Tribun

Preambule

Česká republika a Spojené státy americké (dále jen "strany"):

uznávajíce práva a závazky vyplývající z jejich účasti v Severoatlantické smlouvě, sjednané ve Washingtonu, D.C., dne 4. dubna 1949 (dále jen "Severoatlantická smlouva");

odhodlány spojit úsilí pro další podporu mezinárodního míru a bezpečnosti a pro společnou bezpečnost České republiky a Spojených států;

uznávajíce, že Česká republika a Spojené státy navázaly strategický dialog pro usnadnění konzultací o záležitostech mezinárodní bezpečnosti, včetně hrozeb raketového útoku a mezinárodního terorismu, které by mohly mít vliv na územní celistvost, politickou nezávislost, bezpečnost a obranyschopnost České republiky nebo Spojených států;

Bla bla bla... tábor míru a socialismu... bla bla bla... celý pokrokový svět... bla bla bla... na věčné časy a nikdy jinak. Jak je vidět, zase až tak moc se nezměnilo.

uznávajíce, že šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů, včetně balistických raket, představuje vážnou hrozbu pro strany, jejich spojence a přátele a pro mezinárodní mír a bezpečnost;

Čili ze strachu, že by jiní mohli získat to, co máme my, a připravit nás tak o naši konkurenční výhodu. Nebo že by získání  ZHN ze strany USA nebylo šíření? Takže to zase jednou vypadá, že zloděj křičí: chyťte zloděje.

potvrzujíce ve shodě se Strategickou koncepcí Organizace Severoatlantické smlouvy (dále jen "NATO") z roku 1999 úsilí o odvracení rizik a možných hrozeb šíření jaderných, biologických a chemických zbraní a jejich nosičů, včetně balistických raket;

vědomy si zásadní role mezinárodní spolupráce se spojenci a přáteli při přípravě na obranu proti útokům balistickými raketami;

shodujíce se v názoru, že bezpečnost severoatlantické oblasti je nedělitelná a že NATO je primárním prostředkem k zajištění kolektivní obrany severoatlantické oblasti;

Jistě, účelem NATO je zajistit bezpečnost USA, ostatní členové jsou pouze nástroje určené k dosažení tohoto účelu, a jejich bezpečnost není hodnotou sama o sobě, ale je pouze prostředkem k zajištění hlavního cíle; až nastane situace, že hlavního cíle, tedy bezpečnosti USA, bude možno být dosaženo pouze na úkor bezpečnosti ostatních členů, dozajista se tak navzdory všem patetickým prohlášením stane. Kauza radar je toho ostatně nejlepším možným důkazem.

přesvědčeny, že zřízení radarové stanice protiraketové obrany Spojených států na území České republiky posílí stávající bezpečnostní vztahy a schopnost České republiky odolat ozbrojenému útoku, že přispěje k mezinárodnímu míru a bezpečnosti a zlepší národní bezpečnost členů NATO, včetně České republiky a Spojených států, jakož i dalších spojenců a přátel;

Přesvědčeny, ale nevědí. Jak kulantně vyjádřeno, že to je sice jeden z hlavních důvodů, kterými je krmen plebs, ale neexistují skutečné argumenty, které by jej mohly podpořit.

uznávajíce potřebu vývoje systému protiraketové obrany, podporujíce aktivity NATO v této oblasti a vědomy si pokroku, jehož NATO dosáhla od Pražského summitu v roce 2002 v diskusích o vlastním systému protiraketové obrany;

Jestli je tím pokrokem myšleno ono vágní a vyhýbavé prohlášení, které NATO přijalo letos na jaře v Bukurešti, tak to nestojí plán na vybudování radarové stanice na příliš pevných základech. Skutečný pokrok, kterým je vzrůstající vstřícnost Severní Koreje a Íránu a jejich klesající nebezpečnost (která beztak nikdy nebyl velká), smlouva samozřejmě nereflektuje, protože v jeho světle by se nutně jevila zbytečná až kontraproduktivní.

potvrzujíce shodu na budoucím úsilí o dosažení maximální možné operační součinnosti systému protiraketové obrany Spojených států se systémem protiraketové obrany NATO;

Tato věta by měla být vysázena Zeleně. Proč, k tomu blíže u Článku III.

potvrzujíce, že žádný prvek systému protiraketové obrany, včetně radaru umístěného na území České republiky, nebude použit pro jakékoli aktivity neslučitelné s Chartou Organizace spojených národů;

Toto je zcela zásadní věta, která může dosti zkomplikovat postoj ke smlouvě z americké strany. Standardní pozice USA je totiž taková, že Spojené státy odmítají autoritu mezinárodních organizací včetně OSN, jejíž činnost často vyloženě sabotují. Potom je zde otázka, jak se Charta OSN, která vyžaduje „pokojné řešení sporů,"  slučuje s agresivní a unilaterální politikou USA, jejíž nástrojem má radarová základna být. Orwellovské nazývání útoku obranu, které USA s takovou oblibou užívá, na uvedení amerických činů v soulad s Chartou OSN samozřejmě stačit nebude.

uznávajíce, že pobyt ozbrojených sil Spojených států na území České republiky, který souvisí se zřízením a provozem radarové stanice protiraketové obrany podle této Dohody, podléhá souhlasu Parlamentu České republiky;

uznávajíce uplatňování Dohody mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy o statutu jejich ozbrojených sil, sjednané v Londýně dne 19. června 1951 (dále jen "NATO SOFA"), včetně jejího ustanovení o zvláštních dodatkových ujednáních k této dohodě;

uznávajíce použitelnost Dohody mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o právním postavení ozbrojených sil Spojených států nacházejících se na území České republiky (dále jen "ČR-USA SOFA") od okamžiku jejího vstupu v platnost;

uznávajíce uplatňování Dohody mezi vládou České republiky a vládou Spojených států amerických o opatřeních k ochraně utajovaných vojenských informací, sjednané v Praze dne 19. září 1995, v platném znění (dále jen "GSOMIA"), Dohody mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy o bezpečnosti informací, sjednané v Bruselu dne 6. března 1997 (dále jen "Dohoda NATO o bezpečnosti informací") a Dohody NATO o předávání technických informací pro účely obrany, sjednané v Bruselu dne 19. října 1970 (dále jen "Dohoda NATO o technických informacích");

se dohodly takto:

Článek I – Definice

Pro účely této Dohody se definují tyto pojmy:

1. "Příslušníci ozbrojených sil" má stejný význam jako pojem "ozbrojené síly" v článku I odstavci 1(a) NATO SOFA.

2. "Ozbrojené síly Spojených států" označuje celek zahrnující příslušníky těchto ozbrojených sil, civilní složku a veškerý majetek, vybavení a vojenský materiál ozbrojených sil Spojených států nacházející se na území České republiky v souvislosti s výstavbou a provozem radarové stanice.

3. Není-li v ČR-USA SOFA stanoveno jinak, pojem "civilní složka", tak jak je definován v článku I odstavci 1(b) NATO SOFA, označuje rovněž zaměstnance jiných než českých neobchodních organizací, kteří jsou občany Spojených států nebo tam mají obvyklé místo pobytu a kteří nemají obvyklé místo pobytu na území České republiky a kteří, výlučně s cílem přispívat k materiálnímu zajištění, dobré morálce nebo vzdělání ozbrojených sil Spojených států, doprovázejí tyto ozbrojené síly na území České republiky. Pojem "civilní složka" označuje rovněž ty závislé osoby, které jsou zaměstnány ozbrojenými silami Spojených států nebo organizacemi zmíněnými v tomto odstavci nebo zajišťují podpůrné služby uvedené v ČR-USA SOFA.

4. Pojem "závislá osoba", tak jak je užit v článku I odstavci 1© NATO SOFA, označuje rovněž člena rodiny příslušníka ozbrojených sil nebo civilní složky, který je finančně, právně nebo ze zdravotních důvodů závislý na takovém příslušníkovi a jím podporovaný, který sdílí bydlení s takovým příslušníkem a který pobývá na území České republiky se souhlasem orgánů ozbrojených sil Spojených států.

5. "Dodavatelé Spojených států" a "zaměstnanci dodavatelů Spojených států" označují jiné než české fyzické nebo právnické osoby a jejich zaměstnance, kteří nejsou občany České republiky ani nemají obvyklé místo pobytu na území České republiky a kteří pobývají na území České republiky v souvislosti s činnostmi podle této Dohody za účelem dodávek zboží a služeb na území České republiky pro ozbrojené síly Spojených států na základě smlouvy nebo subdodavatelské smlouvy uzavřené s ozbrojenými silami Spojených států nebo v jejich prospěch.

6. "Výkonný orgán" označuje Ministerstvo obrany České republiky a Ministerstvo obrany Spojených států.

7. "Kontrolované neutajované informace" označuje neutajované informace, u kterých se uplatňují omezení přístupu či distribuce v souladu s platným vnitrostátním právem. K takovým informacím mohou patřit informace se zrušeným stupněm utajení, které však zůstávají pod kontrolou.

Zjevně obrana před médii a především před veřejnou kontrolou toho, kdo k čemu a jak radarovou základnu používá. Opravdová lahůdka. Tajné informace, které nejsou utajované, aneb my vám to neřekneme, bez ohledu na to, že nemáme právo vám to neříct.

8. "Duševní vlastnictví" má význam stanovený v článku 2 Úmluvy o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví, sjednané ve Stockholmu dne 14. července 1967.

9. "Třetí strana" označuje stát jiný než stranu této Dohody a jakoukoli jinou právnickou nebo fyzickou osobu, která nemá státní příslušnost České republiky nebo Spojených států.

Článek II – Účel a rozsah

1. Tato Dohoda stanoví práva a závazky stran pokud jde o zřízení a provoz radarové stanice protiraketové obrany Spojených států umístěné na území České republiky a souvisejících zařízení (dále jen "radarová stanice").

2. Účelem budování systému protiraketové obrany je chránit území Spojených států, jakož i území jejich spojenců a přátel, před útokem balistickými raketami. Účelem zřízení radarové stanice na území České republiky je zajistit pro tento systém přesná sledovací a rozlišovací data, která protiraketám pomáhají zasáhnout nepřátelské balistické rakety v letu.

3. V souvislosti a v souladu se Severoatlantickou smlouvou i se vznikajícím partnerstvím mezi Českou republikou a Spojenými státy v oblasti protiraketové obrany jsou Spojené státy odhodlány zajistit bezpečnost České republiky a prostřednictvím svého systému protiraketové obrany chránit a bránit Českou republiku před možným útokem balistickými raketami.

Slibovat mohou, jak chtějí. Kde nic není, ani čert nebere, a USA podle všeho v této chvíli nemají, a pravděpodobně ještě dlouho mít nebudou , žádné prostředky, kterými by mohly bezpečnost ČR zajistit. Leda snad, že by na základě tohoto ustanovení někdo dokázal z Američanů vymámit například několik baterií Patriotů. Ale kdo ze současné české vládnoucí garnitury by měl tu „drzost"? A jak by asi byl úspěšný, když ani Poláci v tomto směru nic nepořídili, a to se v Iráku činí seč jim síly stačí, aby se zalíbili.

4. Strany budou spolupracovat za účelem odvracení hrozeb pro Českou republiku souvisejících s přítomností radarové stanice v České republice, pokud takové hrozby vzniknou.

Zřejmě je myšlena především výměna zpravodajských informací. Samo o sobě to zní logicky, ale proč nám tedy vláda stále tvrdí, že přítomnost americké radarové základny žádnou hrozbu pro Českou republiku neznamená a znamenat nebude? Česká vláda opět lhala (a lže) a my se to dozvídáme opět jenom díky Američanům. To jsou paradoxy.

Článek III – NATO a radar protiraketové obrany

1. Strany podpoří těsnou koordinaci mezi NATO a Spojenými státy při vývoji jejich schopností protiraketové obrany.

2. Spojené státy mají plně v úmyslu, aby systém protiraketové obrany Spojených států byl schopný operační součinnosti s rozvíjejícími se schopnostmi protiraketové obrany NATO a aby byl jejich nedílnou součástí.

3. Vedle pokračující účasti České republiky a Spojených států v programech NATO strany hodlají dále rozpracovávat a rozvíjet dvoustrannou bezpečnostní spolupráci, a to i prostřednictvím naplňování zásad a cílů této Dohody.

Smysl celého Článku III je jasný – jedná se úlitbu české Straně zelených, která si vymínila, že radar podpoří jen tehdy, bude-li součástí NATO. Tento článek má umožnit „konstruktivním" (ach, jak krásný a univerzální eufemismus) poslancům SZ, aby hlasovali pro smlouvu o radaru, a ještě se přitom mohli tvářit, že jejich podmínka byla dodržena a oni jsou frajeři, kteří přinutily dvě vlády, aby bylo po jejich.

Jenže podmínka splněna nebyla, protože podle ní měl být radaru začleněn přímo do struktur NATO, zatímco smlouva hovoří pouze o kompatibilitě. Je to podobné, jako kdyby Zelení o nákupu nových policejních aut prohlásili, že jej podpoří pouze tehdy, budou-li to vozy značky škoda, a nakonec souhlasili s roverem, protože také jezdí na benzín a výrobce slíbil, že volat půjde dát i na druhou stranu.

Článek IV – Radarová stanice

1. Aniž by byla dotčena její plná suverenita a kontrola nad jejím územím a vzdušným prostorem, Česká republika poskytuje Spojeným státům užívání území České republiky a jakýchkoli zařízení na tomto území se nacházejících v prostoru, který nesmí překročit prostor vymezený na mapě obsažené v Příloze této Dohody, za účelem zřízení a provozu radarové stanice. Česká republika si ponechává plnou suverenitu a vlastnické právo k radarové stanici, jejíž užívání bylo povoleno ozbrojeným silám Spojených států.

Toto ustanovení má být zřejmě záminkou k tomu, aby pro schválení smlouvy v parlamentu ČR nebyla potřebná třípětinová ústavní většina, nutná při uzavírání smluv omezujících státní suverenitu, ale aby stačila většina prostá.

Jako klíčové se však v případě jakýchkoliv sporů či konfliktů může ukázat ustanovení o tom, že ČR si ponechává všechna vlastnická práva. Z toho totiž plyne, že na bedrech ČR zůstává i veškerá odpovědnost s provozem radarové stanice spojená. Jedna strana zisky, druhá náklady, jak je to ostatně se vším, v čem se angažuje současná vládnoucí strana a její pohlaváři.

2. Příloha obsahuje mapu prostoru, která vymezuje prostor, v němž se bude nacházet radarová stanice. Příloha tvoří nedílnou součást této Dohody.

3. Radarovou stanici tvoří mimo jiné:

  a. X-band radar protiraketové obrany a související zařízení,
  b. komunikační zařízení,
  c. bezpečnostní a přístupová zařízení,
  d. administrativní, údržbářská a skladovací zařízení,
  e. zařízení veřejných služeb, včetně záložního zařízení na výrobu elektrické energie,
  f. zařízení pro nakládání s palivy a jejich skladování,
  g. protipožární ochrana,
  h. ubytovací a podpůrná zařízení pro personál.

Záložní zařízení, nebude to náhodou onen pověstný atomový reaktor?

4. Spojené státy jsou oprávněny vyvěsit svou vlajku vedle vlajky České republiky před budovou velení radarové stanice.

Opravdu dojemné ustanovení. Tak dojemné, že jsem při jeho čtení zamáčkl ne jednu, ale hned dvě slzy, velké jako hrachy.

Článek V – Personál radarové stanice

1. Česká republika umožní na radarové stanici pobyt ozbrojených sil Spojených států potřebných pro její výstavbu, údržbu a provoz.

2. Právní postavení ozbrojených sil Spojených států, dodavatelů Spojených států, zaměstnanců dodavatelů Spojených států a závislých osob je stanoveno ČR-USA SOFA a NATO SOFA.

Takže česká jurisdikce nad personálem a prostorem stanice se konat nebude. Dokonce je personál podle všeho vyjmut z české jurisdikce generálně, nejenom na území stanice, takže se u nás budou moci američtí vojáci chovat jako na dobytém území, s právem plenit a znásilňovat. Nejde o to, zda to budou dělat pravidelně, či k něčemu takovému vůbec nedojde. Podstatné je, že to dělat mohou a jsou nepostižitelní. Česká republika se tak dobrovolně vzdala možnosti plnit jeden ze základních účelů své existence – chránit životy, majetky a bezpečí svých občanů.

3. Maximální počet příslušníků ozbrojených sil přidělených na radarovou stanici podle odstavce 1 nepřekročí 250, a to ani během rotace personálu.

I jeden je moc, ale na druhou stranu, můžeme být rádi za tu podmínku. Snad se nám tu tedy nebudou hromadit.

4. Vstup ozbrojených sil Spojených států, dodavatelů Spojených států, zaměstnanců dodavatelů Spojených států a závislých osob na území České republiky a jejich vycestování z tohoto území se řídí ČR-USA SOFA.

5. Jak stanoví článek II NATO SOFA, je povinností ozbrojených sil Spojených států a závislých osob respektovat právo České republiky a zdržet se jakékoli činnosti neslučitelné s duchem NATO SOFA, zvláště pak jakékoli politické činnosti v České republice. Je rovněž povinností Spojených států přijmout za tímto účelem potřebná opatření.

Ale kdo bude dodržování této povinnosti kontrolovat a vymáhat? Zřejmě sami Američané. O tom, jak vážně tuto svoji povinnost berou, svědčí řada případů z poslední doby (Itálie, Japonsko, abychom nemluvili jen o válečných zónách).

Zajímavé je ustanovení o tom, že u nás Američané nesmějí agitovat – vždyť to je přeci jeden z hlavních důvodů, proč je zde vládnoucí garnitura chce: aby zajistili stávají režim.

Článek VI – Užívání radarové stanice

1. Spojeným státům přísluší výlučné užívání a kontrola prostoru radarové stanice vymezeného na mapě obsažené v Příloze této Dohody a neomezený přístup do tohoto prostoru.

2. Příslušné orgány České republiky budou mít okamžitý přístup na radarovou stanici:

a. při řešení krizových situací, například požárů či závažných nehod;
Abychom jim rychle posloužili, na to jsme jim dobří.

b. při pronásledování osob, které spáchaly trestný čin mimo prostor radarové stanice a vnikly do prostoru radarové stanice;
Neboli na stanici nebude platit právo azylu. Aby se tam tak schovával někdo, komu česká „demokracie" nevoní, nebo nedej bože někdo, kdo někde v hospodě řekl, že na Klause „serou mouchy". Není ovšem zcela jasné, zda se ustanovení o pronásledování týká i osob z řad amerického personálu, které by se dopustili zločinu mimo prostor radarové stanice?

c. při přebírání jakýchkoli osob zadržených vojenskými orgány Spojených států, pokud tyto osoby nepodléhají primární nebo výlučné jurisdikci Spojených států;

d. nebo nedohodnou-li se strany jinak.

3. Na základě žádosti Spojené státy včas umožní příslušným orgánům České republiky přístup na radarovou stanici za služebními účely jinými než jsou účely uvedené shora v odstavci 2 tohoto článku, pokud Česká republika poskytne záruku, že osoby žádající o přístup jsou prověřeny na příslušný stupeň utajení.

Turistické zájezdy se tedy konat nebudou. Další ze zdrojů slibovaného bohatství a hospodářského růstu je tak mimo hru.

4. Činnosti uvedené shora v odstavcích 2 a 3 tohoto článku se koordinují především prostřednictvím kontaktních osob jmenovaných podle článku IX této Dohody.

5. Pro návštěvy radarové stanice uskutečňované státními činiteli, kteří nejsou občany České republiky nebo Spojených států, je zapotřebí souhlas obou stran. Pokud tito státní činitelé vyjádří jedné ze stran zájem o návštěvu radarové stanice, tato strana je informuje, že žádosti o takové návštěvy musí jejich vláda předkládat České republice diplomatickou cestou.

6. Aniž by tím byl dotčen odstavec 5 tohoto článku a v souladu s odstavcem 3 článku XIV této Dohody, Česká republika a Spojené státy uzavřou prováděcí ujednání ohledně přístupu na radarovou stanici a návštěv radarové stanice, včetně návštěv uskutečňovaných za jinými než služebními účely.

Článek VII – Výstavba a provoz radarové stanice

1. Na radarové stanici mohou Spojené státy, ve shodě s českým výkonným orgánem podle této Dohody, budovat nové objekty; provádět úpravy nebo zhodnocení objektů nebo infrastruktury; upravovat nebo bourat stávající objekty a infrastrukturu; odstraňovat stávající vegetaci a provádět odtěžení zeminy. Spojené státy mohou na radarové stanici podle vlastního uvážení udržovat, vybavovat a provozovat objekty a infrastrukturu protiraketové obrany, včetně provozních a podpůrných zařízení a infrastruktury. V průběhu přípravy, výstavby, provozu a stahování se z radarové stanice je povinností Spojených států respektovat příslušné právo České republiky.

Takže si tam mohou dělat co chtějí; po zkušenostech z minula lze očekávat, že příslušné právo ČR bude v případě potřeby operativně upraveno.

2. Český výkonný orgán odpovídá za zajištění veškerých povolení požadovaných podle práva České republiky. Výkonný orgán Spojených států bude českému výkonnému orgánu při získávání těchto povolení nápomocen tím, že na požádání urychleně poskytne veškeré příslušné informace, dokumentaci a technické studie. Za tato povolení nebude Spojeným státům účtován žádný poplatek. Spojené státy budou respektovat české technické požadavky a normy, avšak po konzultaci s příslušnými orgány České republiky mohou uplatnit své vlastní technické požadavky a stavební normy za předpokladu, že normy a technické požadavky Spojených států jsou obdobně účinné pro dosažení žádoucí ochrany nebo že nebudou mít nepříznivý účinek na zdraví nebo bezpečnost české veřejnosti.

3. Před zahájením konkrétních stavebních činností, včetně přípravy staveniště a jiných souvisejících činností, předloží ozbrojené síly Spojených států veškerou příslušnou dokumentaci týkající se takových činností k posouzení českému výkonnému orgánu. Povolení požadovaná právem České republiky podle odstavce 2 tohoto článku zajistí český výkonný orgán co nejrychleji. Pokud český výkonný orgán včas nevznese námitky, mohou konkrétní stavební činnosti Spojených států začít 45 dnů od předložení veškeré příslušné dokumentace k posouzení.

Jenže tím českým výkonným orgánem je Ministerstvo obrany, které je na celém projektu přímo pozitivně zainteresováno. Jak pravděpodobné tedy je, že vznese jakékoliv námitky? Přitom USA jsou podle tohoto ustanovení vázány na vyjádření MO, nikoliv příslušeného úřadu, u nějž MO pro USA povolení žádá. Takže i když příslušné povolení nebude vydáno, Američané mohou stavět, protože nejsou vázány na povolení, ale na vyjádření MO. Tím, kdo nerespektuje český právní řád, potom bude české MO, a nikoliv USA. Jak je těch zmiňovaných 45 dní slučitelných s českým správním řádem zůstává rovněž otázkou.

4. Ozbrojené síly Spojených států mohou provádět stavební práce s využitím příslušníků ozbrojených sil a civilní složky. Ozbrojené síly Spojených států rovněž mohou, v souladu s právem Spojených států, uzavírat smlouvy o koupi věcí a služeb, včetně stavebních, od jakéhokoli poskytovatele na území České republiky. Pro plnění smlouvy budou ozbrojené síly Spojených států ve vhodné míře využívat místní české fyzické a právnické osoby jako dodavatele věcí a služeb, pokud jsou nabídky takových dodavatelů konkurenceschopné a představují nejlepší hodnotu.

Co je to ta „vhodná míra," už ji někdo viděl, sáhl si na ni? Já bych proti ní samozřejmě nic neměl, nebýt toho, že se s ní zde ohánějí lidé, kteří se jinak podobně vágních termínů, jako je společenský prospěch, přiměřený zisk, dobré mravy a podobě, štítí jak čert kříže.

5. Výkonný orgán Spojených států bude pravidelně podávat českému výkonnému orgánu zprávy o postupu stavebních činností a v plném rozsahu umožní představitelům českého výkonného orgánu přístup na staveniště, aby mohli sledovat, zda je stavba v souladu s projektem. Pokud český výkonný orgán rozhodne, že se stavba odchyluje od projektu, výkonné orgány okamžitě uskuteční konzultace za účelem vyřešení této otázky.

6. Neshody ohledně plánované nebo probíhající stavby, které nelze vyřešit mezi výkonnými orgány, mohou být řešeny v souladu s článkem XVII této Dohody. Na žádost českého výkonného orgánu se dočasně pozastaví další práce na té části stavebního projektu, který je předmětem takové neshody, až do neprodleného vyřešení takové neshody.

7. Strany budou spolupracovat při dlouhodobém plánování využití a rozvoje pozemků v okolí radarové stanice za účelem zajištění dlouhodobého nerušeného provádění této Dohody.

Co všechno spadá do „okolí"? Jak moc se může toto ustanovení dotknou lidí, žijících v okolí (kteří jsou odsouzeni k tomu v místě dožít, protože jejich nemovitosti se v důsledku existence radarové stanice stanou neprodejnými)? Znamená to omezení hospodaření na pozemcích, zákaz provozování některých činností, překládání elektrického či plynového vedení?

8. Česká republika zajistí, aby užívání vzdušného prostoru nad radarovou stanicí a jejím okolím a užívání pozemků v okolí radarové stanice bylo slučitelné s provozem radarové stanice. Vzdušný prostor nad radarovou stanicí a jejím okolím, pozemky v okolí radarové stanice a postupy umožňující nouzové lety v okolí radarové stanice se vymezí v prováděcím ujednání.

Takže radar má přednost a občan se musí podřídit. Toto zdánlivě nevinné ustanovení otevírá prostor ke zcela brutálním zásahům do práv a svobod občanů; a možná i do hospodářského života celé republiky, protože nelze vyloučit, že vzhledem k nesmylsné blízkosti radaru od Prahy bude muset být omezen provoz Ruzyňského letiště. Jenže mezinárodní smlouva má jak známo přednost, a tak bude mít přednost radar před letištěm a provozovatel letiště bude požadovat po ČR náhradu škody.

Článek VIII – Vlastnictví majetku

1. Všechny budovy, nepřemístitelné objekty a montážní celky spojené se zemí v prostoru radarové stanice, včetně těch, které jsou užívány, upravovány či zhodnocovány ozbrojenými silami Spojených států, zůstávají ve vlastnictví České republiky. Všechny takové objekty, které budou vybudovány ozbrojenými silami Spojených států, se stávají vlastnictvím České republiky v okamžiku dokončení a ozbrojené síly Spojených států jsou oprávněny takové objekty měnit a užívat.

2. Ozbrojené síly Spojených států vrátí České republice radarovou stanici nebo jakoukoli její část a jakékoli nepřemístitelné objekty a montážní celky spojené se zemí v okamžiku ukončení platnosti této Dohody, nebo když je Spojené státy nebudou nadále potřebovat. Radarová stanice bude navrácena v provozuschopném stavu slučitelném s jejím řádným užíváním s tím, že Spojené státy nejsou povinny vydat další prostředky na provedení modernizací nebo oprav. Náležitosti navrácení radarové stanice týkající se životního prostředí se řídí článkem XV této Dohody. Strany nebo jejich výkonné orgány uskuteční konzultace ohledně podmínek navrácení radarové stanice v souladu s ČR-USA SOFA.

Neuvěřitelné. Toto ustanovení by totiž mohlo znamenat i to, že nám zde USA nechají radar i s veškerou technologií, protože jinak by nebyla splněna podmínka „stavu slučitelného s řádným užíváním" (tedy pokud se za řádné užívání nepočítá využití jako veřejných záchodků). Protože je nesmysl, že by na něco takového USA někdy přistoupili, vyplývá z toho, že strany počítají s tím, že smlouva bude realizována v režimu na věčné časy, a nikdy jinak.

3. Ozbrojené síly Spojených států a dodavatelé Spojených států si ponechávají vlastnická práva ke všemu vybavení, vojenskému materiálu, zásobám, přemístitelným objektům, příslušenství a jinému movitému majetku a příslušenství, které instalovali, dovezli nebo nabyli na území České republiky v souvislosti s touto Dohodou. Tímto ustanovením není dotčeno právo příslušných orgánů České republiky rozhodovat v rámci výkonu své trestní nebo správní jurisdikce o propadnutí nebo zajištění majetku dodavatelů Spojených států.

Tak teď to zase vypadá že ne, že si radar mohou odvézt. Asi to bude záležet na tom, je-li radar přemístitelný, či nikoliv. Vzhledem k tomu, že je empiricky prokázáno, že přemístitelný je i kostel, bude zřejmě v důsledku záležet na dohodě vzájemné dohodě (čili na libovůli USA).

4. Česká republika a Spojené státy mohou uskutečnit konzultace ohledně možného převodu nebo koupě vybavení uznaného jako přebytečné tak, jak to případně dovoluje právo Spojených států.

Článek IX – Řízení radarové stanice

1. Výkonný orgán Spojených států nebo jeho pověřenec řídí a spravuje výstavbu, údržbu a provoz radarové stanice. Výkonný orgán Spojených států nebo jeho pověřenec do třiceti (30) dnů od vstupu této Dohody v platnost určí představitele ozbrojených sil Spojených států (dále jen "velitel zastupující Spojené státy"), který bude jedinou kontaktní osobou Spojených států pro běžné činnosti podle této Dohody.

2. Český výkonný orgán do třiceti (30) dnů od vstupu této Dohody v platnost určí představitele ozbrojených sil České republiky (dále jen "český velitel"), který bude jedinou českou kontaktní osobou pro běžné činnosti podle této Dohody. Český velitel může mít odpovídající počet personálu, který lze měnit v závislosti na okolnostech a událostech, podle dohody českého velitele a velitele zastupujícího Spojené státy. Český velitel a personál českého velitele bude mít kancelář na radarové stanici a Spojené státy jim umožní přístup do prostorů radarové stanice za účelem usnadnění jejich poslání v souladu s bezpečnostními opatřeními.

Jediná kontaktní osoba, to je chytré. Bude s Američany v soustavném kontaktu, pod jejich neustálým vlivem, do značné míry izolována od vlastních lidí, to by neměl být pro Američany žádný problém ji zpracovat tak, aby sloužila primárně jejich zájmům. Sice může toto ustanovení teoreticky bránit Američanům v tom, aby v případě problémů hledali novou kontaktní osobu vždy tak dlouho, až narazí na někoho, kdo jim vyjde vstříc, ale to je hodně optimistický výklad.

Článek X – Velení a řízení protiraketové obrany

1. Spojeným státům přísluší výhradní velení a řízení operací protiraketové obrany.

Jasně, stručně, přehledně. Žádné NATO, žádná EU, žádná ČR, žádná mezinárodní kontrola, jen a pouze USA. Čekal snad někdo něco jiného?

2. Spojené státy budou poskytovat České republice situační přehled o operacích protiraketové obrany a prostřednictvím kontaktních osob jmenovaných podle článku IX této Dohody budou neprodleně informovat Českou republiku o nasazeních systému protiraketové obrany týkajících se severoatlantické oblasti.

To snad ani nemusí. Jestli to jednou vážně použijí, tak to znamená, že je s námi definitivně konec, protože jsme (jen a pouze) v důsledku existence radarové stanice nejenom nevyhnutelně první na ráně, ale jsme především cílem, který musí být zničen.

3. Česká republika a Spojené státy budou uskutečňovat pravidelné konzultace ohledně systému protiraketové obrany Spojených států týkající se severoatlantické oblasti.

4. Česká republika se může předem a podstatným způsobem podílet na vývoji a přehodnocování prováděcích plánů Spojených států pro severoatlantickou oblast. Pro tento účel strany ustaví pracovní skupiny.

Už vidím, jak naši servilové podstatným způsobem něco ovlivňují.

5. Česká republika se může podílet na tvorbě směrnic pro běžný mírový provoz radaru.

Není to nonsens, mírový provoz válečného zařízení? A opět – může, čili nemusí. Budou vůbec naši servilové chtít se na tvorbě těch plánů nějak podílet, nebo to nechají na USA s tím, že Američané nejlépe vědí, co je pro nás dobré?

6. V rámci provozování zařízení protiraketové obrany na území České republiky Spojené státy zajistí on-line předávání informací za účelem poskytnutí situačního přehledu o operacích radaru a evropských pozemních protiraket českému výkonnému orgánu.

7. Spojené státy zajistí on-line komunikaci s příslušnými orgány řízení letového provozu České republiky.

Ještě aby to bylo jinak, to bychom vážně mohli rovnou zavřít všechna letiště.

8. Spojené státy budou průběžně informovat Českou republiku o pokračujícím rozvoji celosvětového systému protiraketové obrany.

Každého potěší, když si připadá důležitý, tím spíše takové nicky, kterými oplývá současný český establishment. Ješitnost je mocná čarodějka.

9. Spojené státy umožní zapojení příslušníků Armády České republiky nebo její civilní složky do provozu radaru za účelem získání hlubšího náhledu do fungování systému protiraketové obrany a znalostí o něm. Takové zapojení českých odborníků umožní činit v budoucnu informovaná rozhodnutí o další účasti České republiky v programu protiraketové obrany Spojených států, včetně vývoje a analýzy variant rozšíření systému protiraketové obrany Spojených států s cílem dát schopnosti protiraketové obrany k dispozici České republice.

10. Podrobnosti a formy činností uvedených shora v odstavci 9 tohoto článku se stanoví v prováděcím ujednání.

11. Za účelem umožnění úzké spolupráce mezi Českou republikou a Spojenými státy v oblasti protiraketové obrany, včasné výměny příslušných informací o jejím fungování a vývoji, jakož i v zájmu posílení vzájemné důvěry Spojené státy umožní České republice vysílat své styčné důstojníky do Agentury pro protiraketovou obranu a do Integrovaného řídícího centra protiraketové obrany v Colorado Springs.

Článek XI – Finanční závazky

1. Spojené státy odpovídají za náklady na výstavbu, údržbu a provoz radarové stanice a za náklady na plnění svých závazků podle této Dohody, nebude-li dohodnuto jinak.

Jinými slovy, vždy se můžeme nabídnout, že to za ně všechno poplatíme sami. Vítejte, národní hosté.

2. Česká republika odpovídá za náklady na plnění svých závazků podle této Dohody, nebude-li dohodnuto jinak.

A neměly by všechno platit USA, když je to jejich stanice, oni ji chtějí a potřebují a oni z ní budou mít užitek?

3. Pokud v souvislosti s výstavbou a provozem radarové stanice vznikne potřeba vybudovat nebo upravit prostory, zařízení, silnice, zařízení veřejných služeb, zařízení spojů nebo jinou infrastrukturu nacházející se mimo radarovou stanici, která však s radarovou stanicí přímo souvisí a je využívána jak Českou republikou, tak Spojenými státy, náklady se rozdělí mezi Českou republiku a Spojené státy na základě vzájemné dohody se zřetelem na podíl stran na jejich užívání.

Článek XII – Kontrolované neutajované informace

1. S výjimkou případů, kdy to písemně povolí strana, která je původcem takových informací, bude s kontrolovanými neutajovanými informacemi poskytovanými či vytvářenými podle této Dohody nakládáno takto:

a. Takové informace se užívají pouze k účelům povoleným stranou, která je jejich původcem.

b. Přístup k takovým informacím je omezen na osoby, jejichž přístup je nezbytný pro povolený způsob užití.

c. Příjemce neposkytne kontrolované neutajované informace žádné třetí straně bez předchozího písemného souhlasu strany, která je jejich původcem.

d. Každá strana učiní všechna zákonná opatření, která mohou zahrnovat utajení na vnitrostátní úrovni, aby zabránila dalšímu zpřístupnění kontrolovaných neutajovaných informací (i žádostmi podanými podle jakýchkoli platných vnitrostátních předpisů), s výjimkou případů uvedených shora v pododstavci 1(b) tohoto článku, pokud strana, která je původcem takových informací, nedá k takovému zpřístupnění souhlas. Dojde-li k nepovolenému zpřístupnění nebo je-li pravděpodobné, že by informace mohly být dále zpřístupněny na základě jakýchkoli platných vnitrostátních předpisů, bude okamžitě vyrozuměna strana, která je původcem informací.

To je ten nenápadný půvab mezinárodních smluv. Mohou totiž „přebít" domácí legislativu. Právo na informace? Zapomeňte na to, my jsme se dohodli s USA jinak a vy máte smůlu, protože jste jen občané.

2. Za účelem usnadnění příslušného nakládání strana, která je původcem informací, zajistí příslušné označení kontrolovaných neutajovaných informací.

3. Veškeré informace, jejichž zpřístupňování a užívání podléhá omezením s ohledem na práva duševního vlastnictví, budou identifikovány a řádně označeny a s takovými informacemi bude nakládáno jako s kontrolovanými neutajovanými informacemi či jako s utajovanými informacemi v závislosti na jejich stupni utajení.

4. Ustanovení této Dohody nemají nahradit jakékoli stávající mezinárodní dohody platné pro strany týkající se poskytování technického materiálu či práv duševního vlastnictví, včetně Dohody NATO o technických informacích.

5. Dříve než povolí poskytnutí kontrolovaných neutajovaných informací dodavatelům kterékoli ze stran, strany zajistí, aby takoví dodavatelé byli právně zavázáni nakládat s takovými informacemi v souladu s tímto článkem a v souladu s platnými kontrolními opatřeními a předpisy dané strany, které se týkají vývozu.

Elegantní způsob, jak umožnit přístup k zakázkám jen těm „správným" firmám, a jiné naopak zcela vyšachovat ze hry. Protože kdo bude tuto podmínku apriori splňovat? Dlouholetí dodavatelé Pentagonu, jako jsou Boeing či Halliburton. Právně bude ovšem vše v naprosté pořádku.

Článek XIII – Utajované informace

Veškeré utajované informace poskytované či vytvářené podle této Dohody budou uchovávány, předávány a zabezpečeny a bude s nimi nakládáno v souladu s GSOMIA s výjimkou, že s utajovanými informacemi NATO bude nakládáno v souladu s Dohodou NATO o bezpečnosti informací.

Článek XIV – Bezpečnost radarové stanice

1. Česká republika odpovídá za zajištění odpovídající vnější bezpečnosti a ochrany radarové stanic.

Takže nakonec budeme my se svojí PVOS chránit americkou základnu, namísto toho, aby americká základna chránila nás. Inu, když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají, ale jak dojde na lámání chleba...

2. Český výkonný orgán připraví plán vnější bezpečnosti a projedná jej s výkonným orgánem Spojených států, aby usnadnil zajištění odpovídající vnější bezpečnosti a ochrany radarové stanice.

3. Spojené státy odpovídají za vnitřní bezpečnost a udržení pořádku na radarové stanici, mimo jiné včetně přístupu (vjezdu a výjezdu) na radarovou stanici, a za instalaci a údržbu oplocení a jiných prostředků ochrany.

4. Za účelem zajištění vnitřní bezpečnosti mohou Spojené státy přijmout veškerá přiměřená opatření k zajištění udržení pořádku a bezpečnosti na radarové stanici, včetně provádění prohlídek osob a věcí jimi vnášených do radarové stanice a odtud vynášených a vozidel při vjezdu do radarové stanice a při výjezdu z ní.

5. V zájmu plnění závazků stran uvedených v tomto článku nebo za účelem zvládnutí nepředvídaných událostí může kterákoli ze stran požádat druhou stranu o pomoc.

Znamená to snad, že tento článek umožňuje, aby ozbrojené síly USA zasahovaly i mimo areál radarové stanice? Není třeba výklad toho článku příliš „znásilňovat", aby bylo jasné, že ano.

6. Česká republika vykonává, v součinnosti se Spojenými státy, primární odpovědnost České republiky za ochranu a bezpečnost prostředků protiraketové obrany během přepravy po území České republiky mimo radarovou stanici.

Ale pořád ani slovo o tom, s jakou razancí mohou strany své závazky ohledně bezpečnosti plnit, například zda jsou strany oprávněny střílet bez varování, apod.

7. Strany uzavřou prováděcí ujednání za účelem stanovení postupů včasné výměny rozvědných a kontrarozvědných informací ohledně jakéhokoli ohrožení radarové stanice.

Co občané odmítající existenci řečené stanice a argumentující proti ní? Představují i oni ohrožení stanice? Budou jména petentů a IP opozičních blogů předávána CIA, NSA, či která z cca 30 obdobných organizací to na americké straně bude? Nemůže toto ustanovení v důsledku znamenat prolomení ochrany osobních údajů, podobně jako ono oslavované (a dnes již v podstatě mrtvé) memorandum u zrušení vízové povinnosti?

Článek XV – Ochrana životního prostředí

1. Strany se zavazují provádět tuto Dohodu způsobem slučitelným s ochranou životního prostředí a zdraví a bezpečnosti lidí. Spojené státy budou respektovat příslušné právo České republiky v oblasti životního prostředí, zdraví a bezpečnosti, jakož i příslušné standardizační dohody NATO. Česká republika bude provádět své právo v oblasti životního prostředí, zdraví a bezpečnosti s patřičným ohledem na zdraví a bezpečnost ozbrojených sil Spojených států, dodavatelů Spojených států, zaměstnanců dodavatelů Spojených států a závislých osob.

V situaci, kdy české strana vychází té americké až nemravně vstříc, je toto ustanovení zcela bezzubé, protože existuje reálné nebezpečí, že česká strana vždy upraví své předpisy tak, aby americké straně vyhovovaly.

2. Strany se zavazují uplatňovat preventivní spíše než reaktivní přístup k ochraně životního prostředí. To je zejména vhodné pro lokality, u nichž neexistují záznamy o dřívějším využití nebo o činnostech svědčících o dříve vzniklé kontaminaci způsobené tehdy přijatelnou praxí, a v nichž výstavba nového zařízení budovaného podle současných standardů ochrany životního prostředí a stavebních norem zabrání budoucí kontaminaci. Za tímto účelem budou strany spolupracovat tak, aby případně vzniklé problémy byly řešeny okamžitě v zájmu předcházení jakýmkoli trvalým škodám na životním prostředí nebo ohrožení zdraví a bezpečnosti lidí. Strany uznávají, že cílem oficiálních pozic a praxe Spojených států je vyhnout se vzniku takových škod a ohrožení a uplatnit ty z českých standardů nebo standardů Spojených států, které zajišťují větší ochranu.

3. Při provádění činností podle této Dohody Spojené státy odpovídají za kontaminaci životního prostředí způsobenou Spojenými státy na radarové stanici, včetně přilehlých oblastí, za nebezpečné odpady, nebezpečné materiály a ostatní odpady dovezené do České republiky Spojenými státy a za významné změny okolního životního prostředí nepovolené touto Dohodou. Spojené státy neodpovídají za jakoukoli dříve vzniklou kontaminaci, nebezpečné odpady, nebezpečné materiály nebo ostatní odpady nebo za jejich účinky. Před opuštěním radarové stanice Spojené státy zajistí včasný odvoz a likvidaci veškerých známých nebezpečných odpadů, nebezpečných materiálů a ostatních odpadů dovezených na radarovou stanici.

Překvapivě přísné ustanovení, zcela se vymykající duchu smlouvy, stejně jako vztahu české vlády k USA. Stále je zde ovšem možnost, aby česká strana uznala za „dříve vzniklé" jakékoliv škody, který vzniknou v souvislosti s existencí a provozem stanice.

4. Před zahájením užívání Spojené státy připraví pro radarovou stanici výchozí studii týkající se životního prostředí. Česká republika poskytne dostupné informace týkající se radarové stanice a bude jinak spolupracovat tak, aby Spojeným státům umožnila připravit přesnou studii o stavu radarové stanice, která bude oboustranně schválena. Studie popíše současné způsoby užívání, stávající kontaminaci a nápravná opatření, stávající informace o uskladnění, únicích a likvidaci nebezpečných látek, přítomnosti chráněných druhů a kulturních statků a o současném stavu okolního životního prostředí (například biota, půda, voda a vzduch). Před navrácením radarové stanice České republice bude připravena obdobná oboustranně schválená studie konstatující významné změny okolního životního prostředí, jakož i jakákoli potřebná nápravná opatření.

5. Česká republika odpovídá za dříve vzniklou kontaminaci životního prostředí na radarové stanici a jakoukoli kontaminaci životního prostředí, kterou způsobí po dni účinnosti této Dohody. Česká republika zajistí včasný odvoz a likvidaci dříve vzniklých nebezpečných odpadů, nebezpečných materiálů a ostatních odpadů z radarové stanice, jakož i jakýchkoli nebezpečných odpadů, nebezpečných materiálů a ostatních odpadů, které doveze na radarovou stanici po dni účinnosti této Dohody. Česká republika včas odstraní či zlikviduje nevybuchlou munici nalezenou na radarové stanici.

6. Strany budou plně spolupracovat při výměně všech příslušných stávajících informací týkajících se ochrany životního prostředí a zdraví, včetně účinku elektromagnetického spektra. Spojené státy poskytnou České republice údaje a informace, které mají k dispozici, a umožní příslušným orgánům České republiky provádět na radarové stanici pravidelná měření a pozorování, která jsou potřebná k tomu, aby Česká republika mohla spravovat své programy v oblasti životního prostředí, monitorovat současný stav životního prostředí a sledovat uplatňování standardů v oblasti životního prostředí, zdraví a bezpečnosti.

7. Pokud monitoring nebo pozorování prováděná příslušnými orgány České republiky nasvědčují tomu, že došlo k jakémukoli zjevnému porušení platných standardů v oblasti životního prostředí, zdraví nebo bezpečnosti činností Spojených států v České republice nebo v důsledku této činnosti, Česká republika informuje Spojené státy o takovém zjevném porušení. Spojené státy vyrozumí Českou republiku o tom, jaká opatření k nápravě hodlají přijmout. Česká republika následně vyrozumí Spojené státy, pokud se nebude domnívat, že navrhovaná opatření k nápravě jsou dostatečná. Pokud Spojené státy nebudou souhlasit, že došlo k porušení, nebo pokud se strany nebudou moci shodnout na potřebných opatřeních k nápravě, strany budou konzultovat za účelem vyřešení této neshody.

8. Česká republika bude neprodleně informovat Spojené státy o možných mimořádných událostech v oblasti životního prostředí, zdraví a bezpečnosti majících jiného původce než Spojené státy, které mohou mít vliv na zdraví a blaho příslušníků ozbrojených sil, civilní složky, dodavatelů Spojených států, zaměstnanců dodavatelů Spojených států a závislých osob nebo na jejich povolené činnosti, a neprodleně přijme opatření k řešení takových mimořádných událostí. Spojené státy budou neprodleně informovat Českou republiku o možných mimořádných událostech v oblasti životního prostředí, zdraví a bezpečnosti, způsobených jejich činností v České republice, a neprodleně přijme opatření k řešení takových mimořádných událostí.

9. Spojené státy poskytnou v rozsahu potřebném pro ekologicky šetrné nakládání s nebezpečnými odpady Ministerstvu životního prostředí České republiky veškeré informace požadované podle Basilejské úmluvy o řízení pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodnění, sjednané v Basileji dne 22. března 1989 ("Basilejská úmluva"), jejíž stranou je Česká republika, ohledně pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států. Ministerstvo životního prostředí České republiky vykonává funkci příslušného orgánu pro účely požadovaných notifikací nebo prováděcích dohod podle Basilejské úmluvy.

Je kuriosní, že nejpreciznější a vůči USA nejpřísnější ustanovení jsou právě ta týkající se životního prostředí, přestože ty největší kontroverze se objevily ve zcela jiných oblastech, jako jsou zdravotní dopady (pravda, částečně pokryto tímto článkem), přítomnost ruských pozorovatelů, účel a použití radaru, bezpečnostní dopady, mezinárodně-politické dopady, atd. atp.

Článek XVI – Nároky na náhradu škody

1. Nároky na náhradu škody se řeší v souladu s ČR-USA SOFA a článkem VIII NATO SOFA.

2. Strany se dohodnou na nejvhodnějším způsobu řešení jakéhokoli případně vzniklého nároku, na který se nevztahuje ČR-USA SOFA a NATO SOFA, v souladu se svým příslušným vnitrostátním právem. Česká republika nepřevezme odpovědnost za jakékoli škody způsobené prvky systému protiraketové obrany Spojených států za předpokladu, že takové škody nejsou způsobeny jednáním nebo opomenutím České republiky.

Zdá se, že nakonec by tedy opravdu měly nést veškeré škody USA, přinejmenším pokud smlouva sama nebude považována za „jednání České republiky." (Což sice v morálním slova smyslu je, ale v právním slova smyslu pravděpodobně nikoliv.) Toto ustanovení se tak dá považovat za alespoň drobné vítězství České strany. Je ovšem možné, že USA na něj přistoupily jen proto, že vědí, že budou-li kdy v důsledku použití PRO nějaké škody způsobeny, žádná Česká republika už stejně existovat nebude, takže na tom, kdo to zaplatí, vůbec nesejde.

3. Při provádění tohoto článku se strany sejdou, na žádost kterékoli ze stran, s cílem včas dosáhnout vzájemně přijatelného, čestného a spravedlivého vyřešení nároků s ohledem na okolnosti a příslušné závazky stran.

Článek XVII – Provádění a spory

1. Závazky stran podle této Dohody jsou podmíněné dostupností prostředků vyčleněných na takové účely. Pokud příslušné orgány některé ze stran nepřidělí prostředky na plnění závazků podle této Dohody, tato strana vyrozumí druhou stranu a strany se sejdou s cílem dosáhnout dohody o vzájemně přijatelném způsobu řešení vzniklé situace. Tímto odstavcem nejsou dotčeny jakékoli závazky stran vyplývající z jiných mezinárodních dohod, včetně NATO SOFA a ČR-USA SOFA. Do smluv, které Spojené státy uzavírají za účelem výstavby radarové stanice, Spojené státy zahrnou pro případ ukončení platnosti takové smlouvy požadavky slučitelné se závazky Spojených států podle článku XV této Dohody.

Vida, americká strana si je velmi dobře vědoma toho, že na projekt nemá peníze a Kongres není ani příliš nakloněn tomu jí je poskytnout. Celá smlouva je tak vlastně bianco pro USA: až budete mít peníze, tak si tu postavte, co chcete.

2. Strany nebo jejich výkonné orgány nebo jejich pověřenci mohou případně uzavírat za účelem provádění ustanovení této Dohody prováděcí ujednání. Taková prováděcí ujednání se uzavírají písemně a jejich ustanovení budou slučitelná s ustanoveními této Dohody.

Zajímavá fráze: „a jejich ustanovení budou slučitelná s ustanoveními této Dohody". Znamená to, že musí být slučitelná, nebo že budou považována za slučitelná, ať budou jakákoliv? Je to neobratná formulace, nebo záměrný „tunel"?

3. Jakékoli spory mezi stranami týkající se výkladu nebo provádění této Dohody se řeší jednáním mezi stranami bez použití jakékoli vnější jurisdikce, pokud se strany výslovně nedohodnou jinak.

Takže jsme dohráli, protože pokud na to nepřistoupí USA, nelze spory kolem základny předložit nezávislému arbitrovi k posouzení. Což vzhledem k tomu, jaký je poměr sil mezi USA a ČR, znamená, že USA si mohou prosadit cokoliv si zamanou bez toho, že by museli brát na ČR jakékoliv ohledy.

Článek XVIII – Vstup v platnost, změny a doba platnosti

1. Tato Dohoda se sjednává na dobu neurčitou a vstoupí v platnost třicet dnů od data pozdějšího z písemných oznámení, kterými se strany vzájemně informují o splnění všech svých vnitrostátních postupů potřebných pro vstup této Dohody v platnost.

2. Tato Dohoda může být změněna písemnou dohodou stran.

3. Platnost této Dohody může být ukončena kteroukoli ze stran jeden rok ode dne doručení písemné výpovědi druhé straně diplomatickou cestou. Po ukončení platnosti této Dohody mají Spojené státy dvanáct měsíců na dokončení stažení svého personálu, vybavení a vojenského materiálu nacházejícího se na území České republiky na základě této Dohody. V průběhu stahování se nadále aplikuje ČR-USA SOFA a tato Dohoda, s výjimkou článků II a X této Dohody. Pokud se strany výslovně nedohodnou jinak, v průběhu stahování nelze aktivovat radar.

Již dříve ohlašovaná klauzule o roční (fakticky dvouleté) výpovědní lhůtě ve smlouvě tedy skutečně je, a dokonce není ani nijak podmíněna. Vezmeme-li v potaz náklady, které se na vybudování základy váží, je až neuvěřitelné, že USA na roční výpovědní lhůtu přistoupily. Jediný smysl to dává tehdy, pokud připustíme, že a) USA spoléhají na to, že podlézavá Česká republika smlouvu nikdy nevypoví, či b) USA spoléhají na to, že budou schopny ovlivňovat (ekonomicky, propagandisticky, vojensky) vnitřní záležitosti České republiky tak, aby se k moci nikdy nedostala vláda, která by smlouvu vypověděla.

Závěr: Smlouva, tak jak je napsána, působí v celku solidním, kultivovaným a vyváženým dojmem. Je to mimo jiné díky tomu, že zcela pomíjí jakoukoliv explicitní zmínku o jednom z nejkontroverznějších aspektů vybudování radarové základny: faktické podřízenosti České republiky zahraniční politice USA a morální odpovědnosti ČR za vše, co USA dělali, dělají a dělat budou.

Dále je třeba vzít v úvahu skutečnost, která se jasně vyjeví při podrobnějším studiu textu, a staví dojem vyváženosti zcela na hlavu. Všechna ustanovení, týkající se práv a výhod USA, jsou velmi konkrétní, ověřitelná a vymahatelná, zatímco ustanovení, která představují práva a výhody ČR, jsou pouze deklamativní povahy, vágní a obecná, takže jejich využívání bude velmi obtížně až nemožné a kontrola jejich dodržování velmi problematická.

Postavení obou stran je tak diametrálně odlišné: zatímco USA získávají konkrétní věcné výhody, ČR získává jen mlhavý příslib čehosi výjimečného, nadstandardního. Přesněji řečeno nikoliv ČR, ale její občané, kteří by měli přistoupit na souhlas (či alespoň toleranci) se základnou výměnou za iluzi exkluzivního a privilegovaného vztahu k USA. Je to jednoznačně podprahový útok na lidskou ješitnost a potřebu odlišovat se, být něčím víc, než ostatní.

Samotná smlouva, je-li posuzována izolovaně, nepůsobí nijak podezřele ani nebezpečně. V tom je právě její zákeřnost! K docenění a pochopení toho, co se připravuje, je zapotřebí chápat věci v kontextu. O tom základním, proti čemu směřují výhrady odpůrců především, tj. radikální militarizace společnosti, se totiž smlouva explicitně nezmiňuje. Možná i proto byl text smlouvy zveřejněn, aby otupil ostří odporu a umožnil stoupencům radaru prohlašovat, že smlouva nepředstavuje ani pro ČR, ani pro nikoho jiného v Evropě, žádné riziko. Text smlouvy sám osobě skutečně nic takového neznamená. Její důsledky však samozřejmě ano.

Jak již bylo připomenuto, když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Nenechme se proto ošálit zdánlivě nevinným textem, který je navíc jen jedním z celé řady smluv a předpisů, které budou navazovat, nenechme se ukolébat a zaslepit tím, že nás supervelmoc jakoby pozdvihla na svoji úroveň. Dejme poslancům jasně najevo, že smlouvu nechceme ani takovou, ani makovou, a že si zde radarovou stanici prostě nepřejeme. Bez ohledu na to, jaké tajuplné přísliby vlastní důležitosti smlouva skýtá a kolik medu namazala kolem naší zmlsané huby. Nebojme se toho, že nám budou stoupenci radaru mávat pod nosem zdánlivě nevinným textem, prostě jim řekněme: „No a co?" Smlouva totiž žádnou z výhrad odpůrců nerozptýlila, pouze se jim šikovně vyhnula.