Jitro kouzelníků – kniha, o které jsem kdysi slyšel vyprávět a od té doby jsem ji měl spojenou s představou jakýchsi tajených odhalení, snad dokonce zasvěcení do tajemství – mysteria.
Proto, jakmile jsem si ji všiml v knihkupectví, bez rozmýšlení jsem po ní šáhl a bez řečí zaplatil požadovaný peníz. Neodradilo mne ani to, že obal byl po výtvarné stránce dosti – ubohý.
Cítíte ten pach pochybnosti? Ano – je to ta kniha, po které jsem toužil, jenže teď vím, že jsem toužil po přeludu. Není špatná, ale není ani dobrá. Snad je na vině krkolomný a těžkopádný překlad, snad už tak byla napsána. Chyby v sazbě by se také daly omluvit – člověk si leccos domyslí.
Proč tedy to zklamání? Protože jsem u četl mnohem odvážnější odhalení, propracovanější teorie, ztřeštěnější hypotézy. Protože to pro mne nebylo nijak překvapivé – dokonce mnohé naznačené myšlenky mě osobně nejsou zcela cizí. Nedokáži však posoudit, jak mohly myšlenky v knize obsažené zapůsobit v roce 1960, když kniha vyšla ve Francii poprvé.
Jaké jsou to myšlenky? Stručně – to že my, lidé, něco nevidíme, neznamená, že to neexistuje. To, že něco nevíme, neznamená, že jsme to nezapomněli. To, že něco neumíme, neznamená, že se to nemůžeme naučit.
Pojďme se tedy podívat, čemu se věnují hlavní témata knihy:
Téma první: Alchymie a staré vědy
Je opravdu jisté, že lidské poznání jde stále kupředu, že se stále rozvíjí? Není možné že jsme prostě něco zapomněli? Třeba i záměrně, aby se neopakovala druhá Atlantida? (Pokud byli, třeba se zničili, stejně, jako se o to teď vehementně pokoušíme my.) Vždyť to nemuselo být poznání jako nyní dobýváme my – lety do vesmíru, digitální technologie, nanotechnologie a další.
Vezměme takové pyramidy – je opravdu nejjednodušší vysvětlení způsobu jejich stavby početná armáda otroků, která by se navzájem jenom pletla? A co američtí domorodci, nadšeně vítající bílé Evropany, které neměli nikdy před tím potkat. Přitom vítali někoho konkrétního.
A nebo alchymisté – proč na ně pohlížet jako na šarlatány, fušující do chemie? Co když byli spíš fyzikové? Dlouhé měsíce a roky s v tyglíku něco destilovali, filtrovaly, ale nebylo v tom nic mystického, prostě jenom čekali, až jim tyglíkem proletí ta správná elementární částice, která způsobí změnu. Třeba přiměje substanci v tyglíku, aby vyslal nějaké záření, které zmutuje geny alchymisty a učiní jej tak nesmrtelným. Nemožné? Nikoliv, pouze krajně nepravděpodobné.
Otázek spousta, odpovědi žádné.
Téma druhé: Nacismus
Fascinace nacismem krátce po válce je pochopitelná. Ostatně – nacismus je fascinující dodnes. Jitro kouzelníků upozorňuje na iracionální aspekty nacismu. SS jako řád. Nový člověk (zrozený z programu Lebensborn – pozn. Tribun). Nesmyslná Hitlerova rozhodnutí. Proč? Protože nacisté měli svoji víru. Podivnou víru, že oni otevírají dveře při novému řádu, vládě Neznámých Nadřazenců. Jakýchsi bytosti, které Hitler potkával ve svých záchvatech transu a kterých se bál. Víra v dualitu světa – v dualitu ledu a ohně. Náš svět měl být světem ledu a Hitler se cítil jako prorok nového světa – světa ohně. Proto také poslal své vojáky do Ruské zimy bez zimního vybavení. Věřil, že přijde oheň, který je ochrání.
Druhá světová válka je v tomto pohledu válka duchovní – boj o podobu světa mezi silami, vládnoucími (dobré sily, My) a těmi, které chtěli moc uchvátit (zlé síly, Oni).
Téma třetí: Parapsychologické síly
Toto téma je postavené na poznatku, že i ten nejvytíženější člověk využívá jen asi 1/10 kapacity svého mozku. Co asi umí těch zbývajících 9/10? Autoři Jitra kouzelníků do této části umisťují schopnosti, nazývané jako parapsychologické, nebo psí (podle předposledního řeckého písmene, nikoliv podle živočicha).
Jsou to především telepatie (schopnost dvou mysl dorozumívat se na dálku) a telekineze (schopnost přenášet předměty silou vůle) a dále některé schopnosti, připisované například jogínům. Kupříkladu schopnost zmenšit se v nic, nebo se naopak zvětši d celého vesmíru. Mne však nejvíce zaujala schopnost ‚celkového vcítění se a pochopení všeho.“ Za určité situace dokáže prý člověk pochopit naráz vše – co bylo, co je i to, co teprve bude. Absolutní poznání v jediném okamžiku. Člověk bude vědět to samé, co bohové. Bude jim i roven?