Tribun
čtvrtek, 20. března 2008
[LINK] Český turista: Co jsem zažil při bojích v Lhase
Způsob, kterým česká média referují o vztazích Číny a Tibetu, je zcela v zajetí romantizujícího klišé o zákonně dobrých spirituálně založených tibetských buddhistech na straně jedné, a zákonně zlých materialistických čínských komunistů na straně druhé. Proto je jen ku prospěchu věci, když někdy toto stereotypní podání uvede na pravou míru, jako to učinil Zdeněk Jehlička ve své zprávě Český turista: Co jsem zažil při bojích v Lhase.
Jehlička píše: „(...)to co se však dělo v hlavní den nepokojů v onen pátek, byl dopředu organizovaný pogrom části Tibeťanů na běžné Číňany a muslimy: hořela nejen Bank of China, ale kdejaká malá jídelna a šlapací rikša toho nejchudšího Číňana a muslima (kteří byli mezitím lynčováni). Tibetským obchodům se pogrom vyhnul, poněvadž byly jejich vchody dopředu označeny páskou. V žáru spáleniště mi zlověstně zněla vyjádření anglicky plynule mluvících mladých Tibeťanů, že Tibet je pouze pro ně (...)" Jaký kontrast proti komuniké Černínu, ve kterém se hovoří o „násilí na pokojných a neozbrojených demonstrantech, kteří by chtěli vyjádřit svůj názor." České ministerstvo zahraničí spíše než o tom co se děje informuje o tom, co by potřebovalo, aby se dělo.
Za zmínku stojí i další Jehličkova slova: „Jakkoli neomlouvám tento násilný velmocenský zábor, je třeba vědět, že Tibet žije s Čínou pohromadě doložitelně 1300 let, z toho posledních téměř 300 let jako integrální součást. Lze tedy předpokládat, že to, že Tibet nyní nespravuje z Pekingu dědic Čankajškova Kuomintangu nebo jakákoli jiná vláda, je způsobeno jen historickým vývojem." Skutečnost je taková, že Čína a Tibet vedle sebe existují již po staletí. Někdy jako samostatné státy, někdy vládla Čína nad Tibetem, jindy zase Tibet nad Čínou. Na Západě běžný způsob prezentace tibetsko-čínských vztahů jako souboje dobra se zlem je tak povýtce zavádějící.
Je třeba mít na zřeteli, že posláním médií není objektivně informovat (což je beztak skoro nemožné), ale utvářet veřejné mínění.
Pro doplnění ještě jeden odkazu k tématu: Euroatlantickým "demokratům" nevyšel převrat v Tibetu, i dalajlama troubí k ústupu.
Komentáře
Buddhismus a násilí nejdou moc dohromady.Starší ročníky jistě pamatují pro nás nepochopitelnou formu protestu mnichů třeba ve Vietnamu.
Velmi těžko proto můžeme nějak objektivně komentovat danou situaci.
Omlouvám se, jestli jsem se nešetrně dotkla něčích ideálů, netvrdím, že to musí být tak, jak jsem psala - berte to jen jako námět k zamyšlení...
... takže není nijak překvapivé, že dokáže být ideologií i přesně řízených, tedy příhodných konfliktů - když "je potřeba" = naprosto stejně jako naše "láskyplné" křesťanství:
... "láskyplnost" je pro situace "standardní" - konflikt, a to třeba i velmi brutální, je pro situace "mimořádné", ve kterých se "standardní" metody nehod či selhávají ...
... a stejně tomu nakonec bylo i s ideologií "demokracie", že ano? U metafyzických ideologií nijak neběží o to, co tyto ideologie explicite říkají, nýbrž právě a jen o jejich "UNIVERSÁLNÍ" nároky, které jsou vždy schopny a ochotny legitimizovat COKOLIV(!),co uzná za v hodné ten, kdo má situačně pod kontrolou dané hovorově-legitimizační děje. V našem případě to asi nebude stávající dalajláma, který se od věci vcelku jednoznačně distancoval, pokud bychom ho ovšem nepodezřívali z "dvojakého" postoje, ve kterém sice proběhlé události kvituje, avšak zároveň si chrání svou "duchovní autoritu", protože konkrétní aktualita je s "duchovními obsahy" natolik v rozporu, že jsou s touto "autoritou" neslučitelné - tedy jde o ochranu dlouhodobého "strategického" kulturního statusu.
Dle mého se "osud" Tibetu ve stávající "geopolitické" situaci "jednoduše" znatelně komplikuje stejně, jako se komplikuje situace VŠECHY "slabších partnerů" ve všech stávajících, takových či onakých, konfliktech, protože skutečné "mocnosti", kterých není moc (Spojené Státy, Rusko, Čína) se budou usilovat do těchto konfliktů intervenovat stále neomalenějším způsobem, a to především cestou ideologické, a dnes již spíše psychotechnické manipulace, ve kterých jsou a budou používáni jako "nevědomá" lidská zbraň proti "oponentovi ve hře". Terčem takové psychotechnické intervence jsme koneckonců aktuálně i my - a to jsme členy EU. "Na stole" koneckonců leží další "body" v této strategii: ... komplex "Pákistán-Kašmír-Indie" v meritu kontroly lokálních zbraní hromadného ničení, komplex "vztahů" na Arabském poloostrově ve věci další kontroly zásob ropy, a samozřejmě komplex "Rusko", které se stále může dostat "do hledáčku" jako "exploatační pole" ...
... dle mého byl Tibet posouzen jako "měkký podbřišek" Číny, a tak začal být "zpracováván" - mé mínění je, že toto je jenom "test" ... "průzkum experimentem" ... jistě v psychotechnické souvislosti s blížící se Olympiádou.
***
Poznámka: ... čínský UZAVŘENÝ systém vždy "existoval" v "pumpující" oscilaci mezi radikální destruktivní regresi, jež uvolňovala "nashromážděné přepětí", a rekonstitucí téhož "projektu" - základní principem této "pulsace" ovšem je, že jednotlivé velké čínské "říše" dokázaly v rekonstitučních fázích vždy "zpracovat" dotyková "civilizační pole" a tak je "zvnitřnit" a disciplinovat ... opak by byl pro tento čínský systém naprosto osudným: ... nemohl by správně fungovat. Vzpomeňme opakovaně velké Perské říše - ta také směřovala k vytvoření lokálního UZAVŘENÉHO civilizačně-kulturního vzorce, avšak nedokázala "pacfikovat" několik "drobných obtíží" na svých periferiích - z jedné této "obtíže" povstala Evropa, a Perskou říši "vzal čert" ... tedy "čert" Alexander. :)
Tip: Text uzavřený mezi [i]...[/i] se zobrazí kurzívou, text mezi [b]...[/b] se zobrazí tučně (nelze použít v titulku).
