Tribun

Voliče jim odradila Strana zelených. Žádné spiknutí se ale nekonalo, úplně stačila zkušenost, kterou voliči se Zelenými udělali. Když voliči před dvěma lety v parlamentních volbách protlačili Zelené do Sněmovny, bylo to především proto, že v nich viděli alternativu k politickému mainstreamu, se kterým byli hrubě nespokojeni. Nedělejme si totiž iluze o tom, kolik voličů rozumí „zeleným tématům", natožpak aby jen kvůli nim Zelené podpořilo.

Zelení však tuto důvěru zcela promrhali. Po své vstupu do Sněmovny zmatněli, odvrhli rebelantský étos a stali se zcela konvenční stranou, politickou konfekcí, která nejenom že nerozčeřila stojaté vody české politiky, ale naopak s nimi zcela nenuceně splynula a stala se snaživým a přičinlivým „béčkem" vládní ODS.

Jenže voliči nejsou hloupí, ať si o nich politici říkají, co chtějí. Vzkaz od Zelených přečetli velmi dobře: nemá cenu dávat hlas malým stranám, protože to je stejné jako dát hlas těm velkým, jenom není předem jisté, které z těch velkých nakonec připadne. Voliči se z chování Zelených poučili a adaptovali se na něj.

Je velmi pravděpodobné, že voliči příště už nebudou hledat kováříčka tam, kde mohou jít přímo ke kováři, že v příštích volbách rezignují na snahy o změnu, nebudou volit pozitivně, tedy toho, kdo by mohl, ale negativně, tedy toho, kdo by nemusel, budou volit menší zlo. A budou volit velké strany, protože když už zde mají velcí vládnout, tak ať vládnou alespoň ti, které oni vyberou.

Strana zelených ve svém dějinném poslání zcela selhala. Namísto toho, aby rehabilitovala občanskou společnost a aktivitu zdola a ukázala, že stranická a názorová pestrost je možná, přispěla Strana zelených k petrifikaci systému dvou stran a degradaci politiky na zákulisní hrátky partajních sekretariátů.

Důvěra se těžko buduje a snadno ztrácí. Všechny malé strany tak teď budou muset napravit, co Zelení kvůli nezřízeným ambicím svého předsedy zkazili. Nebude snadné opět přesvědčit voliče, že hlas pro malou stranu má smysl, že riziko nemilého překvapení není nepřiměřené.

Spojené státy nám budiž varováním, že systém dvou stran, z nichž jedna je za osmnáct, druhá bez dvou za dvacet a obě dohromady jsou napojeny na stejné finanční a kapitálové skupiny, opravdu není pro demokracii tím nejlepším uspořádáním.