Tribun

Názory M. Chazina velmi dobře zapadají do kontextu nedávné diskuse o tom, zda by byl jako příští americký prezident lepší Obama či McCain, která začala ještě před volbami a pokračovala i poté, až se zcela absurdně vyhrotila, když jsem trval na tom, že z toho, co bylo na „výběr", je Obama ta lepší varianta, a odmítal jsem uznat, že to je naopak to nejhorší, co nás mohlo potkat, protože změny, které Obama slibuje a k nimž všichni vzhlížejí s velkými (až nereálnými) nadějemi, jsou dílem nesplnitelné, dílem nežádoucí a dílem nepřijatelné pro některé velmi vlivné skupiny.

Co tedy M. Chazin říká? ¨

O B. Obamovi: „Zvláštnost Obamy je v tom, že vůbec není zakořeněný v americkém establishmentu. Má zvláštní matku, zvláštního otce... V jistém smyslu je to vyrobená postava. Někdo si ho vytáhl a ovládá ho."

O J McCainovi: „McCain je specifická postava, navzdory tomu, že představuje nejvyšší americký establishment ve čtvrté generaci. Za prvé, McCain je docela starý. Za druhé, je psychicky silně nalomený. Na zajetí ve válce ve Vietnamu se nedá lehko zapomenout. Krutá nenávist v něm nemohla nezůstat. A v politice je krutá nenávist a emoce vůbec velkou překážkou. Politik musí být chladný a cynický."

O těchto volbách obecně: „Příští (americká) administrativa podle všeho nevydrží do konce období. Bude totiž muset přistoupit k velmi tvrdým a nepopulárním opatřením v ekonomice. Posadit do Bílého domu rozumného prezidenta ze svého středu je nesmysl. Je potřeba postava, kterou nebude nikdo litovat a na kterou bude možno později vše svést."

(Mimochodem, za nejhoršího amerického prezidenta nepovažuje M. Chazin G.W.Bushe, ale B. Clintona, protože ten byl poslední, kdo mohl něco udělat proto, aby odvrátil současnou krizi, ale neudělal nic, naopak ještě „přiložil pod kotel.")

Byly americké prezidentské volby skutečně jen divadlo pro plebs, které jim mělo nabídnout hry v situaci, kdy se chleba začíná povážlivě nedostávat? Je všechno jen jedna velká habaďůra, kterou s celým světem hraje „200 rodin"? Vláda i opozice, obě řízeny z jednoho centra, pracující ve prospěch kohosi „třetího vzadu," ať už je tímto třetím kýmsi kdokoliv, či cokoliv...

Je skutečně možná tak masivní manipulace? A bylo by možné ovládat síly, které jsou takovou manipulací uvolněny, a směrovat je k předem danému cíli plánovaným způsobem? Bylo zvolení Obamy bylo naplněním (či uspokojením) potřeby „lidu"? Žádného abstraktního „národního těla", ale amorfního davu, ve kterém všichni jeho příslušníci dostávají stejné informace a na jejich základě se velmi podobně rozhodují tak, jak bylo plánováno, se svým rozhodnutím se však ztotožňují a realizují ho, protože žijí v iluzi, že to byla jejich svobodná volba...

Je to skutečně tak prosté? Opravdu se to nemůže plánovačům vymknout z rukou, nemůže se stát, že by naděje, které vedly ke zvolení Obamy (na konkrétní osobě však nyní nezáleží), začaly žít vlastním životem, že by lidé, kteří volili Obamu, začali sami jednat tak, aby dosáhli svých cílů sami, protože do Obamy je jen projektovali?

Mnohem důležitější než to, zda je výsledek voleb spontánní či projektovaný, bez ohledu na to, zda jsou kandidáti autentičtí či jsou to pouze loutky v rukách manipulátorů, které jsou předhozeni lidu jako návnada i oběť zároveň, na výsledku voleb podle mne opravdu záleží. Možná na začátku byla lež, ale to ještě neznamená, že lež bude i na konci. Možná je zvolení Obamy jen plánovaným tahem v dávno rozehrané partii, ale také to může být impuls, který uvede věci do pochodu a přivodí změnu, kterou sice nikdo ani neplánoval ani neočekával, o to významnější však budou její následky. Což ovšem automaticky neznamená, že budou pozitivní.