Tribun

Václav Klaus je symbolem veškerého polistopadového vývoje. Jeho nezvolení by znamenalo veřejné přiznání, že ne vše po Listopadu bylo správné, že nejenom že existovaly chyby, ale že je možné je i napravit. Václav Klaus je transformace a transformace je Václav Klaus. Nelze zpochybnit jedno a nezpochybnit druhé. Nebude-li zvolen, bude to jasný signál, že idea „majetek legitimuje sám sebe" již není tabu. Toho se mnoho lidí bojí z důvodů ryze pragmatických, neboť s odchodem Klause utrpí legitimita jejich majetků. Pro řadu dalších však nezvolení Klause představuje zhroucení světa, ba přímo ztrátu smyslu života. Pro mnoho lidí je totiž Klaus více než prezident – je to velekněz ateistického kultu Úspěchu a Mamonu.

Klaus žije v českém politickém rybníčku už dost dlouho na to, aby jej znal skrz na skrz. Ví, kdo s kým a proti komu, kdo má jaké máslo na hlavě a kdo je čí klient. Je součástí sytému a nemá sebemenší důvod jej narušovat; vždyť kapři si sami rybník nevypustí. A Klaus nemůže žít mimo český politický rybníček, protože mimo něj nic neznamená. Proto je Klaus pro české politiky tak důležitý – je zárukou neměnnosti a konzervativnosti české politické scény. Všichni si mohou být jisti tím, že Klaus bude ochotný k jakémukoliv kompromisu, jenom aby se v politice udržel.

Švejnar je právě proto tak zajímavý kandidát, že není na politice závislý, ale může žít i mimo ni, a není proto tak snadné jej nutit ke kompromisům. Slovy ODS „nemá politické zkušenosti, neví, jak politika funguje". Toto Švejnara diskvalifikuje v očích volitelů, avšak kvalifikuje jej z pohledu národa. Švejnar je příslib změny, čerstvého větru, který provětrá zatuchlou českou politiku. Samozřejmě se ani s ním nic změnit nemusí. Ale může. Klaus je ovšem jistota, že se nezmění.nic.

Některé lidi odrazují Švejnarovy názory, které jsou často velmi blízké těm Klausovým. Ti dva se možná opravdu příliš neliší v tom co si myslí, ale zcela jistě v tom proč a jak. Klaus je argumentem sám pro sebe. Správnost svých názorů odvozuje od toho, že jsou jeho. Klaus nemůže změnit názor či přiznat omyl, aniž by tím zároveň nepopřel sám sebe. Ne tak Švejnar, ten má své názory založené na rozumové úvaze, faktech a jejich interpretaci. Švejnar může přiznat omyl, Švejnar může změnit názor – přitom stále zůstane Švejcarem a neztratí nic ze své autority. Rozdíl mezi Švejnarem a Klause je rozdíl mezi rozumem a vírou.

Kéž bychom se zbavili Klause. Klaus sedí jako žába na prameni občanského života. Arogance moci a pohrdání občanem, to je Klaus. Vždyť co jiného je jeho doktrína „odvol a o nic víc se nestarej," co jiného je odpor k společnosti svobodných a sebevědomých občanů, kteří nejsou lhostejní, ale zajímají o svět kolem sebe – k občanské společnosti. Klaus je představitelem paternalistického pojetí státu. Ovšem paternalistického nikoliv ve smyslu sociálním, to je státu, který se stará a bědné a potřebné, ale paternalistického ve smyslu ideologickém, to je státu, který nepřipouští diskusi, ale určuje lidem co a jak si mají myslet, a ostrakizuje ty, kteří se odmítají přizpůsobit. Stát despota, který nepřipouští diskusi a odmlouvání, přitom je však zcela lhostejný k bídě a utrpení.

Je načase osvobodit se z útlaku klausovské normalizace, ve které nade vším lidským konáním panuje sobeckost a lhostejnost, a lidé jsou rozeštváváni a stavěni proti sobě v bezpočtu žabomyších sporů, které je vyčerpávají a činí je bezbrannými vůči manipulaci a pokušení moci. Nikoliv existence KSČM, ale přítomnost Václava Klause na hradě je tím balvanem, který nám brání vyrovnat se s minulostí. Klaus je bolševikem v nás, zlým duchem, kterého ze sebe musíme vypudit. A musíme tak učinit dříve, než si na něj zvykneme a začneme jej považovat za svoji přirozenou součást.