Tribun

Celá citace Jirkových tezí zní:
Jestli někdo demokraticky zvoleného amerického prezidenta označí za jednoduchého Texasana, tak tím samozřejmě uraží miliony "jednoduchých" amerických voličů. Nevěřte tomu, že by hlupák mohl vyhrát americké volby. Projít primárkami a celou kampaní nemůže hlupák. Dienstbier svými názory zpochybňuje základy demokracie – demokratické volby – a začíná se řadit mezi extremisty.
(následuje několik příspěvku dalších diskutujícich)
To není pravicový fanatismus, ale jasné a logické pochopení, že pokud začnete zpochyňovat demokraticky zvolené vůdce a srovnávat je s diktátory, tak je to jasný extremismus a měla by se o vás začít zajímat policie. Včetně Diensbiera.
(Pozn.: provedl jsem drobnou jazykovou redakci, protože množství překlepů a špatně umístěné interpunkce možná cosi napovídá o osobě pisatele, zároveň však má zásadní dopad na čitelnost. Kdo chce vidět originál, může si posloužit zde.)

Tribunova odpověď:
K meritu věci: v jádru máte zajisté pravdu, problém je v tom, že dnešní demokracie je stále více a více formální. A nejde jen o USA, u nás to není o mnoho lepší. Ano, současná americká administrativa byla zvolena formálně demokratickým procesem, ale znamená to, že je sama demokratická a demokracii jako princip uznává? Volby již dávno nejsou o souboji politických koncepcí, ale o souboji marketingových strategií, jejichž cílem je mimo jiné skutečné polické koncepce před voliči zastřít. Volby již dávno nejsou o racionální úvaze dobré vs. špatné (respektive lepší vs. horší), ale o emocionální volbě líbí vs. nelíbí, či bojím vs. nebojím. Z formálně demokratického procesu voleb tedy nejde dovozovat demokratickou legitimitu zvolených institucí.

Ani legalita, ani legitimita zvolených vůdců nezaručuje jejich demokratické cítění a chování. A to je bohužel případ současné americké administrativy: ač demokraticky zvolena, vládne pseudodemokraticky. Z naší vlastní zkušenosti víme, že demokratická cesta k moci ještě neznamená demokratickou cestu moci.

Nemohu než trvat na tom, že současná americká administrativa je tím nejnebezpečnějším a nejvíce destabilizujícím prvkem nejenom současného světa, ale především euro-atlantického prostoru, protože relativizuje a odvrhuje základní koncepce, na kterých je naše osvícenská civilizace založena. A o USA, které byly jako osvícenská republika přímo konstituovány, to platí dvojnásob.

Přání často bývá otcem myšlenky a zamilovanost dokáže úspěšně zatemnit rozum, ale s tím bychom se měli umět vypořádat. Neměli bychom činy USA považovat za dobré jenom proto, že jsou to činy USA, neměli bychom jejich zločiny omlouvat s tím, že přinesly i mnoho dobrého – to je jako prominout vraždu lékaři, jenom proto, že léči.

Neměli bychom USA nahlížet prizmatem svých potřeb a tužeb, vidět je takové, jaké je chceme vidět, a nacházet v nich to, co v nich chceme najít. Nechceme-li se sami na sobě dopouštět klamu a podvodu, musíme vidět USA takové, jaké skutečně jsou. Řada Američanů sama vidí, že si vybrali špatnou cestu. Proč bychom před tím my měli zavírat oči? Ne, my je zavírat nesmíme, my se musíme pozorně dívat a říkat jim – tudy ne, tady šlapete vedle. Máme-li být jejich přátelé, musíme jim umět říct, co dělají špatně, a dát jim jasně najevo, že my je v tom následovat nebudeme. Pokud se nezmůžeme na víc, než na pochlebování a posluhování, jsme jejich pádem vinni stejně, jako oni, ale především – nejsme přátelé, ale pokrytci.

Je jedno, kolik dobrého USA vykonaly. To dobré nás neohrožuje, ohrožuje nás to špatné.

A jako bonus ještě jedna výměna názorů mezi mnou a Jirkou z téže diskuse:

Jirka: Tomu jednoduchému Texasanovi jsem vděčen za to, že svými komandy chytá ty nejvěší zločince na světě. Jednou možná dojde na komunisty a rozvraceče typu Dienstbiera. A toho se oni bojí.

Tribun: Omyl Jirko. Tomu "jednoduchemu Texasanovi" (protože on je ten, který podepisuje, ne ten který rozhoduje) vděčíte tak akorát za to, že stále více lidí považuje za nezbyzné zničit naši civilizaci, pokud nechtějí sami zahynout. Američané bojují s nepřítelem, kterého sami stvořili a udržují při životě. Doktrína permanentní války. Nic vám to nepřipomíná?