Tribun

Lze pozorovat, že spolu s tím, jak se ve Spojených státech amerických prohlubují jejich vnitřní problémy a tamní společnost se ocitá na pokraji kolapsu, stupňuje se jak v USA samotných, tak v zemích jejich satelitů, protiruská rétorika, která již několikrát dosáhla absolutního vrcholu – volání po válce.

Na jednu stranu je to pochopitelné. Rusko je tradiční americký nepřítel, americká veřejnost je na něj naučena a na „ruské nebezpečí" reaguje stejně spolehlivě, jako pověstný Pavlovův pes. A pro vládu, která ztrácí nejenom autoritu u vlastního obyvatelstva, ale již i legitimitu, není lepšího řešení než nabídnout národu nepřítele, proti kterému se národ semkne kolem své vlády a v zájmu úspěšného boje za svobodu a demokracii se ochotně vzdá – své svobody a demokracie. Válka – nejlépe studená – je též výtečný lék na nemocné hospodářství, obzvláště bojuje-li se někde jinde, než doma, nejlépe daleko za oceánem.

Aby to zdárně fungovalo, musí být nepřítel uvěřitelný, a Rusko tuto podmínku splňuje více než dostatečně.

A pak má Rusko jako americký nepřítel ještě jednu nezanedbatelnou výhodu – je to nepřítel bez rizika, protože není třeba s ním vůbec bojovat.

Ano, je to tak. Rusko a USA na sebe mohou navzájem propagandisticky nastupovat stejně snadno, jako se mohou vyhnout skutečnému horkému konfliktu. Proč? Je jen velmi málo oblastí, kde by si tyto dvě mocnosti opravdu konkurovaly ve snaze o zajištění svých vitálních zájmů. Tím, co je dnes opravdu důležité, jsou přírodní zdroje, zejména ropa a zemní plyn, ale stále více též pitná voda a orná půda. Lze očekávat, že právě kontrola těchto zdrojů a nic jiného bude příčinou budoucích válek.

Rusko má však zatím vlastních zdrojů dostatek a přitom nemá světovládné ambice. Sféra vlivu, kterou Ruskou považuje za výlučně svoji doménu a odmítá se o ni dělit, se víceméně shoduje s územím bývalého SSSR a nezdá se, že by Rusko mělo v úmyslu anektovat území za touto hranicí. Konflikt s Ruskem, nebude-li motivován ideologicky, je tedy z pohledu USA relativně snadno vyhnutelný.

Tím, s kým si budou USA stále častěji konkurovat při snaze zajistit si dostatek zdrojů a kontrolu nad nimi, bude Čína. Sebevědomá, emancipovaná, dynamicky se rozvíjející mocnost s početným obyvatelstvem, jehož apetit po konzumu roste takřka exponenciálně a potřeba zdrojů stejně tak. Čína (myšleno čínská vládnoucí elita), nemá na rozdíl například od Ruska jinou možnost, než si potřebné zdroje zajistit mimo své území, nechce-li čelit rozsáhlým občanským nepokojům a z nich plynoucí zničující nestabilitě.

Je pro USA myslitelné, aby se střetly v konvenčním vojenském konfliktu s početnou čínskou armádou, navíc v době, kdy Čína prokazuje stále významnější technologické pokroky, o nich nelze pochybovat, že se promítají i do kvality výzbroje čínské armády? USA mají zatím převahu v jaderném arsenálu, ale jednak je rozdíl mezi tím jadernými zbraněmi harašit a střílet jimi (i když USA již prokázaly svoji připravenost toto tabu překročit), jednak by takové rozhodnutí mohlo vyvolat (a pravděpodobně i vyvolalo) silnou alergickou reakci celého světa, kdy by USA mohly mluvit o velkém štěstí, pokud by to skončilo „jen" jejich naprostou mezinárodní izolací a diskreditací. Pokud by totiž USA sáhly k jaderným zbraním, vyslaly by tím do celého světa jednoznačný signál, že od teď je povoleno vše. Co by pak propuklo například na Blízkém východě, o tom je snad lepší ani nepřemýšlet.

Pro případný konflikt s Čínou proto USA potřebují relevantního spojence. Mohlo by být tímto spojencem Rusko?

Nebylo by to poprvé. V době Druhé světové války byly USA a Rusko (tehdy ještě jako SSSR) spojenci v boji proti nacismu, a to se jednalo o dva antipody takové, že k svému společnému nepříteli měli každý zvlášť blíže, než sami k sobě navzájem. Spojenectví proti Číně by bylo přinejmenším stejně možné, jako spojenectví proti nacistickému Německu.

Navíc Rusko (rovněž ještě jako SSSR) již s Čínou jednu válku svedlo, a přestože jsou dnes obě země členy Šanghajské organizace spolupráce, další konflikt nelze vyloučit. Již dnes musí ruský Dálný východ čelit, zatím spíše spontánním, nájezdům Číňanů, kteří rabují tamní přírodní bohatství.

Vzdálená válka na Dálném východě proti Číně by rovněž mohla mít pro Rusko stejný konsolidační efekt, jako pro USA. Čína sílí den ode dne a pro stávající mocnosti bude stále těžší ji ignorovat. Vezmeme-li v úvahu i to, že čínské národní zájmy jsou v podstatě protichůdné se zájmy USA i Ruska, a dále že pro Rusko představuje mnohem větší výzvu sílící Čína, než slábnoucí USA, potom se myšlenka na protičínskou alianci mezi USA a Ruskem nejeví jako nereálná.

Její realizaci v podstatě brání jediná závažná překážka – vzájemná nedůvěra, která je v poslední době živena především angažmá USA v ruském „blízkém zahraničí" a plány na expanzi systému protiraketové obrany do Východní Evropy (radar v Česku a rakety v Polsku), kde nemůže být použit proti nikomu jinému, než proti Rusku.

Spojené státy potřebují Rusko a potřebují jej víc, než Rusko USA. Je v zájmu USA nastolit alespoň elementární důvěru mezi sebou a Ruskem, aby se nepřipravily o možnost vytvoření aliance proti Číně. Je ovšem velmi nepravděpodobné, že by USA rezignovaly na své angažmá v oblastech možných tras produktovodů na Kavkaze. Jediná další možnost tedy je – upustit od plánů na rozvinutí prvků NMD do Evropy. I když budou smlouvy schváleny a peníze uvolněny, reálně nemusí být nic postaveno.

Je to opravdu tak nepravděpodobné? Radar v Brdech ohrožuje a oslabuje Rusko. Slabší Rusko znamená silnější Čínu. Silnější Čína, která musí nevyhnutelně expandovat, znamená větší pravděpodobnost konfliktu, než silné Rusko, které nemá důvod riskovat konflikt s USA. Otevřená cesta ke spojenectví s Ruskem je pro USA cennější, než vojenské základny, jejichž funkci lze relativně snadno nahradit námořními komponentami.

Radarová stanice v Brdech tak nakonec vůbec nemusí vyrůst, a to ze zcela odlišných důvodů, než je přesvědčivý nesouhlas české veřejnosti, velmi sporná praktická využitelnost, vysoké náklady, a odmítavé stanovisko dalších členských států NATO a EU.

Radar možná nebude prostě proto, že USA nečeká válka s Ruskem, ale s Čínou.

* * *

Text je XVII. dílem volného cyklu Další kamínky do mozaiky s radarem