Tribun

Dále několik citátů, které považuji za stěžejní:

Problém českých ekonomických entit je takový, že jsou jen členy mezinárodních celků. U nich se měří jen černá a červená čísla, ale za hranice roku se nekoukají. Strategické uvažování u nás najdete málokdy.

(...) náš problém není Rusko, Čína nebo Německo. Náš problém je, že nás energetická bezpečnost nezajímá.

Já si myslím, že potřebujeme padnout na držku. Evropa potřebuje týdenní blackout. Ne pětihodinový, týdenní. Aby to maso pochodovalo z mrazáku. Protože týdenní výpadek proudu vám maže civilizaci. New Orleans, pátý den, rabování.

(...) podle mého laického odhadu spotřeba jednoho nákupního centra, jako je třeba Zličín, se rovná spotřebě menšího okresního města. Energetici říkali, že je to přehnané a za dva dny mi od nich přišel e-mail, že jsem měl pravdu.

(...) když se podíváte na ta naleziště, která ho napájejí – Volžská, Uralská, Západosibiřská – ta jsou za zenitem. Rusko nepochybně najde nová naleziště na dálném severu, na východě Sibiře, okolo Sachalinu. Ty ale budou napájet ropovod do Číny (...)

Loni v létě jsem hovořil se Sergejem Dubiněvem, který byl dlouhou dobu finančním ředitelem Gazpromu a nyní je finančním ředitelem RAO-JES, ruského obřího ČEZu. A on mi loni v létě říkal: já nevím, odkud budeme brát zemní plyn po roce 2010. Když vám tohle řekne šéf RAOJES, který má nepochybně přímou linku do Kremlu, tak najednou vidíte ty plány na plynové elektrárny v Čechách, v Německu a Rakousku v trochu jiném světle.

Tam se odehrála obrovská změna v třetím lednovém týdnu, kdy poprvé Rusko oznámilo finskému distributorovi, že nedodá proud, který byl slíbený a nasmlouvaný, protože musí nejdřív zajistit svoje občany. Bylo to poprvé od revoluce v roce 1917, kdy Rusko dalo na první místo svoje občany. Za komunismu bylo všechno nejlepší na vývoz. Zájem občanů byl na posledním místě. Ze Sibiře znám, že i ve městě, kde byl uhelný revír, rok nefungovala teplárna. V místech, kde je mínus čtyřicet. To dneska už možné není. To je skvělý vývoj, ale musíme si zvyknout, že už nejsme pro ně nejdůležitější.