Tribun

Zpráva Pentagonu: testy nepotvrdily spolehlivost raket pro štít víceméně podporuje vývody amerického experta Philipa E. Coyla. Současná situace je tedy taková, že základna je prakticky nepoužitelná k proklamovanému účelu. Proč na ní tedy americká strana (přesněji MDA) stále trvá? Možnosti jsou v zásadě dvě:
1. Sledovaný cíl je zcela jiný, a uváděné důvody jsou klamné. Jaký je skutečný cíl lze jeN hádat. Pravděpodobně politický, což může znamenat posílení americké přítomnosti v Evropě, oslabení Evropské unie, další potvrzení americké dominance, dost možná i provokace Ruska (snaha o zopakování strategie „uzbrojení"?). Pokud by byl cíl skutečně vojenský, pak přichází v úvahu snad jen destabilizace bezpečnostní situace, eskalace napětí a vytvoření záminky pro rozšíření válečných operací.
2. Základna je především „tunelem" do amerického státního rozpočtu. Její faktická nefunkčnost je irelevantní, protože se nepočítá s tím, že by svému účelu někdy skutečně sloužila. Jde čistě o to prostavět co nejvíce peněz, aniž by bylo možno ověřit, s jakým výsledkem.

Kdo platí Ne základnám? Ne základnám je reakcí iniciativy NE základnám na pomlouvačný článek K. Pacnera, ve kterém se autor tak usilovně snažil dokázat, že protiradarové aktivisty platí Rusko, až dokázal pouze svoji vlastní neschopnost a předpojatost. Sebestředná ignorance zastánců základny by byla až úsměvná, kdyby nehrozilo, že se jejími trpkými plody budeme muset všichni po několik příštích generací živit. A to budeme ještě rádi, když nějaké příští generace vůbec budou.

Do On-line rozhovoru s Filipem Ilkowskim z polské Iniciativy proti válce jsem se v roli tazatele zapojil i já. Musím přiznat, že Ikowski poněkud zchladil mé nadšení z nové polské vlády, které jsem decentně ventiloval zde a zde, a mé představy o hrdých Polácích, kteří se nedají koupit, odkázal do říše naivních snů.  Z jeho odpovědí cituji: „Bohužel změna nastala jen v taktice vyjednávání a snahách dostat z americké ,,kapsy" co nejvíce. (...) Oficiální linie je taková, že by Polsko mělo dostat raketový systém Patriot 3 nebo THAAD spolu s základnou s Interceptory (která nás má bránit například proti útoku teroristů – jak, to samozřejmě zůstává záhadou). Jinak vláda k systému jako takovému nemá ŽÁDNÉ výhrady. (...) Rámec debaty je takovýto: máme být ve vyjednávání více či méně tvrdí a co z toho můžeme od USA získat. (...) Oficiální levicová strana (Levice a demokraté) je v otázce základny rozdělena, ale i hlas její kritičtější části je jen s těží slyšet. Měli bychom mít na paměti, že tato strana hodně stojí o to být spojencem USA. (...) Obecně se dá říci, že je polská veřejnost krmena překrouceným pohledem na věc."

Článek Dnes se možná rozhoduje o radaru a nikdo o tom neví na Britský listech zmiňuje „dobře utajenou" iniciativu uvnitř Strany zelených, jejímž cílem je vypsání vnitrostranického referenda o základně, jehož výsledky by zřejmě měly být pro vedení strany i pro poslance závazné. Ač je tato iniciativa již staršího data, na pořad jednání se pro odpor Bursíka a jeho lidí dostala až v sobotu 26.1.2008. A přestože by o vypsání vnitrostranického referenda mělo být touto dobou již rozhodnuto (hlasovat se údajně mělo v sobotu pozdě večer), žádné zprávy a přijatém rozhodnutí se zatím neobjevily. Pokud bude referendum vypsáno, začnou se zřejmě dít zajímavé věci. Lze totiž předpokládat, že většina členů strany se vysloví proti radaru. Jak se k tomu postaví Bursíkovo vedení, které je spíše pro, a výměnou za vládní křesla je hotovo souhlasit v podstatě s čímkoliv? Pokud bude výsledky referenda ignorovat a řekne radaru ano, bude to jasný důkaz toho, že Strana zelených, která se dostala do parlamentu, je jiná strana než ta, která usilovala o hlasy voličů. Od strany se v takovém případě odvrátí většina voličů, protože takto si v předvolební kampani tolikrát vzývaný „jiný styl politiky" nikdo z nich zcela jistě nepředstavoval. Lze očekávat, že situace by posléze vyústila v rozklad strany a její odchod z politiky. Pokud by Bursík, ať již silou, či nějakou sofistikou, dokázal referendum výsledky referenda ignorovat (předpokládám, že výsledek by byl "ne"), hlasoval by pro radar, a strana by si přesto uchovala jak jednotu, tak voličskou podporu, byl by to jasný signál, že je něco shnilého ve státě českém, že Češi demokracii nejenom nerozumí, ale vlastně ji ani nechtějí, že je jim vše jedno, že na sobě nechají i dříví štípat, zkrátka že si „sami vládnou neumí." V takovém případě bychom si ten radar snad i zasloužili, jako „trest boží" za naši lhostejnost, lenost, zbabělost a podlézavost.

Perličkou na závěr je dnešní zpráva na iDnes Schwarzenberg: S radarem se nevyplatí čekat. „Šéf diplomacie se domnívá, že nemá smysl otálet s uzavřením rozhovorů o americkém radaru v ČR. Karel Schwarzenberg očekává v této otázce od USA kontinuitu, ať už se po podzimních volbách dostane do Bílého domu kdokoli. Navíc věří, že s Bushovou vládou může Praha uzavřít výhodnější podmínky." Pokud však lze očekávat kontinuitu amerických plánů (což zajisté lze), tím spíše není důvod spěchat, protože prostor pro jednání zůstane otevřen. Jako by pan ministr  neznal přísloví „dvakrát měř a jednou řež." Ovšem tvrzení „že s Bushovou vládou může Praha uzavřít výhodnější podmínky" je vyloženě trapné. Aby bylo možno získat výhodnější podmínky, musela by si Praha nejprve nějaké podmínky vůbec klást! Logicky nemůžeme získat méně, než nic. A pokud nic nechceme po Bushově administrativě, jak by nám mohla ta budoucí nabídnout méně? Skutečně pikantní (či neskutečně hloupé?) je další Schwarzenbergovo vyjádření: „Neměli bychom připustit, aby se k politickým otázkám vyjadřovali generálové." To jsou novinky. Zatím je celá debata v ČR ze strany vlády vedena v duchu „o celé věci by měli rozhodnout generálové, protože to jsou odborníci, a nikdo jiný tomu nemůže rozumět (a veřejnost už vůbec ne, o poslancích nemluvě, ti se přímo pyšní tím, že ničemu nerozumí, a že budou hlasovat, jak se jim řekne)." Jenže jak bylo již mnohokrát poukázáno, vojenská stránka věci je v případě radaru marginální, zcela převažují aspekty politické, a to jak vnitropolitické (sic!), tak zahraničněpolitické. Pokud to tedy pan ministr myslí vážně, proč se ještě neohradil proti opakovaným návštěvám generála Oberinga?