pátek, 3. října 2008
Odpověď M. Topolánka na otevřený dopis V. Jourové ukazuje, že dobře napsaný „slušný dopis" může ponížit více, než pár sprostých slov. Tentokrát se ovšem V. Jourové zastal někdo, kdo volá: „Pane premiére, odstupte v zájmu nás všech."
Mirek Topolánek radí: Jak napsat sprostý dopis bez jediného vulgárního slova
Odpověď M. Topolánka na otevřený dopis V. Jourové ukazuje, že dobře napsaný „slušný dopis" může ponížit více, než pár sprostých slov. Tentokrát se ovšem V. Jourové kdosi zastal a volá: „Pane premiére, odstupte v zájmu nás všech."
Před časem se Věra Jourová, která se cítí být poškozena jednáním státu (na podzim 2006 zatčena, uvržena do vazby, posléze propuštěna a nikdy neobžalována pro nedostatek důkazů), rozhodla vzít Mirka Topolánka za slovo:
„Vážený pane předsedo vlády, obracím se na Vás poté, co jsem vyslechla Váš projev na sjezdu Strany zelených. Vyjádřil jste se zcela jasně, že se zasadíte o vyčištění Augiášova chléva a že chcete ‚zamezit zneužívání policie, státního zastupitelství, justičních orgánů...‘. Pokud to myslíte vážně, žádám Vás, abyste nechal prošetřit můj případ, který je přímo inkubátorovým příkladem svinstev, o kterých jste nejspíš hovořil."
Uběhl nějaký čas a „chlap s guľama" Mirek Topolánek, vůdce nás, slunce naše jasné, se uvolil odpovědět:
„Vážená paní Jourová, necítím se být tím pravým adresátem vašich stížností (...) Coby premiérovi mi nepřísluší vyjadřovat se k otázce vaší viny a neviny. Nemohu a nesmím řešit, jak vážné bylo podezření vůči vám a zda vyšetřování skončilo kvůli nedostatku důkazů, nebo proto, že jste se skutečně ničeho protizákonného nedopustila.
Vaše kauza vznikla za vlády ČSSD, jmenovitě za premiéra a vašeho bývalého šéfa na ministerstvu pro místní rozvoj Paroubka. Právě on by lépe než kdokoli jiný uměl odpovědět na řadu otázek, které jste mi adresovala.
Je mi jasné, že od vašeho bývalého ministerského a stranického šéfa Jiřího Paroubka jste se těžko mohla dočkat pochopení. Vždyť jeho nejbližší spolupracovníci jsou autory těch nejšpinavějších manipulací."
Premiérova odpověď je kvintesencí arogance, ale především alibismu. On nic, on muzikant, on za nic nemůže, to ti druzí, zlí a oškliví. On je jen premiér, který nemá s fungováním státu nic společného. Pošramocený život V. Jourové a její rodiny jej zajímá pouze potud, pokud si z něj může udělat stupínek, ze kterého bude moci lépe plivnout na Paroubka. Ani stopa účasti, jen snaha přihřát si svoji politickou polívčičku a jako bonus něco floskulí:
„Přesto, že nelze přeceňovat vliv premiéra, budu s těmito metodami a jejich nositeli bojovat, jak jsem již řekl. Je jasné, že k tomu, aby byl tento boj úspěšný, musejí se ke mně přidat slušní politici ze všech stran, slušní novináři, slušní lidé v této zemi."
Nejsem ovšem zdaleka jediný, kdo si Topolánkovy příslovečné neomalenosti povšiml. Promptně a velmi rázně mu odpověděl SlimJim a já se jeho odpovědí ztotožňuji:
„Pozadí dopisu směřuje podle mne k tomu, aby menšina naší společnosti, která se zajímá o politiku, o ni definitivně ztratila zájem a přestala chodit k volbám.
Paní Jourová Vám psala zasažena osobní tragédií a prosila Vás o pomoc. Vaše odpověď je ta, že kdyby tady vládla ODS a ne ten hrozný Paroubek, tak by se jí nic nestalo.
Vezmu-li v úvahu, jak se stavíte k různým aférám, které se postupně objevují v ministerstvech pod Vaší správou, zamyslím se nad tím, jak jste se postavil k tomu, že Vaši poslanci shánějí, shromážďují a ve vhodných okamžicích používají informace k vydírání svých kolegů, spojím si to s okolnostmi kolem přestupu všech čtyř přeběhlíků v parlamentu do vládního tábora, pak nelze než dodat, že zloděj křičí chyťte zloděje.
Pane premiére, odstupte v zájmu nás všech.
Paní Jourová, cítím povinnost se Vám za dopis pana premiéra omluvit. Prosím promiňte."