Tribun

Byl jsem tehdy, alespoň pro některé, div ne ztroskotanec, zaprodanec a zrádce civilizace. Jenže já nemám na svém postoji co měnit, naopak, objevují se další a další indicie vedoucí k tomu, že uznání samostatnosti Kosova byl zločin.

A není to jen v masmédiích opomíjená kauza Srbů, které Albánci zavraždili, aby mohli prodat jejich ledviny, ale například též dopis srbskokosovské dívky Jovanky, který zaslala tehdejšímu českému ministru zahraničí Schwarzebergovi a v němž se marně pokouší upozornit na útisk ze strany Albánců, jemuž jsou vystaveni v Kosovu zůstavší Srbové, kteří jsou nuceni živořit v novodobých ghettech. Dopis zveřejnil na svém blogu Libor Dokoupil v článku Kdy odpovíte, pane Schwarzenbergu? a jak titulek napovídá, ministr na něj nikdy neodpověděl.

Pro lepší pochopení stojí za to ocitovat pasáž, kterou Dokoupil dopis uvodil:

„Naše velvyslankyně v Kosovu Janina Hřebíčková však má zvláštní názor když prohlásila při rozhovoru: „Taky žijí Kosovští Albánci a tam severněji váleční zločinci, Srbové." Je to pár dní, co jsem četl dopis malé tehdy jedenáctileté Jovanky, dítěte ‚válečných zločinců‘, adresovaného naší bývalé vládě před rokem při příležitosti uznání nezávislosti Kosova."

Dopis samotný je zde:

„Veliký pozdrav ze srbského Kosova!

Pozdravuji všechny lidi v České republice, kteří mají rádi Kosovo a kteří myslí na Kosovo. Pozdravuji i všechny politiky, kteří dali Kosovo! Ptám se, jestli vědí, komu ho dali?? Přeji si, aby si tento dopis přečetli a aby všichni věděli, jaká trápení máme v Kosovu a jak se nám tam žije. Chtěla bych otevřít oči veřejnosti a říct jim, že dělají velkou chybu, protože neznají skutečnou pravdu o Kosovu. Teď vám povím pár vět o životě v Kosovu.

Já jsem Jovanka, dívka z Kosova, je mi 11 let a žiji v Kosovu s rodiči a ještě s mými dvěmi sestrami. Město, kde žijeme, se jmenuje Orahovac a toto město je rozdělené.Ve větší části žijí Albánci a mají vše, co potřebují k normálnímu žití. My Srbi žijeme v menší části a máme sotva 300 metrů vyhrazeného území. Je to tak správně? Můj život i život ostatních dětí je jako v kleci. Já jsem dítě, ale jen na pohled, chováním a myšlením už dávno nejsem, život mě naučil, život ptáka v kleci. Nedali mi možnost prožít šťastné dětství, vzali mi svobodu, moje křídla zlomili a odsekli nepřátelé. Já každou noc sním o svobodě, o tom, jak se volně a svobodně rozletím ke svým, sním o šťastném dětství a o štěstí..... a když se ráno probudím, tak je mi hodně těžko, protože jsem znova tady, na stejném místě, se stejnými přáními, stejnou bolestí a stejným smutkem.

A tak prožívám každou noc ve snění a mé dětství je ukradené a zničené. Já nemám školu jako ostatní děti, abych se normálně učila, moje škola zůstala v albánské části města. Nyní jsme v jedné staré polorozpadlé budově, kde podmínky k učení nejsou žádné. Je to tak v pořádku? Často jsme bez elektřiny, každý večer píši domácí úkoly při svíčce. Jsem doma nejstarší a tak, když není elektřina, vymýšlím povídky a hry pro moje dvě mladší sestry a tak si hrajeme.

Nesmíme vycházet ven na ulici, protože Albánci se volně procházejí i po naší srbské části města a vždy nás napadají. My jsme na albánskou část nevkročili, přestože je i to naše město. Musíme cestovat dvě hodiny bez jakékoliv ochrany do Kosovské Mitrovice , nemáme doktory a nemocnice zůstala v albánské části města, a tak cestujeme všechny ty roky v konvoji. Po dobu cesty jsme častým terčem útoků. Albánci konvoj kamenují, vyhrožují nám rukama a vztyčenými prsty a ukazují, jak nám jednou odseknou hlavy. Je to takhle v pořádku??

Chtěla bych tímto upozornit českou vládu a její politiky, že dělají velkou chybu, mají mylné představy a neznají skutečnou pravdu o Kosovu. Skutečnou pravdu známe jen my , kteří zde žijeme a kteří se každý den modlíme k Pánu Bohu, aby byl mír v Kosovu, aby byla svoboda v Kosovu, prosíme Pána Boha a všechny politiky v Čechách, aby už to nedělali a nežili dál v mylných představách. Já vás prosím a doufám, že jste alespoň trošku pochopili, jak se nám tady žije.Vycházejte z pocitů k vašemu dítěti. Přáli by jste si, aby vaše dítě mělo stejný život jako my? Mohli by jste každý den koukat na vaše dítě, jak pláče a chce lepší život a vy mu nemůžete nic nabídnout? Jste úplně bezmocní, protože o vašich životech rozhodují jiní – Amerika a ostatní státy, které uznali Kosovo. A co bude s námi? Kam máme jít my? Uvědomujete si, že každý den tady děti propláčí a toužebně čekají na svobodu a lepší život?......

Přemýšlejte o všem a porovnejte to se životy svých dětí.. Mnoho pozdravů pro všechny Čechy, pro všechny politiky, pro všechny, kteří mají rádi Kosovo a kteří myslí na Kosovo. KOSOVO JE SRBSKO !!!! Jovana R."