Tribun

Kauza Čunek

Korunou všeho byl výrok místopředsedy Nejvyššího soudu P. Kučery, pronesený na jedné ze schůzek před několika svědky v tom smyslu, že když jde o udržení vlády, musí jít spravedlnost stranou.

Slovní přestřelky v parlamentu na téma „justiční mafie" snad ani nelze vypočítat; v každém případě je jasné, že jedním ze zásadních důvodů, kvůli kterému bylo v březnu 2009 vyvoláno hlasování o důvěře vládě, byly právě neudržitelné poměry okolo „justiční mafie". Jistěže to nebyl důvod jediný, ale byl rozhodně nepřehlédnutelný. K velkému překvapení mnohých, a to včetně samotné parlamentní opozice, která hlasování o důvěře vyvolala, dopadlo toto hlasování pro vládu negativně, a vláda byla nucena odstoupit.

Tak se stalo, že akt mocenského zásahu moci výkonné spadající do sféry vlivu justice, jehož jediným účelem bylo udržení vlády, zásadním způsobem přispěl k jejímu pádu.

Kauza poplatky

Rozhodování o „regulačních poplatcích" nebylo jen rozhodování o tom, zda se bude, či nebude platit částka 30,- Kč za návštěvu u lékaře tak, aby „ubylo simulantů v čekárnách", ale o způsobilosti vlády k realizaci reformy zdravotnictví, potažmo vůbec o způsobilosti vlády vládnout.

Otázka zdravotních poplatků se stala hlavním volebním heslem ČSSD (...) Voličský zisk ČSSD byl grandiózní. Když se vládnoucí ODS pokusila o politickou analýzu svého totálního propadu, přišla pouze na jedno vysvětlení: Češi jsou prý hloupý a levicový národ, který se dá koupit za třicet korun poplatku.

Toto vysvětlení je politicky nekorektní, lidsky ponižující a navíc zřejmě nepravdivé. K propadu vládní koalice přispělo především znechucení národa nad manipulativním způsobem, kterým bylo dosaženo nejtěsnější většiny při zajišťování toho, aby napadený zákon u Ústavního soudu „prošel".

Rozhodnutím, které bylo „politicky žádoucí" dal Ústavní soud opozici do ruky nástroj, za jehož použití vyhrála nejbližší volby. Justice tak vrátila svůj úder moci výkonné, která ji použila či spíše využila ve svůj domnělý prospěch.

Privatizace

Poslanec Josef Lux tak jako jediný pozvednul prapor, který všem ostatním (včetně mě) vypadnul z ruky přijetím zcela okleštěného zákona o mimosoudních rehabilitacích. Zákonem o velké privatizaci byly popřeny i v té době platné zákony, dle kterých měla být za znárodněný majetek vyplacena náhrada. Zákonem o mimosoudních rehabilitacích byl omezen přístup původních vlastníků k jejich vlastnímu majetku; zákonem o velké privatizaci tak byl v podstatě d o k o n č e n vyvlastňovací proces započatý komunistickou stranou roce 1945.

Nejen ekonomické důsledky tohoto činu jsou strašlivé.

Pojem „podnikání" je v české realitě (...) navždy zdiskreditován. Podnikání se u nás stalo synonymem nečestného jednání, banditismu, podvodu, neoprávněné držby.

restituenti nemovitého majetku, zejména nájemních domů, jsou ve své podstatě jediní, kdo primárně nevděčí za svůj majetek novým poměrům, nastoleným po roce 1989. Pokud by se jim dostalo plného přístupu k jejich majetku tak, že by nebyli vázáni regulací nájemného, pak by se stali pravděpodobně jedněmi z mála ekonomických subjektů, které by byli schopny se současným poměrům postavit.