Tribun

Můj problém je, že s vámi vůbec diskutovat nechci; k tématu nemám co říci, a debata mne zaujala při náhodném nakouknutí jedinou tezí; vztahem míry zpolitizovanosti a tématu. Zde jsem polemizoval se Saxem (aby se ukázalo, že se naše názory vlastně moc neliší, jako ostatně často), a použil jsem příklad tématu, ke kterému nelze učinit nezaujatý soud vůbec. Načež jste se toho chytil a otravujete, že chcete diskutovat; a úvodem jste mi rovnou preventivně vynadal. A teď se divíte, že jsem na vás ošklivý.
Dost dobře nerozumím tomu, jak můžete v jedné větě tvrdit „k tématu nemám co říci" a současně „nelze učinit nezaujatý soud". Není to rozpor? Můžete přece říci jak svůj soud o celé věci, tak zcela jistě i důvody, které vás k tomuto soudu vedou. Alespoň tedy předpokládám, že váš soud je racionální v tom smyslu, že dokážete vysvětlit, proč a jak jste k němu došel. Samozřejmě, že váš soud může být i emocionální, založený na pocitu líbí/nelíbí, má rád/nemá rád. Takový soud je sice platný, ale pouze pro vaši osobu, nemůžete nikoho přesvědčovat o jeho správnosti. A pak je zde ovšem ještě ta možnost, že základem vašeho soudu je víra, která je ze své podstaty nesdělitelná, protože jinak by to nebyla víra. Ale zase až takový alibismus bych od vás nečekal.

Tak abyste nebrečel – radar v rovině racionální: jde o žádost americké vlády o to, aby mohla na naše území umístit zařízení k pozorování cizích raket.
To není argument, ale konstatování faktu. „Argument" by to byl pouze v případě, že by pro vás možnost odmítnout americkou žádost byla zcela vyloučena. Já jsem však přesvědčen, že suverénní stát by se měl rozhodovat pouze podle toho, oč je žádáno, a nikoliv kdo o to žádá, proto to pro mne není argument v žádném případě. A mimochodem – kéž by to byla žádost. V českých médiích je to však soustavně prezentováno jako nabídka (sic).

Nic více, a nic méně. Pravé racionální důvody ví americká vláda; já si jen laicky domýšlím, že zřejmě chce pozorovat cizí rakety; a možná tak činí za účelem, aby je mohla zničit. Ale to už je můj drzý dohad.
Americká vláda zajisté nějaké své důvody má, otázka je, jsou-li spíše povahy vojenské, politické či ekonomické. Každopádně by nám je však měla sdělit. Nepovažuji za správné činit rozhodnutí na základě tajných důvodů. Jsou-li tajné, mohou být jakékoliv, nebo nemusí existovat vůbec. Tajné důvody nelze zkoumat a ověřovat! Rozhodovat se na základě neznámých kritérií a spokojit se s tím, že ten, kdo po nás něco chce, ví lépe než my, co je pro nás dobré, protože my to stejně nedokážeme pochopit – to je absolutní rezignace na svobodnou vůli a racionální rozhodování.

Z našeho hlediska neexistují žádné racionální důvody pro nebo proti – akce má nulové náklady, ničím nás nezatíží, je to "nic proti ničemu".
Není ani žádný důvod, aby se obyvatelstvo k takové kravině vyjadřovalo; stejně jako se nikdo nevyjadřuje k desítkám jiných radarů, nebo zařízení pro cizí vlády na našem území.
Akce nemá nulové náklady, vždyť poneseme veškerá rizika! Mimo to budeme muset zajišťovat ochranu a už nyní jsme se uvolili k tomu, že na vlastní náklady zajistíme přípravu staveniště (nějak v tomto zní nóta MZV). Nesmíme zapomínat ani na to, že pro některé státy může být zcela nepřijatelné obchodovat s nohsledem USA, takže můžeme přijít o významné trhy. A v žádném případě nepovažuji za kravinu, jestli mi na hlavu míří tucet Iskanderů, nebo ne, stejně jako pro mne není kravina, zda bude stát 60 kilometrů od Prahy cíl prvního pořadí ničení (to že jsem Pražák s tím nijak nesouvisí). Naše vztahy s ostatními státy EU mi také nejsou lhostejné. Stejně dobře můžete prohlásit, že nevidíte důvod, aby se obyvatelstvo vyjadřovalo k tomu, kdo sedí v parlamentě, kdo je ve vládě, jaké jsou daně. Pokud jsem si dobře všiml, stále ještě máme demokracii, a to znamená, že obyvatelstvo se může vyjadřovat ke všemu, protože veškerá rozhodnutí jsou pouze emanací jeho vůle, nikoliv vůle poslanců, v okamžiku zvolení zázračně osvícených nadpřirozenu moudrostí.

2) USA nám v minulém století třikrát pomohly, a nežádaly za to naši samostatnost (připomínám to zlomyslně jako rozdíl od jiných populárních pomocníků). Jeví se mi proto, že jsme v jistém společenském dluhu; pokud mi někdo prokáže službu, sluší se mu ji oplatit.
Pokud vím, nikdy nám nepomáhali na naši žádost, ale vždy spíše mimochodem při sledování vlastních cílů. Nevím tedy, proč bychom jim měli být zavázáni. Za pomoc se sluší poděkovat, případně zaplatit (což jsme údajně učinili v míře více než vrchovaté), v žádném případě však za ni nelze nabídnou doživotní dlužní otroctví. To potom není pomoc, ale výpalné. Ke všemu nějak nemohu dopočítat vašich tří pomocí. Ať počítám jak počítám, tak mi to vychází na 2x i s rokem 1918 a Willsonovými 14 body, a i tehdy to více než zájem na vzniku Československa byla lhostejnost k osudu Rakousko-Uherska.

3) Zlu je třeba se brániti a potažmo rakety letící je záhodno sestřelovati – k tomu srovnej bohatou literaturu na dané téma (Havel, Patočka a tak podobně). Opačný postup vede k ještě větším problémům (odtud srovnání s Mnichovem, které se jeví být sice trochu dramatické, ale v principu případné).
Naprosto souhlasím. Pro mne je zlo hegemonie jednoho národa nad všemi ostatními, pokušení zcela neomezené moci a beztrestnosti, považování války za přijatelný nástroj mezinárodní politiky. Proto je třeba bránit dalšímu nárůstu moci USA. A i když uznávám, že je prospěšné sestřelovat letící rakety, myslím, že mnohem prospěšnější je vůbec nedopustit, aby nějaké rakety odstartovaly. A to pomíjím čistě praktickou otázku toho, kam budou dopadat zbytky těch sestřelených raket. Jak se můžete přesvědčit na jiném místě mého blogu, Havel pro mne v žádném případě není autoritu. Patočku, přiznávám, ke své ostudě neznám.

Iracionální důvody proti celé akce jsou mi známy, ale žádný z nich mi až doposud nedával smysl; zkrátka jsme ho nepochopil:
1) Američanům nesmí být vyhověno nikdy a v ničem.
Nikdy jsem nic takového netvrdil. Pokud už jsem odmítal vyhovět, tak v tomto konkrétním případě a na základě velmi dobrých důvodů. Stejně tak ovšem neplatí ani opak, tedy že Američanům musí být vyhověno vždy a ve všem, což je žel bohu častý argument zastánců základny, byť sdělovaný poněkud zastřeně.

2) Mohli bychom rozzlobit Rusy, což se nesmí nikdy stát.
Proč by nemohlo? Ale nesmí to být hlavní cíl. Argumentace zastánců základny je ovšem často furiantská a klackovitě trucovitá – musíme to udělat, protože tím rozzlobíme Rusy, a tím ukážeme svoji sílu a samostatnost. Opravdu naši, nebude spíše americká?

3) Bránit se proti letícím raketám – i jejich pozorováním – je nemravné a posiluje to válečné nebezpečí.
Opět zde vidím princip raketýringu – nejprve vytvořím nebezpečí, a potom proti němu nabídnu ochranu. Za nemravné především považuji kázat o demokracii, lidských právech a humanitě, a přitom provozovat koncentrační tábory, vést útočné války, vydírat, šikanovat, zastrašovat, sesazovat a dosazovat vlády, kořistit, drancovat. Myslím, že pokud se sami chováme jako agresoři, opravdu nemáme morální právo se bránit.

Proto jsem pro umístění radaru, a je to rozhodnutí čistě iracionální.
Proto jsem proti umístění radaru a je to rozhodnutí čistě racionální. Utíkat se k iracionalitě považuji za zbabělost.