pátek, 1. února 2008
Pod článkem Nový světový řád, ve kterém se Josef Vít zaobírá tématem spiknutí kapitálu proti lidstvu, jsem zanechal následující poznámku, vlastně výzvu k odpovědi, která se však nesetkala s očekávaným ohlasem. Snad budu mít zde více štěstí...
Napadá mne otázka: jaký smysl má koncentrace kapitálu, která je absolutní? Tedy co by se stalo, pokud by veškerý majetek na Zemi vlastnil jeden člověk (jedna korporace)? K čemu by takovému člověku byl zisk, když by už neexistovalo nic, co by si mohl koupit? Vlastně by už neexistoval ani ten zisk, protože co by na jedné straně vyplatil v nákladech, to by se mu na druhé straně vrátilo v příjmech. Nebyl by už nikdo, kdo by na něm mohl vydělat, a na kom by mohl vydělat on. Nezměnil by se v tom okamžiku kapitalismus v ryzí komunismus?
Absolutní koncentrace kapitálu tedy nemá sama o sobě smysl. Jediné vysvětlení, které mne napadá je, že ono "spiknutí" není plánovitá, racionálně-volní činnost, ale že je instinktivní. Někteří lidé prostě nemohou jednat jinak, i když jednají sami proti sobě. Jako populace mikrobů, která se množí tak dlouho, až zcela opanuje svoji niku, spotřebuje všechny zdroje a – vyhyne.
Potom by globalizace nebyla nic jiného, než snaha o realizaci nekonečného záměru v konečném světě. Takový pokus je ovšem předem odsouzen k neúspěchu. Jedinou otázkou pak zůstává, jak bolestivý bude kolaps tohoto plánu, až se ideály srazí s realitou? A vlastně je zde ještě jedna otázka: až se to stane, zůstanou poté na Zemi ještě nějací lidé, kteří by si to mohli uvědomit, nebo si s sebou vezmeme své "prokletí" do hrobu?
Otázka, která se skrývá v textu, zní: jaký je předpokládaný budoucí vývoj při zachování současných trendů a žádné či minimální korekci?