pátek, 20. února 2009
Tento komentář jsem již před více než rokem, v říjnu 2007, přičinil k článku Jak mlčí argumenty na Modré šanci (který jsem později rovněž přetiskl u sebe). Zcela záměrně jsem ho nechával tak dlouho „uležet", aby se prokázaly jeho kvality. Netvrdil bych, že vyzrál, ale v žádném případě se nezkazil. Situace, o které se zmiňuje, se příliš nezměnila, posun k lepšímu nenastal, naopak, věci jsou spíše horší. Ten komentář je k mé malé radosti až nepříjemně aktuální. Nemusel jsem na něm změnit čárku, a přitom jako by pojednával o tom, co se stalo včera.
Ve vládním přístupu k radaru se skrývá jeden kouzelný paradox: česká vláda se při prosazování radaru zaklíná našimi závazky vůči spojencům, naší spoluodpovědností za osud euroatlantické civilizace, naší povinností přispět k její společné obraně a přínosem projektu pro bezpečnost Evropy. Jenže naši nejbližší a nejdůležitější spojenci, tedy státy Evropské unie, jsou ve své většině proti tomuto záměru, varují nás před unáhlenými a jednostrannými kroky a dávají nám nepokrytě najevo své pochybnosti o tom, že je od evropské země moudré a zodpovědné upřednostňovat americké zájmy před evropskými. Jak to jde dohromady? Jenom ztuha, ale to vládu netrápí, ta se z toho jako vždy vylže: vysvětlí nám, že naši sousedé a spojenci nám záměr postavit u sebe americký radar rozmlouvají proto, že nám závidí dobrodiní, které nám radar přinese, a chtěli by ho pro sebe.
Jak se ovšem postupně ukazuje – a naznačil to i Wintrův článek – česká vláda ve věci propagace radaru postupuje spíše rafinovaně, než diletantsky. Má totiž na své straně jednu mocnou sílu – čas. Trpělivost růže přináší a česká vláda má zaděláno na pěkný pugét. Přestože je drtivá většina občanů proti radaru, zároveň má nemalá část z nich latentní sklon k rezignaci – nevěří tomu, že by mohli něco změnit, myslí si, že na nich nezáleží a že si vláda nakonec stejně rozhodne po svém. Vládě jenom stačí čekat a protahováním celé záležitost tento latentní sklon k rezignaci přiživovat. Když vystihne správný okamžik, bude sice pořád většina obyvatel proti radaru, ale jenom zanedbatelná část bude mít vůli k odporu. A tím že vláda mlčí, či naopak jedná arogantně, vysílá jasný signál: „na vás nezáleží, jste nicky, už to konečně pochopte." Levná a účinná taktika. Vláda zná své pappenheimské. Jistá naděje se skrývá v tom, že pappenheimští naopak znají vládu. Stačí málo, nenechat se znechutit a odolat pokušení rezignovat.