Tribun

Už samotné prohlášení, že vláda „tvrdě vyjednává" zní podezřele. Jak „tvrdě" může vyjednávat někdo, kdo vůči druhé straně zaujímá tak zjevně submisivní postoj, jako česká vláda vůči USA? Vztah naší vlády (a bohužel i řady našich spoluobčanů) k USA dávno opustil hranice sympatií a přesunul se do sféry nekritického obdivu a adorace, hraničící s poblouzněním. Více než vztah národa k národu připomíná vztah pubertální fanynky ke svému hudebnímu idolu. Ta mu také vše odpustí a všechny jeho chyby omlouvá s tím, že za ně mohou jiní. A kdyby dostala možnost strávit s ním jednu noc, ochotně to udělá, bez ohledu na následky.

Jak tvrdě může vyjednávat vláda, která předem vyloučila jednu z možností a drasticky si tak omezila vyjednávací možnosti? Čím chce česká vláda na USA tlačit, když v tom, co po ní USA požadují, nedokáže nevyhovět? Vše totiž naznačuje, že varianta odmítnutí základny nepřichází pro naši vládu v úvahu. Nevyhovět přání USA je pro vládu, a českou pravici vůbec, stejně cizí a nepochopitelná myšlenka, jakou byla pro středověkého člověka představa, že Země je kulatá.

Pokud je snad výše řečené do značné míry subjektivní hodnocení, závislé na interpretaci, pak ona zmiňovaná výpovědní lhůta je fakt (viz např. zde). Lživý fakt, kterým chce česká vláda jenom zmást veřejnost. I když si o Američanech myslím mnoho špatného, jako že jsou arogantní, agresivní, hamižní, sobečtí, licoměrní, nevzdělaní a kdo ví jací ještě, jedno si o nich rozhodně nemyslím – že by byli blbí. Na smlouvu s dvouletou výpovědní lhůtou by Američané nikdy nemohli přistoupit. Nebo si snad umíte si představit, že byste investovali desítky miliónů dolarů, pracně budovali sofistikované zařízení, a za dva roky se sbalili a odešli, aniž jste jej vůbec využili? Aby to dávalo smysl, musela by ve smlouvě být klauzule podobná té z Článku 13 Severoatlantické smlouvy (NATO) – tedy že smlouvu o základně bude možno vypovědět, ale ne dříve než po mnoha, nejspíše desítkách, let.

Toto „sladké tajemství" nám naše vláda neřekla. Co ještě tají a proč?

A to jsme se vůbec nezabývali otázkou, co by si Američané počali s raketami v Polsku, kdyby „přišli" o radar v Česku. Dopustili by vůbec vypovězení smlouvy z české strany, nebo by použili některou z mnoha osvědčených taktik, a zasáhli do našich vnitřních záležitostí, kupříkladu voleb, ve prospěch sobě nakloněných sil? Doufejme, že by to nebyla další z řady Barevných revolucí, protože v našich současných podmínkách by stěží byla jiná, než krvavá. Zdivočelá pravičácká soldateska lační po krvi a už teď se těší, jak pod ochranou americké základny zakroutí komunistům krkem. A pro ně je komunista každý, kdo nesouhlasí s radarem, či americkou zahraniční politikou.

Na možnost vypovězení smlouvy o základně zkrátka nevěřím. Český národ má s „dočasnými pobyty" spřátelených vojsk a přátelstvím na „věčné časy a nikdy jinak" své historické zkušenosti, a nechápu, proč někteří tak touží po tom si je zopakovat.