pro odeslání prohlížeči.

Standardní HTTP hlavičky nesou tolik informací, že lze často drasticky omezit množinu, do které prohlížeč patří, a pokud se podaří získat nějaký další doplňující údaj (třeba se podle IP adresy zjistí, že ke stránce přistupujete z malé obce), už to může stačit na jednoznačnou identifikaci.

Jak ovšem dále autor píše, snaha manipulovat s údaji odesílanými prohlížečem není příliš účinná, protože tak vznikají zase kombinace údajů charakteristické tím, že jsou velmi řídké, nebo atypické.

Co všechno lze z informací posílaných prohlížečem vyčíst je možno zjistit prostřednictvím služby Panopticlick, či na serveru BrowserSpy.dk.

Samozřejmě, že ve snaze po co nejlepší konspiraci je možno dělat všelijaké kejkle, ale je otázka, zda vynaložené úsilí je přiměřené efektu a zda rezignace na uživatelský komfort v případě silně restriktivního přístupu, za to stojí. Osobně myslím, že inkognito, které používám, je dostatečné, protože bude-li mě chtít někdo veden zlým úmyslem skutečně identifikovat, aby mne mohl poškodit, tak si způsob najde, záležet bude jen na tom, jak moc chce a kolik úsilí je ochoten (v případě duševní poruchy či kontraktu spíše nucen) tomu věnovat.