Tribun

Nuže, jaké jsou závěry? Pro zamýšlený účel, tj. publikování stručných glos a poznámek, které jsou příliš okrajové na to, aby zabíraly místo v blogu a strhávaly na sebe více pozornosti, než je třeba, se Twitter hodí výborně a v tomto smyslu se osvědčil. Otázkou ovšem zůstává, nakolik má tento účel smysl sám o sobě.

Proklamovaný půvab Twitteru, tedy pravidelná kratičká vyznání na téma „co právě dělám", mi nic neříká; neumím a nechci Twitter používat tak, jak jeho tvůrci zamýšleli (a jak údajně skoro nikdo nečiní). Žádný „web 2.0 fanatik" ze mne nikdy nebude a Twitter zřejmě nikdy nebude mojí prioritou. Kombinace voyerismu a exhibicionismu, která jak se mi zdá je sociálním webům vlastní, není můj šálek čaje.

Přesto však účet ponechám, protože jak se říká: „chleba to nežere," a budu jej i nadále používat tak jako dosud, tedy ke sporadickým lamentům nad zkažeností světa, v němž je nám nutno žít (prostě co mě sere v jedné větě).

Fáze pilotního projektu je tedy za mnou a nyní mířím do fáze produkční. Ještě nějaký čas tomu dám u uvidím,  která z možností rozkvět-živoření-zánik na úbytě nastane. Ponechám tomu volný průběh, protože v tomto případě není nejmenší důvod něco lámat přes koleno.