Tribun

Kdepak, nebudu zabíhat do podrobností o podílu americké CIA na vybudování, vyzbrojení a vycvičení al-Qaidy. To bych si také mohl pěkně naběhnout. Toto je redakční příspěvek a má jediný cíl: oznámit světu, že jsem se rozhodl opustit „třeskutě vtipný" název Protiraketová al-Qaida pro rubriku, věnovanou plánům na umístění části amerického protiraketového systému v České republice, a přejmenovat ji na střízlivější a serióznější „Americká základna."

Tématu americké Základny, čili Radaru, se hodlám věnovat i nadále. Někomu může připadat, že jsem jím přímo posedlý, a snad bude mít i pravdu, ale nemohu si pomoci – v současnosti nevidím na české politické scéně závažnější a dalekosáhlejší téma. Vše ostatní je totiž pouze naše vlastní záležitost: jaké budeme platit daně, kdy budeme odcházet do důchodu, kdo bude prezidentem a kdo zasedne v parlamentě, o tom všem si rozhodujeme sami a to vše také můžeme sami změnit. Se Základnou je to jiné – ta není naše, ale USA. Jakmile zde jednou bude, ztratíme nad ní veškerou kontrolu. Že bude existovat mezistátní smlouva a dokonce s výpovědní lhůtou? Ano, ale mezi kým: mezi malou středoevropskou republikou a světovým hegemonem, zabírajícím půl kontinentu. Jaká síla by mohla Američany donutit, aby se smlouvou řídili? Jak obtížné pro ně bude zmanipulovat české volby tak, aby vyhrála vždy ta strana, která jim slíbí, že jim smlouvu nevypoví?

Že to vidím příliš černě? Já bych řekl spíše realisticky. Nezavírám oči před skutečnostmi, které jsou v rozporu s barvotiskovým obrázkem Spojených států jako světové avantgardy svobody a demokracie. Proto budu nadále psát a argumentovat proti americké vojenské přítomnosti ve Střední Evropě a žádné nadávky – a tím méně nadávky do komunistů – mne od toho neodradí.

Myslím si totiž, že Česká republika dělá strategickou chybu, když nejenom že připouští, ale přímo usiluje o své zapojení do amerického programu NMD (National Missile Defense). Dobrovolně se tak totiž nabízí jako pěšák do hry, která nemá pravidla a která se bude hrát na hřišti, které ještě není přesně vytyčeno. Česká republika by se měla chovat sebevědomě, a to mimo jiné znamená i přiměřeně své velikosti a síle. Aktivním zapojením do systému americké NMD však Česká republika vstupuje do hry, která se hraje mezi velmocemi na celoplanetární úrovni. Při rozhodování o souhlasu s umístěním Radaru na svém území nerozhodujeme pouze o sobě, ale přinejmenším o celé Evropě a dost možná o celém světě. Rozhodneme totiž o tom, kudy povedou nové hranice vlivu, čí to bude vliv, kde, proti komu a jak se povede další válka, rozhodujeme o tom, jaké budou budoucí standardy mezinárodního práva a soužití národů. Jsme připraveni na takovou odpovědnost? A máme vůbec právo o něčem takovém rozhodovat?

Myslím, že nikoliv. Měli bychom Američanům jasně a bez vytáček říct: „Litujeme, ale s tímhle vám nepomůžeme. Ten krásný nový svět, který chystáte, se nám vůbec nelíbí. Jsme, a i nadále chceme být, vaši přátelé, a právě proto vám nebudeme pomáhat v tom, co děláte, protože přítel není sluha, přítel nemusí pochlebovat, přítel může i kárat."