Tribun

Sleduji-li „argumentaci" (ty uvozovky si nemohu odpustit, protože většinou jde jen o kolovrátkové opakování několika imunizovaných tezí, které jsou vytrženy z kontextu a důsledně se vyhýbají jakékoliv reflexi toho, co a jak USA činí) fanoušků USA – podobnost se slovem fanatik není náhodná -, nemohu nevidět, že tito lidé obdivují nikoliv USA takové, jaké jsou, ale jejich zidealizovaný obraz, který si vysnili v zoufalé snaze dát svému životu smysl. Tento patologický vztah se nejlépe odráží v notorickém: „Ano, USA dělají leccos špatně, ale to nic neznamená, protože jsou svobodná a demokratická země." Obdivují se jejich vymoženostem, dlouhodobě postiženi slepotou ke všem excesům. Jenže právě ony „drobnosti" a „excesy" všechna ta slova o svobodě a demokracii usvědčují ze lži. Je to myšlenkový stereotyp, jemuž jsme svědky dnes a denně: to, co je na jedné straně (oni) výrazem podstaty systému, to jsou na straně druhé (my) jen nahodilé excesy, které o podstatě systému nic neříkají. Proč? Protože výsledek je předem dán a hledá se zdůvodnění, nikoliv poznání.

Vztah některých lidí k USA mi nápadně připomíná vztah obětí domácího násilí ke svému tyranovi. Když se těch žen (protože většinou jde o ženy) ptají: „Proč od něj neodejdete, když bije vás i děti, celou výplatu propije a pravidelně ničí zařízení domácnosti?", odpovědí je většinou něco ve smyslu: „Kdybyste ho znali... on není tak zlý, když nepije, je to docela milý člověk, a citlivý. On za to nemůže, to ti jeho kamarádi, ti ho zkazili. A v práci si na něj zasedli, má toho prostě moc. On se změní, to jsou jen excesy. Vždyť je takový milý, když mně nebije." Ne, není milý. Je to hulvát a agresivní maniak a problémy má v práci proto, že do ní chodí opilý, nic neudělá pořádně a ohrožuje všechny ve svém okolí. Je to porucha ve vnímání reality: nahodilé marginálie jsou přeceňovány a chápány jako skutečnost, zatímco pravidelně se opakující situace jsou bagatelizovány, podceňovány a chápany jako nahodilé excesy, které o skutečnosti mnoho nevypovídají.

Pokud jsou na podobném základě založeny vztahy mezi národy, jsou následky mnohem, mnohem horší, než když jde „jen" o jednu rodinu.

Je jedno, co USA udělaly – důležité je, co dělají nyní! A co budou dělat v budoucnu, což se spíše pozná z toho, co dělají aktuálně právě teď, než z toho, co si myslíme, že udělaly kdysi.

*  *  *

Původně napsáno jako komentář na Oil Peaku.