Tribun

Poměrně velký rozruch vyvolal na internetu dokument Co v Dohodě chybí, „analýza nevýhod a nezákonných ustanovení Dohody mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o zřízení radarové stanice protiraketové obrany Spojených států v České republice ze dne 8. 7. 2008", kterou vydalo občanské sdružení NE radaru. Zatímco iniciativa NE základnám věnovala tomuto dokumentu tři samostatné zprávy (zde, zde a zde), oficiální média (čili tlampače) ji důsledně ignorovala. Proč, to si každý snadno domyslí.

Je to jen další z řady důkazů, že smlouva nepřináší ČR žádné výhody, závazky z ní plynou pouze pro nás, zatímco veškerá práva získávají USA; těch několik málo „závazků", ke kterým se uvolila americká strana, je natolik vágních a neurčitých, že jsou v podstatě nekontrolovatelné a nevymahatelné. Tato analýza, stejně jako celá řada dalších (ve vší skromnosti bych si dovolil připomenou svůj vlastní rozbor Čtení z evangelia – co říká smlouva o radaru), opět jasně ukazují, že smlouva je pro ČR nevýhodná a její schválení je velmi pravděpodobně v rozporu s Ústavou, každopádně však v rozporu se zdravým rozumem.

 „Národní hosté" mohou pomalu začít balit kufry, protože jednání o smlouvě SOFA, na jejímž základě zde budou američtí vojáci pobývat, se pomalu chýlí ke konci. Smlouva je samozřejmě tajná, protože českému občanu zřejmě není nic do toho, jaké závazky a povinnosti na jeho bedra vláda vložila. Tím spíše, že český občan umí číst a mohl by si tudíž snadno zjistit, co ve smlouvě je (a co v ní naopak není, což může být nakonec i důležitější). Tragikomičnost situace snad nejlépe dokresluje fakt, že posledním sporným bodem byla otázka daní, zatímco otázku jurisdikce a práv amerických vojáků naše vláda jako naprostou podružnost zřejmě vůbec neřešila.

Svoji aktivitu stupňuje i Rusko, které provedlo úspěšný test rakety, již žádný radar nezachytí. A to se jednalo o více než 20 let starý exemplář těsně před vyřazením. Co v tom případě asi dokáží moderní ruské střely?

Mike Whitney ve svém článku píše: „Pokud Bushova administrativa realizuje svůj plán umístění raketového obranného systému do Polska, ruský premiér Putin bude nucen jej odstranit vojensky. Nemá jinou možnost. Navrhovaný systém integruje celý americký atomový arzenál do jedné operační jednotky vzdálené ani ne 185 km od ruských hranic. Americký záměr s raketami v Polsku se neliší od Chruščovova plánu z roku 1960 umístit na Kubu atomové zbraně." Je velmi pravděpodobné, že k obdobným závěru došli i ruští stratégové. A z vlastní zkušenosti víme, že když jde o ruské životní zájmy, jde veškerá slovanská solidarita stranou. Je sice řeč o raketách v Polsku, ale nepochybuji o tom, že pokud už se do toho Rusové jednou dají, tak to vezmou z jedné vody načisto i s radarem.

K nedávnému sestřelení nefunkční americké družice, při kterém USA použily prvky NMD umístěné na lodích, se vrací Stanislav Kaucký v analýze Špionážní družice USA sestřelena – otazníky zůstávají. Mimo jiné píše: „Spojené státy tímto rychlým koncem jedné špionážní družice vlastně prakticky dokázaly, že jejich obranný protiraketový systém může být vzhledem ke kosmickým objektům považován za určitých okolností za útočný. Lze předpokládat, že jestliže Spojené státy dokázaly spolehlivě sestřelit vlastní družici, zrovna tak mohou sestřelit jakoukoli jinou družici v kosmu." Přesto je více než jisté, že česká média (čili tlampače) budou stále dokola opakovat pohádku o „čistě obranném charakteru PRO", aniž by jakkoliv reflektovala logicky uzavřený kruh protiargumentů.

Nic jiného než blížící se schvalování smlouvy o radaru nemůže stát za tím, že americká ambasáda zjišťuje, jak silná je pozice Paroubka v ČSSD. Popravdě, co jiného by měla taková ambasáda dělat, že? „Podle zkušených diplomatů není sondáž politické situace ničím výjimečným, lhostejno přitom, zda jde o ambasádu americkou, ruskou či jinou. Avšak avizovat okruh otázek dopředu a k tomu ještě na papíře považují za vrchol nevkusu a amatérismu." Jenom aby to spíše než projev amatérismu nebyl projev pocitu, že jim to tu všechno patří. Bohužel, „česká" vláda dělá vše pro to, aby se pocit přeměnil v jistotu. Nejzajímavější na této „aféře" je však ticho, které se kolem ní rozhostilo v médiích. Pár článků z povinnosti a pak ticho po pěšině. Kdyby se podobně zachovala ruská ambasáda, to by bylo kvikotu a hysterického vřeštění na téma jak jsou ti Rusové drzí a co si to v suverénní zemi dovolují. Ale Američané mohou, protože co USA činí, dobře činí. Přinejmenším referují-li o tom české média.