středa, 13. května 2009
Fiktivní odpovědi na skutečné otázky (Otázky pro Petru: Nosíte v břiše preference?), které Petře, manželce Jiřího Paroubka, zaslal časopis Reflex. Ty otázky jsou sice zodpověditelné, ale hodí se spíše pro vyčpělý dámský časopis na křídovém papíře než pro Reflex, jaký jsem znával (dost se změnil), a já se nedivím, že je manžel Paroube komentoval slovy: „Když jsem uviděl otázky, tak jsem pochopil, o co jde. Jsou nechutné, dehonestační. Neumožňují věcné odpovědi. Moje žena proto pochopitelně poskytnout rozhovor odmítla."
Ale protože bylo škoda tyto podstatné otázky seriózního pravicového týdeníku ignorovat, podvolil jsem se vzít to břímě na sebe a odpovědět za paní Petru, kterou sice neznám, nikdy jsem ji neviděl a nikdy s ní žádný rozhovor nečetl, o to více však mohu popustit uzdu fantazii.
Tušíte, že nosíte v břiše tak tři až pět procent volebních preferencí sociální demokracie?
Ovšem, však jsme také chtěli nejméně paterčata.... ne, vážně, co je to za hloupou otázku, to si snad myslíte, že se ovulace řídí volebním kalendářem?
Pravděpodobně odpovídáte, že je to nesmysl a že je urážlivé takto uvažovat o zrození nového života, ale spousta lidí si to myslí.
Jaká spousta? Pravicoví novináři, PR masteři a spin-doktoři? Spousta lidí si to určitě nemyslí a další spousta nemyslí vůbec.
Nemáte pocit, že marketingově vzato, očekávání dítěte vašemu muži při volbách pomůže? Upřímně...
Upřímně by mne nikdy nenapadlo o tom takto přemýšlet a nedělala bych to, kdyby mne k tomu nenutily vaše otázky. Ale jestli to pomůže, proč ne.
Jak reagoval váš manžel, když se dozvěděl, že jste těhotná? Koupil vám dárek?
Je to dospělý, zralý muž. Stačí to jako odpověď?
Co byste si více přáli? Chlapce nebo holčičku. Pokud to bude chlapeček, bude se jmenovat Jiří?
Jistěže holčičku. Umíte se přece představit, jaké by to bylo být malý chlapec a jmenovat se Jiří Paroubek? Určitě umíte, víte přece, co píšete.
Je pravděpodobné, že se budete bránit proti tomu, aby média činila z Vašeho těhotenství politické téma. Proč jste jej tedy oznámila prostřednictvím tiskové mluvčí. Ty přece mají top celebrity, politici, nebo úřady. Co z toho vlastně jste?
Chtěli jsme tím předejít různým spekulacím a pomluvám, což se jak vidím nepovedlo.
Četla jsem váš blog a zdá se mi, že se podstatnou část svého času zabýváte obranou proti mediálním útokům – na vás a na manžela – proč? Jste přesvědčena, že vám někdo chce ublížit?
Tak podívejte se, všechno tomu nasvědčuje – i tento rozhovor – tak proč bych si měla myslet něco jiného a chovat se, jako kdyby se nic takového nedělo?
Z jakého důvodu jste se stala, respektive stali tak oblíbeným cílem médií?
Můj muž proto, že šlape na paty pravici, která má v médiích, která jsou vesměs v soukromých rukou, svého spojence, a já proto, že jsem jeho žena.
Váš muž s oblibou na média útočí, nemyslíte si, že někdy i za něj sklízíte, co zasel?
Nepamatuji, že by kdy zaútočil jako první, vždy se jen brání.
Jak si vás váš muž namlouval?
No comment.
Ptám se tak proto, že jeho náklonnost k ženám se zdá zřetelná, existují řady historek o tom,jak dobýval různé novinářky, sekretářky, nejrůznějšími způsoby. Ta spousta žen odolala, vy ale zjevně ne. Proč?
Láska? Přátelství? Vztah není obchod, nemusí být racionální, přesně analyzovaný a matematicky popsaný.
V dobách, kdy jste byla přítelkyní Jiřího Paroubka, útočil on v rámci předvolební kampaně na neuspořádané rodinné poměry Mirka Topolánka. Co jste si přitom myslela?
Dobře mu tak, Topolánkovi, když dělá takové chyby, proč je nevyužít?
Já bych se s mužem ukázala až v okamžiku, kdy bych si byla jistá, že se rozvede. Měla jste normální pochybnosti ´milenky´, že to po tolika letech manželství neudělá?
Ne. Jiří drží slovo.
Jak jste poznala, že je to vážné?
Jako žena.
Váš muž působí na veřejnosti arogantně, doma takový asi není, že?
Říká se na hrubý pytel hrubá záplata. Doma na něj nikdo hrubý není, nemusí tedy nic záplatovat.
Už svou aroganci na veřejnosti někdy přehnal? Vyčetla jste mu to?
Občas mu vyčítám, že je příliš „měkký", že by měl být „ostřejší" a víc přitlačit.
Upřímně, jaké to je žít s mocným mužem?
Mnohem lepší, než žít s mužem nemocným.
Kdo z vás má na starosti rodinný rozpočet?
Přirozeně já, Jiřího času je na takové prkotiny škoda.
Na blogu píšete o své roli – doprovodu mocného muže v mnoha variacích, jak vám to jde?
Doufám, že dobře. Vypadá to snadné, ale není,, všechny by botičky, šatičky, šminky, účesy a blazeované rozhovory o ničem...
Je vám za to manžel vděčný?
Je to součást mé role, nemá za co mi být vděčný. Stačí, když včas platí honorář. (Smích)
Ať chcete nebo ne, ač jste úspěšná tlumočnice, je z vás zvláště v řadách sociální demokracie ta „předsedova Petra". Jak to prakticky vypadá být předsedovou Petra?
Je to lepší, než být jenom „ta Petra." Ale to víte, členská základna není nejmladší a někteří jistě žárlí a závidí.
Jak se do toho vetkne mimino?
Miminka se nevetkávají, vetknou si můžete tak akorát svoje hloupé otázky za klobouk. Jestli se ptáte na to, jak se změní můj život po narození dítěte, pak odpovídám, že nevím, ale nepochybuji o tom, že změní.
Mluvíte s manželem o politice a dá na vaše názory?
Ano, radíme se spolu. Radí se i registrovaní, tak proč ne my? To je přeci ve fungujících rodinách normální, ne?
Jiří Paroubek často mluví jako o svém politickém vzoru o bývalém německém kancléři Gerhardu Schröderovi, který je už počtvrté ženatý. Nebojíte se, že váš muž půjde v jeho šlépějích?
A jak souvisí „být ženatý" s politikou? Z tohoto důvodu se opravdu nebojím, to už je větší riziko, že se Jiří bude chtít stát kancléřem.
Váš muž je jistě přitažlivý pro určité typy žen, jak si ho udržíte? Té před vámi se to nepodařilo...
No comment.
Jste právě šťastná?
Jistě, protože tento rozhovor je u konce.