úterý, 22. dubna 2008
Cituji: „Tito lidé sami sebe považovali a považují i dnes za natolik neomylnou a historií posvěcenou a vyvolenou avantgardu, že jsou si jisti, že smí vést pomýlené (ne-li přímo bezradné) zástupy obyčejných lidí, kteří – bez nich – sami nevědí, co je pro ně dobré."
Kdo to řekl? Na čí adresu?
Takto se vyjádřil Václav Klaus o exponentech evropské integrace. Nevím, jak moc to vypovídá o stoupencích sjednocené Evropy, ale nemám nejmenších pochyb o tom, že výstižnější popis zastánců amerického radaru aby pohledal. Smí vést pomýlené, ne-li přímo bezradné, zástupy obyčejných lidí... co jiného je tvrzení vlády, že o radaru nelze rozhodovat v referendu, protože lidé nejsou sdostatek svéprávní na to, aby v tak složité záležitosti rozhodli sami?
Neomylná, historií posvěcená a vyvolená avantgarda... to je zase velmi výstižný popis chovaní všech těch topolánků, vondrů, bursíků a schwarzenbergů. Přesvědčeni o své pravdě, přesvědčeni o tom, že mají nikoliv jen právo, ale přímo povinnost vést bezradné zástupy obyčejných lidí, jak pastýř je vést, chránit je, a za to si z nich brát užitek a nežádat od nich víc, než vděk a poslušnost.
Jak je možné, že Václav Klaus při snaze deklasovat své oponenty tak výstižně popsal sebe a své věrné? Snadno. Mluvil totiž o tom, co důvěrně zná – o sobě. Protože co u druhých odsuzuje jako nejohavnější zkaženost, to u sebe chválí jako nejpříkladnější ctnost. Tak, jak je to všem despotům, demagogům a manipulátorům vlastní odnepaměti.
Do celkové mozaiky tak zapadá další kamínek, který vytváří obraz radaru jako symbolu moci, symbolu vítězství na těmi, kteří bláhově uvěřili pohádkám o svobodě a demokracii, a omámeni tvrzením, že „pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí," hráli s falešnými hráči podle pravidel. Radar jim má připomínat jejich prohru, jejich ponížení, tak aby kdykoliv jim přijde na mysl vzdor, vzpomněli si na to, kdo je již jednou porazil, a jaký spojenec mu stojí za zády.
Kdepak, ani v nejmenším nejde o rakety, a už vůbec ne o balistické. Jde o moc v čisté, krystalické podobě. A co hůř – o moc nad vlastním národem!
Panstvo, které radar prosazuje, ví moc dobře, proč ho chce. Mnohem děsivější je poznání, kolik přičinlivých užitečných idiotů se bije na straně vlády, vedeno zvířecí touhou po krvi, kterou jim bude dovoleno za odměnu prolít. Alespoň symbolicky. Raději budou otroky, než svobodnými muži, jen když sami budou moci zotročovat jiné.
Seznam všech dílů cyklu Další kamínky do mozaiky s radarem