Tribun

I když na první pohled to tak může vypadat, nahlížet konec předsedy KDU-ČSL a vicepremiéra Jiřího Čunka ve vládě jako vítězství demokracie by bylo hodně bláhové. Nekončí proto, že by byl obžalován, nebo proto, že by sám nahlédl neudržitelnost a neslušnost svého dalšího setrvání ve vládě, ale spíše proto, že již není nejenom potřeba, ale vyloženě na obtíž. Jako ten mouřenín, který udělal, a teď může jít.

Když jej v červnu tohoto roku nejvyšší státní zástupkyně Vesecká, s pomocí velmi brutálního zásahu do vyšetřování, doslova v hodině dvanácté vyrvala ze spárů soudu, bylo to těsně před hlasováním o důvěře vládě a vše nasvědčovalo tomu, že hlavní motivací je zajistit vládě hlasy lidovců, jejichž loajalita by v případě Čunkova pádu mohla povážlivě ochabnout. Nově instalovaný státní zástupce Salichov tehdy promptně Čunkovo trestní stíhání zastavil s odůvodněním, že je nezákonné a skutek se nestal. Dostalo se mu za to tehdy od nemalé části novinářů a veřejnosti ovací jako hrdinovi, který se neváhal postavit „socanské hydře" (sic).

Uběhlo několik měsíců a ta stejná nejvyšší státní zástupkyně Vesecká obnovuje Čunkovo stíhání s tím, že jeho přerušení bylo nezákonné. Ano, čtete správně – „hrdina" Salichov se zachoval nezákonně, zato „padouch" Obst byl, alespoň částečně, očištěn. Těžko říct, kde je pravda, jedno je však jisté – spíše než průchod spravedlnosti to připomíná její účelovou manipulaci a zasahování exekutivy do trestního řízení.

Lze si jen stěží představit, že by se toto všechno dělo bez vědomí vlády a především jejího předsedy. Časovou souslednost mezi propuknutím nové Čunkova aféry, ve které pan Čunek pobírá sociální dávky a zároveň si na účty ukládá milióny (zvláště pikantní ve světle Čunkova boje proti zneužívání dávek sociálně nepřizpůsobivými), a obnovením trestního stíhání, lze za náhodu považovat jen stěží. Příznačné je, že tato nová aféra, která nakonec Čumkovi zlomila vaz, je postavena na pochybných důkazech, které se týkají skutku, který i kdyby se stal, je již dávno promlčen.

Čunek končí, ale to je málo. Čunek není tím, kdo nese hlavní díl viny za účelovou manipulaci trestního řízení. Čunek spíše než pro své hříchy končí pro svoji naivitu, která je důsledkem jeho příliš rychlé cesty z periferie do centra. Jeho kumpáni ve vládě se ukázali jako mnohem protřelejší a zkušenější a Čunka prostě po použití zahodili.

Čunek končí, ale nic to neřeší. Atmosféru v České republice to nijak nezlepší, důvěryhodnost vlády to nezvýší, důvěru lidí v politiky a instituce to nezvedne. Ti, kteří jsou za protahování celé kauzy a za to, že pachuť z ní přetrvává, především odpovědni – Vesecká, Toplánek, Bursík – totiž zůstávají na svých místech a dělají, jako by se nechumelilo.

K tématu vřele doporučuji tento text Kláry Veselé-Samkové, a dále pro dokreslení též své dva starší texty Já jsem Čunek, kdo je víc a Kauza Čunek.- strach a hnus v české kotlině.