Tribun

„Bude to skutečný festival korporátní nenasytnosti se vším všudy, jak se na správné olympijské hry posledních dekád sluší a patří. Stavební firmy nešetřily železem, betonem ani asfaltem."

„Už na olympiádě v Atlantě 1996 muselo být kvůli výstavbě olympijských stadionů a infrastruktury zbouráno sociální ubytování pro 30 tisíc lidí z nižších příjmových vrstev, v Pekingu kvůli olympiádě přišlo o střechu nad hlavou na půl druhého milionu lidí a nejinak tomu je i nyní. Radnice Vancouveru nechala zdemolovat 1100 sociálních bytů, na jejichž místě vyrostla olympijská vesnice, čímž se počet bezdomovců v ulicích města oproti dobám předolympijským rovnou zdvojnásobil na současných asi osm tisíc. A mezitím už sešlo ze slibů, podle nichž bude olympijská vesnice po hrách přeměněna zpět na sociální bydlení."

„Bytová krize byla ve Vancouveru chronická už dávno před olympiádou. (...) Už v té době žily ve Vancouveru tisíce lidí bez střechy nad hlavou a další tisíce přežívaly v naprosto nevyhovujících podmínkách. První znepokojené hlasy, které se v souvislosti s olympiádou ozvaly, varovaly právě před nebezpečím, že majitelé sociálních bytů své nájemníky v představě lukrativních zisků z olympijské výstavby vyženou na dlažbu, a že na nová sportoviště budou vcelku zbytečně vynaloženy značné sumy tolik potřebné v sociálních programech. Tato nejistota se nad Vancouverem vznášela ještě v roce 2003, kdy Mezinárodní olympijský výbor jeho kandidaturu schválil, pak už ale všechno šlo ráz naráz a obavy se proměnily v jistotu."

„ Náklady na olympijskou vesnici a následná změna jejího budoucího účelu samozřejmě nejsou jediným ‚nečekaným‘ navýšením rozpočtu. Když Vancouver podal žádost o pořádání her, uvedl, že do zajištění bezpečnosti hodlá investovat 175 milionů amerických dolarů, nyní ale tato částka už překročila miliardu."

„Vancouverský policejní ředitel James Graham přitom už loni v listopadu přiznal, že se policii podařilo infiltrovat protestní organizace, přičemž připustil, že to byli právě policejní provokatéři v řadách demonstrantů, kteří 30. října loňského roku ve Victorii házeli kameny na policisty dohlížející na příjezd olympijské pochodně a ospravedlnili tak policejní zásah proti účastníkům protestu."

„Opatření, která mají zabránit protestům a lidem bez lístku v narušování idylické pohody pompézního svátku sportu, je ale víc. Policie v posledních měsících vystupňovala pronásledování kritiků olympiády, přičemž nechybí ani domovní prohlídky či výslechy na služebnách."

„Vláda provincie Britská Kolumbie zvláštním zákonem nazvaným „O pomoci s ubytováním" (kterému ochránci lidských práv ovšem přezdívají „zákon o olympijském únosu") navíc umožnila policii vyvážet bezdomovce a jakékoli jiné ‚nežádoucí‘ osoby z Vancouveru do jiných okresů."

„Zdrojem otevřené perzekuce se pak stal i speciální zákon číslo 13, který nejenže ochraňuje olympijské znaky a sponzory olympiády, jedním šmahem ale prakticky brání jakékoli kritice olympiády. (Ne)bude tak jisto jistě jen pouhou náhodou, že dva týdny před zahájením her z internetu stále častěji záhadně mizí rozsáhlá webová stránka no2010.com, na níž potomci kanadských indiánů mimo jiné připomínají, že se mnohé akce vancouverské olympiády budou odehrávat na půdě patřících jejich národům, aniž by za to ovšem od vlády či organizátorů her dostali jediný dolar."

„Zatímco ještě například při olympiádě v Calgary pořadatelům stačilo mít zaregistrované heslo ‚Calgary 88‘, nyní už je ochrannou známkou ošetřena i samotná ‚olympiáda‘, ‚paralympiáda‘, přičemž se mezi ‚zprivatizovaná‘ slova dostaly i obecné pojmy jako zima, zlato, stříbro, bronz, sponzor, Vancouver, Whistler, 2010, medaile nebo hry. A to vše se vztahuje nejen na projevy v angličtině, ale i ‚na překlady v jakýchkoli jazycích, v jakýchkoli publikacích nebo vysílání, stejně jako na veškeré kritické projevy na adresu olympijských či paralympijských her.‘" 

„První obětí tohoto copyrightového tažení se už před pěti lety stal jistý Mosi Alvand, majitel rodinné pizzerie v centru Vancouveru. Měl totiž tu smůlu, že svůj podnik v šedesátých letech, v době, kdy vancouverští radní ani netušili, že o pořádání olympijských her někdy zažádají, nazval Olympic Pizza a k tomu ještě na vývěsní štít přidal pětici kruhů. Soud mu doporučil, že pokud dobrovolně změní název svého podniku, bude vše v pořádku, týmž verdiktem ale stanovil, že firmy, které vznikly po roce 1998 a nesou některé ze zakázaných olympijských pojmů, už budou automaticky čelit žalobám."

„Dva týdny olympijského spektáklu tak po sobě znovu, jako i v předchozích případech, zanechají odkaz finanční černé jámy, zničeného životního prostředí, prohloubení chudoby, porušování lidských a sociálních práv a významného posílení policejního stát."

* * * 

Opravu někdo věříte tomu, že by to v Praze bylo nějak zásadně jinak? Že by to nebyl jen další megatunel devastující Prahu jako místo k životu a měnící ji ve fabriku přinášející úzké skupince vyvolených nehorázné zisky z podniku, jehož náklady ovšem ponese celé město a všichni jeho obyvatelé, včetně těch ještě nenarozených?