Tribun

To všechno potkalo ČSSD a jejího předsedu J. Paroubka. Co na tom, že se Paroubek s vrahem Duráčkem znal stejně málo, jako politici z ODS, a že souvislost mezi Kočkou, Duráčkem, Paroubkem a ČSSD je asi taková, jako souvislost zastřeleného Kalouskova švagra s KDU-ČSL. Mediální ohaři okamžitě vyrazili po stopě a začala předvolební štvanice (kolikátá již?) na Paroubka a ČSSD. Nechci celou záležitost bagatelizovat a předseda ČSSD by se dozajista měl zamyslet nad tím, zda přes své přátele a známé neumožňuje politické konkurenci příliš lacino ostřelovat ČSSD, a zda by neměl její vedení přepustit někomu více imunnímu vůči skandalizaci, ale komentáře v tisku, které se snaží vykreslit zločin v restauraci Monarch jako definitivní diskreditaci ČSSD a její politiky, jsou přehnané a účelové a jejich cílem není nic menšího, než manipulace veřejného mínění.

Z některých komentářů přímo čiší zklamání, že střelec je znám a zločin tudíž nelze připsat Paroubkovi. Vrcholem je pak tvrzení, že „kauza Kočka" je mnohem závažnější, než „kauza Morava." Není a být nemůže! Ať jsou Kočka a Ďubičko jací chtějí, nejsou to politici, neschvalují zákony, neurčují pravidla pro ostatní, nerozhodují a rozdělení veřejných peněz. Na rozdíl od Moravy, Tlustého, Tluchoře a tuctů dalších z ODS, figurujících v nejedné podlosti a špinavosti.

ODS by si měla nejprve zamést před vlastním prahem, ale protože velmi dobře ví, že nejlepší obrana je útok, dělá to jediné, co ovládá opravdu skvěle, a tak zloděj křičí chyťte zloděje. Jak bude tato taktika úspěšná se ukáže již za týden.

A to chci věřit, že se jednalo o vraždu v afektu, protože představa, že jedna ze stran těsně před volbami zorganizuje vraždu, která bude nutně spojena se stranou konkurenční, je příliš děsivá. Potom by všechny iluze o demokracie vzaly za své a s nimi i všechny naděje, které jako občané s demokracií spojujeme.

Neměli bychom však být příliš překvapeni, pokud se ukáže, že zločin, který se stal „jako na zavolanou", byl ve skutečnosti na objednávku. Události posledních let ukázaly dostatečně přesvědčivě, že neexistují žádné hranice, které by „demokratičtí" politici nedokázali překročit v honbě za mocí a za bohatstvím.